Broňa Mesárošová: Cesta Hluboké řeky

01/08/2026

🌺 Cesta k uzdravení našich hlubokých zranění a vzorců často působí tak, že vede proti našim přirozeným reakcím.

☄️ Když například jsem vyrůstala v prostředí, kde byly překračovány moje hranice, můj systém to zná jako něco, co je "normální". Máme tendenci se do toho vracet, protože je to známé a tímpádem bezpečné. A chvíle, kdy se ozveme a řekneme "ne", většinou přichází až v momentě, kdy už jsme úplně zatlačeni do kouta a nemáme kam couvnout.

☄️ Když se začneme uzdravovat, a začneme říkat "ne" dřív, než když jsme zatlačeni do kouta, náš první pocit paradoxně nemusí být úleva. Můžeme z toho být nesví. Cítit výčitky. Mít pocit, že tím ubližujeme, když se postavíme za sebe. Naše přirozená reakce nám totiž velí couvnout, protože jsme to tak dělali celý život.

🌺 To ale neznamená, že ozvat se a říct "ne" včas je špatně. Znanená to, že naše reakce se formovala ve zraněném prostředí.

A změnit pro sebe ten vzorec a vypěstovat si správnou reakci znamená, že půjdu opačným směrem.

🌺 Budu říkat "ne" i když si připadám nesvá, a budu se v sobě učit ustát výčitky a nepohodu. Když to tady v tom místě nevzdám, návyk se postuně změní. Začnu pro sebe vytvářet nový normál. A postupně se to pro nás stane přirozeným - a automaticky začneme reagovat jinak.

28/07/2026

🌺 Je to jako poprvé zažívat vlastní práci, ale z rukou někoho jiného. Včera jsem dělala tréninkovou klientku pro jednu ze svých studentek.

Měla jsem seznam devíti témat a nechala studentku zeptat se mého pole, které téma bude nejlepší pro nás obě - aby nám oběma přineslo něco hodnotného a zároveň ona na něj měla dost "lopatiček".

☄️ Učím studenty vždy se ptát pole, co potřebuje - dialog přináší cesty, které hlavou nevymyslíme. A zároveň mě to vždy tímto způsobem dovedlo k tématu, které by jinak čekalo léta na konci seznamu.

Téma pro včerejšek bylo VYČERPÁNÍ. Po tom, co jsem po půl roce výcviku pustila pole studentů, byla jsem vyčerpaná ve velké hloubce.

Práce probíhala hezky, spadla ze mě spousta tíhy.

☄️ Dnes jsem po tajči seděla na louce a mluvila se svou učitelkou. Říkala jsem jí o svém vyčerpání, a že si uvědomuji, že při tak intenzivní práci s energií, jakou dělám, už to nejde bez toho, abych o sebe pečovala. A ona mi začala povídat...

🌺 Že v čhci kungu to funguje tak, že enegie se kumuluje ve spodním tan tchienu a pak putuje vzhůru, do středního tan tchienu, kde vyživuje našeho ducha a z toho se pak rodí naše vnitřní síla. Když dávám ze spodního tan tchienu (třeba tak, že intenzivně pracuji s energií pro druhé) a málo do něj doplňuji, nemá co putovat vzhůru a vyživit ducha. Schází mi pak síla. Odtud pramení moje vyčerpání.

🌺 Puclík do skládačky zapadl přesně na své místo. A takto to funguje:

Při šamanské práci měníme energetickou matrici našeho pole - "mapu", podle které se skládá náš život a hmotný svět.

☄️ Když změníme matrici, najednou začneme sbírat nové puclíky informací, a náš život se začne odvíjet malinko novým směrem. Říkám tomu, že začínáme žít úplně nové paradigma.

A takto snadné to může být. "Aha" momenty se začnou skládat téměř okamžitě.

☄️ No a k tomu vyčerpání - jako společnost si nesene spoustu zranění a kolektivích paradigmat, která jsou nefunkční. Třeba tlak na lineární výkon.

Čím víc se tím zabývám, tím víc mám dojem, že je to mýtus. Hluboko zakořeněný v našem podvědomí. Rodíme se do něj a upevňujeme ho v sobě už od školky. Ale lineární výkon není zdravý ani pro přírodu, ani pro dlouhodobě smysluplné fungování nás jako jednotlivců.

🌺 Potřebujeme zpomalit, ne zrychlit.

☄️ A je na nás jednotlivcích, abychom postupně našli cestu kolektivně pro nás pro všechny.

A proto odpočívejte, když potřebujete. Vím, není snadné poskládat si život tak, aby tam na odpočinek zbyl prostor, také k tomu hledám cestu. Ale - jak napsala jedna moje kamarádka, studánka dává vodu, až když je přeplněná.

27/07/2026

🌺 Dnes jsem měla být tréninkovou klientkou pro jednu z mých studentek.

Chata na tajči soustředění byla přes obědní pauzu plná lidí, a tak jsem vyrazila ven na louky. Vzala jsem piknikovou deku a nepromokavou bundu - venku bylo deštivo a každou chvíli padal déšt. Doufala jsem, že někde najdu susší místo pod stromy, a že déšť počká, než skočíme.

☄️ Nohy mě vedly cestičkami plnými květů, přes stromy, kolem lesíků a luk. Najedou se přede mnou objevilo opuštěné týpí. Věděla jsem, že týpí patří k areálu chaty, ale netušila jsem, že je zrovna tady. Docela luxusní místo, když mám dělat klienta pro šamanskou práci.

🌺 No a takto je to i v životě.

☄️ Netušíme, co má pro nás vesmír připraveno za rohem. A přesto spoustu věcí odkládáme, bojíme se.

Až si budu jistá, že znám cestu, že to dopadne dobře. Dřív do toho nejdu.

☄️ Jenomže ta cesta nejde vymyslet hlavou. A už vůbec nejde vymyslet všechna ta pomoc, kterou má pro nás život připravenou kousíček za obzorem. Dostaneme se k ní pouze když najdeme odvahu a vykročíme do neznáma.

🌺 Do čeho byste se dnes pustili, kdybyste mohli důvěřovat tomu, že hned za hranicí známého je pro vás připravené přesně to, co hledáte a potřebujete?

26/07/2026

🌺 Po roce jsem opět v horách na tajči soustředění .

Je to jako přijít domů a vrátit se k něčemu, co jsem na chviličku odložila.

Stejné místo, stejní lidé, stejná hluboká práce - tam, kde jsem minule přestala.

Těšila jsem se na to celý rok. Mám to moc ráda. Dopoledne a večer cvičení, a odpoledne se věnovat psaní a čtení. Měla jsem v plánu začít tvořit svůj nový web. A také nový kurz. A všem odpovědět. Dokončit si účetnictví. A spoustu dalších věcí - bez toho, aby mě někdo vytrhával z flow.

🌄 Takže toto soustředění začalo tím, že jsem si zapomněla doma celou tašku s počítačem, včetně diáře, poznámek a většiny knížek, co jsem chtěla přečíst. A zjistila jsem to až na místě. Mám s sebou jen malý papírový notýsek na myšlenky a telefon.

To je hrozné, budeš muset odpočívat, dělal si ze mě legraci můj muž.

A tak jsem si nad tím přemítala večer při pakua chůzi. Prázdná noha přelévala váhu do plné. Cvrčci, vítr a zapadající slunce prosycovali vzduch vůní ticha.

🌺 Nemůžeš pořád dávat jenom ven, přilétla myšlenka. Když se nezastavíš, nemáš pak z čeho dávat.

A já to moc dobře vím. Lineární výkon mám zapsaný hluboko pod kůží snad už od základní školy. Je tak snadné k němu zase sklouznout.

☄️ Pohyb vzniká v prázdnotě, přilétla další myšlenka. O kolik jiné bude to, co vytvořím, když si dovolím týden jenom tak BÝT?

🌺 A pak přišla ještě jedna myšlenka: abys mohla lidi provést pokračováním šamanského výcviku, potřebuješ posílit ten základ, který tě drží při zemi.

Zase jsem zapomněla. Vždy, když se posouvám v práci do větší hlouvky, potřebuji se vrátit k základūm a posílit je.

Zapomněla jsem si doma notebook, abych si mohla znovu oblíbit práci s tělem.

23/07/2026

🌺 Poslední dva dny jsem strávila intenzivním prohrabováním se fotkami a videi z opačného konce světa.

Mám kamarádku, která žije v Peru mezi šamany, a pomáhala mi teď vybrat mestany – posvátné látky, ve kterých šaman nosí své khuyas – medicínské kameny.

Budou pro mé studenty. A samotný fakt, že že já jsem se životními kličkami dostala k tomu, že znám někoho, kdo to na opačném konci světa může pro nás udělat, mě nepřestává fascinovat.

☄️ Žijeme v opravdu zajímavé době. A tak nějak mám pocit, že se to děje, proto, že je to potřeba. Stará moudrost se vrací k nám všem, bez ohledu na to, na které polokouli se nacházíme.

Není nutné mít mestanu s peruánským vzorem pro to, abych mohla dělat svou práci. Ale pro mě tyto posvátné látky se symboly zvířat a hor fungují jako kotva. Kotví určitou kvalitu, díky které je pro mě snazší si vzpomenout a vyplnit díry v pradávné moudrosti, se kterou se učím pracovat.

A to, že se můžu o tyto předměty opřít, za to cítím velkou vděčnost.

🌺 Mestany budou přímo od rodin vysoko v horách, které mám moc ráda.

Na fotce jsou některé z mestan, které už mám doma několik let. Jsou ze stejného místa - jedna se znaky hvězdných bratrů a sester – to jsem zjistila až později, že to nejsou hvězdy:)

A jedna menší, velmi stará, s historickým vzorem, který už se (prý) nedělá. Dostala jsem ji ze sbírky od jedné staré šamanky, ale to už je jiný příběh - třeba někdy příště.

22/07/2026

🌺 Když jsem byla malá, fascinovali mě lidé, kteří měli zajímavý život a práci. Tehdy mě nenapadlo, že budu jednou z nich. Ale když se ohlédnu, většina z toho vznikla z nutnosti.

☄️ Měla jsem na vybranou – buď to vzdám, a nebo se pustím do něčeho, z čeho mám tak trochu strach – a uvidím, kam mě to zavede. Zatím mě to zavedlo snad k nejkrásnější práci pod sluncem.

Dnes začínám další kolečko spirály – začínám učit, a spolu s tím se dotýkám spousty svých hlubokých strachů.

🌺 O této části úspěchu a vůbec životní cesty se málo mluví.

Ne všechno, co máme před sebou, je snadné.

☄️ To ale neznamená, že to není pro nás.

Ve skutečnosti mám pocit, že život nám dá do vínku spoustu snů, a pak nás postaví do pozice, kdy je těžké ty sny dosáhnout. Těžké – ale jenom tak akorát.

🌺 Jakoby potenciál to všechno zvládnout už byl obsažený v tom, kdo jsme teď.

☄️ A začne se probouzet, když to nevzdáme a vydáme se tam, kde to neznáme.

Co byste udělali, kdybyste věděli, že to dopadne dobře? Které vnitřní volání byste poslechli, kdybyste měli dost odvahy?

A co byste potřebovali, aby se to mohlo stát?

Moje zkušenost je taková, že někdy stačí gram laskavosti navíc, a život se začne odvíjet úplně jiným směrem.

25/05/2026

BLÍZKÉ SETKÁNÍ S KONĚM

Křup 🌺

Křup křup křup.

Mám kamarádku a ta má mladou kobylku.

Už ji má asi dva roky… a já jsem se tam nebyla nikdy schopna jít podívat.

Byl v tom takový podivný smutek. Když jsem se dívala na lidi, kteří pracují s koňmi, vždy jsem si vzpomněla, jak jsem jako malá chtěla také ke koním, a nikdy to nešlo.

A tak utíkaly měsíce a na návštěvu kobylky nikdy nezbyl čas.

Křup křup.

Jednou kobylka potřebovala s něčím pomoct a já jsem slíbila, že se na ni podívám a našla jsem v diáři volné místo.

Tak takhle se to dělá, když tě chce člověk dostat ke koním, smála se mi kamarádka. Kvůli jiným si najdeš čas hned, kvůli sobě ne.

Tak trochu měla pravdu.

S kobylkou jsem ale nakonec pracovala na dálku. V jiný den, kdy jsme si chtěly spolu s kamarádkou jenom dát čaj – a ta práce se začala dít sama.

🌺 Důvod zdánlivě zmizel, datum mi v diáři zůstalo.

Pak jsem byla na kurzu Linking Awareness Observer s Loesje Jacob. Předposlední den jsme pro sebe tvořili manifestační vision board. Celý den, krok za krokem, podle speciálního postupu.

Nakonec jsme je rozvěšeli na zeď podél obvodu místnosti, a pak si četli budoucnost.

Já jsem pro sebe hledala směr, kterým potřebuji jít – v tolika věcech…

V tom, jak se postavit k šamanským zasvěcením v mém výcviku. V tom, jak uchopit své psaní na sítě, které už rok bylo na bodě mrazu, i když bych moc psát chtěla. A směr sama pro sebe – kam jít dál, když zdánlivě dosáhnete vrcholu?

Čtení mé budoucnosti bylo ale docela mlhavé. Dobře, tak jí řekni jednu věc – první krok tím směrem, kterým potřebuje jít – navrhla Loesje ženě, která pro mě četla.

🌺 A žena z ničeho nic došla k fotce koně - vystřižené z časopisu a nalepené na papír – a ukázala na ni. Potřebuje jít ke koni.

No jo, vlastně. Moje mozková mlha se na chvíli rozestoupila. Vždyť já vlastně vím, ze kterým koněm potřebuji jít. A už mám i datum!

Jednou jsem byla v pokušení to setkání zrušit kvůli klientce, kterou jsem neměla kam dát. Ale nakonec jsem to ustála. A tak to nakonec vyšlo.

Chceš do ruky vodítko? Zeptala se mě kamarádka na procházce. Nemůžu po ní přeci hned něco chtít, když jsem pro ni ještě nic neudělala, rozhodla jsem se.

🌺 A tak jsme seděly na louce a rozjímaly. Nasávala jsem slunce a poslouchala křupání trávy, jak se kobylka pásla.

Křup. Křup křup.

Nejdřív daleko, pak blíž a blíž.

Asi budeš za chvíli mít pod sebou velmi dobrou travičku, smála se kamarádka.

Kobylka nakonec opravdu začala ž**t trávu přímo pode mnou a hlavou se o mě otřela. Dávalo mi smysl nechat ji udělat první krok.

A tak jsem až teď zvedla ruku a pohladila ji po hlavě.

🌺 Nikdy jsem s koněm nebyla tímto způsobem. V naprostém klidu a bezpečí, na zemi, s kopyty blízko a přitom neuvěřitelně jemně a pozorně.

Křup. Křup.

Cestou zpátky jsem si vzala vodítko a zkoušela ji chvíli vést.

Koně, který reaguje na myšlenku a dech.

Naprosté vědomí v těle.

Ruka první. Nádech a krok.

Nebát se nastavit hranici.

Vydechnout. Zakořenit. Zastavit.

Krok. Propojené pole.

Krok. Jako jedna bytost.

Krok. Krok. Nádech a výdech. Krok. Propojené pole. Slunce a všude zeleno.

Vrátila jsem se jako proměněná.

Jako by si moje tělo vzpomnělo na něco, co kdysi umělo a pak zapomnělo – pod náporem neustálého tlaku a termínů, snad od základní školy.

Stav, kdy svět je v pořádku.

Stav, kdy se nespěchá.

Stav, kdy nic nemusím.

🌺 Stav, kdy já a příroda kolem jsme jedno a svět kolem je živoucí a mluví – a v každém nádechu je zázrak.

18/05/2026

Na začátku jsme se moc neznali. Byli jsme skupina cizích lidí, co se prostě sešla u šamanského výcviku.

Za těch pár měsíců nás spojuje mnohem víc, než se dá popsat.

A já - snad poprvé v životě už nejsem ve své práci sama😊☄🌺

Děkuji 🙏💚

Další běh 🌺 CESTY HLUBOKÉ ŘEKY - šamanského výcviku pod mým vedením 🌺 - začíná v říjnu. Je šest volných míst. Přidáte se?

12/05/2026

🌺 VĚŘÍM V TEBE ☄

Nedávno jsem pracovala s klientkou v její rodové linii.

Byla tam žena, které zemřela máma, když byla miminko.

Zkoušela jsem přemostit řeku předků – dopřát miminku, ať se potká s energií, která by k němu tekla přes mámu, kdyby jí v cestě nestála ztráta. Když na této řece nejsou zranění ani polámané části, ten pocit je, jako když vám laskavá síla fouká vítr do plachet.

Když se přemostění povedlo, uvědomila jsem si, že se setkávám s něčím výjimečným. Od mámy k miminku začala plynout jedna velmi specifická kvalita.

Věřím v tebe.

Věřím v tebe, že zvládneš to, co tě čeká. A díky tomu je větší šance, že se to opravdu stane.

Věřím v tebe, a proto se o mě můžeš opřít, i když s tebou nejsem.

Věřím v tebe, a proto můžeš růst až ke hvězdám. ☄

Přišlo mi, že je to jedna z esenciálních kvalit mateřství – jako sůl. A nikdy doteď jsem ji neviděla tak jasně.

Mateřství, kde se nebojíme dát do ruky dítěti nůž, nebo ho nechat samotné jít na procházku kolem jezera.

Mateřství, kde jsme jako mámy schopné důvěřovat svým dětem, že zvládnou své výzvy tam, kde je nemůžeme doprovázet.

Mateřství, kde svou vírou v děti kotvíme jejich úspěch a růst do projevené reality.

🌺 A aby nedošlo k omylu – nemluvím o bezhraničním mateřství. A nemluvím ani o přetěžování dětí zodpovědností, kterou ještě neumí unést.

Snažím se jenom pojmenovat nahlas určitou kvalitu, kterou jsem si doteď neuvědomovala, že máma ke svým dětem vysílá a kotví ji.

☄ Moje zkušenost je taková, že když se s určitým přístupem jako děti setkáváme často, postupně ho zvnitřníme.

Jaké by to bylo, kdybychom měli zvnitřněnou takto milující víru v sebe?

O kolik jiná by byla naše dospělost, kdybychom se všichni v sobě o tuto víru v sebe mohli opřít?

A o kolik jiná by mohla být naše budoucnost, když budeme věřit v naše děti?

20/02/2026

Rychlé nahlédnutí pod pokličku ohnivého koně.

Vzala jsem I-ťing a položila otázku, a otevřela hexagram pro tento rok. Zde najdete rychlé nahlédnutí pod pokličku roku Ohnivého koně.