04/08/2026
Dovoluji si přesdílet nádherný post mojí kolegyně Lenky (kterou můžu doporučit, pokud hledáte kinezku v okolí Frenštátu, sama jsem u ní byla) - ten post má totiž fakt krásný twist nejen o tom, jak to je, když si něco přejeme, ale hlavně o tom, co nás v našich přáních brzdí a jak vypadá jedna z cest, kterou to můžeme vyřešit pomocí kineziologie ♥️ Díky Leni Osobní amulet
Přání...
Četla jsem několik "teorií" a rad...vyslechla moudrá slova - moudrých a stejně...
Jak si správně přát? vyslat myšlenku hned ji pustit zapomenout
No jo, to se snadno řekne, ale jak mohu snadno pustit z hlavy něco, co bych zoufale chtěla?
A dnes jsem si uvědomila, jak se vše krásně děje. Je možná důležité, začít skromně...s věcmi, které až tak nepotřebujeme.
(možná jste četli můj příběh o peřinách)
To bylo přesně ono.
Potřebuji koupit další peřiny, je nás hodně, přijede mi kamarádka atd...Jen myšlenky, které vzápětí pustím, neboť přes den je tolik starostí, že si na ně už nevzpomenu. Vlastně na ně úplně zapomenu!
A za dva dny jdu na jógu, kde se mně Patrik hned ve dveřích ptá: "Ty, Leni, než začneme...nechceš peřiny? Vyklizíme penzion a nevím kam to vše dát."
No jasně! Peřiny 😅🙃
Auto...
S manželem jsme si rozdělily tak nějak automaticky auta...starý "pežot" řval smíchy silným motorem, ale vše ostatní se rozpadalo. Když už auto smrdělo i při jízdě, bylo nutné probrat opravu...
"Už to nemá smysl, stálo by vás to jako "nové" auto, aby opět šlapalo. Nejlépe už s ním nejezdit, je to opravdu nebezpečné."
Ach jooo...mohu si dovolit s obří hypotékou, ještě další úvěr na nové auto?
Osobní poradkyně v ČS mi vypočítala častku, na kterou dosáhnu.
No jo no...s těmi penězi to žádný zázrak nebude.
"Kdyby aspoň bylo zelené nebo bíle a jako nové"....
A hned to pustím, s vědomím částky, která mi přistála na účtu - to je prostě nemyslitelné...
Po několika inzerátech a nabídkách, ztrácím nadšení.
A pak přijde kamarádka pro náramek a já ji řeknu, že nutně sháním auto, ale ta částka...
"Ty, Leni, kamarád prodává auto...možná mu až o ty peníze nejde." Vypráví mi dojemný příběh...
Dva dny na to se učím ovládat automat zn.Hiunday v bílé barvě, téměř nové!!
Kočička..
Moje Elinka, se obětovala. Příběh je velmi silný a nemohu jej sdílet veřejně 😔
Tolik mi chybí....
Koukám tedy po koťátkách. Ach....ty mainské mývalí, sibiřské, radgoll...to by bylo, ale ty ceny!! Jednou si ji koupím.
Stejně mi to nedá a koukám na inzeráty těchto krasavic dál.
Tak nic...stačí obyčejná "česká" kočka domácí 😊 a bude zadarmo.
Budu ji milovat "i bez peněz" 😅
Rozkliknu "padesátýšestý" inzerát....no ne! Zadarmo! Ta musí být "pomíchaná" s nějakou chlupatou!!
Zakoukám se....láska!!
Slovo dalo slovo...udělali jsme si dnes výlet do Bystřice a máme ji doma!
Otec - mix sibiřská s "něčím" / maminka - radgoll! Neuvěřitelné!!
Jedu nadšeně zpátky, s dětmi, s chlupatým koťátkem, v bílém autě, ve kterém miluju řídit kamkoliv!
A jsem vděčná....🙏
🌸🌸🌸
No jo, ale co to další přání?
Jedno jediné...a ne a ne....tak dlouho...
Nejde, nebo....
Protože ho neumím pustit, lpím...učím se nelpět. Zkouším všechny techniky, které vám radím a vidím jak je to sakra těžké!! Chybí mi trpělivost, tlačím, protože - Bože můj - tak bych právě tohle chtěla, protože...konečně jsem "to" našla 🙏
Myšlenky co by, kdyby...kéž by...pocity viny...mně ničí!!
Uvědomím si, že s tím musím něco dělat, trošku se zase pohnout z místa, zkusit to pustit, pochopit...jít dál.
A tak volám kamarádce...
Dostávám se do věku tří let:
Chvilku jen tak tiše, odevzdaně a unaveně sedím, dýchám hluboce, pomalu a čekám. Za chvíli se rozsvítí obrazovka a spouští se film...úryvek z dětsví....Cítím všechny emoce, tlak na hrudi...Vžívám se do role tříleté, culíkaté holčičky.
Vidím jak mně babička drží v náručí a zoufale pláču. Chci za nimi....za mámou a tátou. Kam zase jdou a proč nemohu s nimi. Nemají mně rádi? Cítím se opuštěná, nemilovaná...
Vidím další silné detaily....pláču.
"Co bys teda potřebovala? Cítíš vztek? Na koho? Co bys chtěla slyšet od táty?" slyším něžný hlas kamarádky.
".... aby... ještě chvíli počkal, chci se ještě potulit....chci se domluvit, chci to vysvětlit...chci slyšet............
holčičko moje!"
Přes slzy nevidím!
Do háje!! Konečně mi to docvaklo...
Někdy totiž chceme po druhém "něco" a nevíme co to je.
Někdy stačí oslovení, které nám spustí program...., ale nevidíme jasně děj. Nevíme proč to "něco", chceme víc a víc. Nedokážeme se nasytit, lpíme, držíme se, ale...chce tohle ten druhý?
Jak nám může rozumět druhý člověk, když v nás spustí "něco", čemu nerozumíme ani my sami??
🌸🌸🌸
Možná celou dobu toužíme po druhém slyšet slova, která jsme dávno potřebovali slyšet od někoho jiného. Je nutné se tedy vrátit, odžít kousek děje, dokoukat konec a ten POCIT
dosytit!!
A tak si ten krásný konec přehrávám znova...a ještě znova...a ještě jednou...
Táta mně drží v náručí. Svírám ho hubenýma nožkama a pevně objímám.
Hladí mně po vláskách, po zádech a konejší...
"Tak mu to, ale řekni...on to neví" slyším hlas kamarádky.
Říkám mu tedy co by mi pomohlo, aby mi ty dny utekly. Domlouváme si tedy pravidlo - v půlce týdne zavolá na pevnou linku, ve stanovený čas.
Tak jo, platí 😊
Usmíváme se....
"Holčičko moje...." řekne na rozloučenou s úsměvem a dá mi letmou pusu.
Za námi stojí někdo další, v bílém tričku a ryflích. Svalnaté paže má zkřížené přes sebe, kouká na celou tu scénu s pochopením a usmívá se...
Ach, krása....je mi nádherně. Pouštím vše....tohle mi chybělo.
Pak se energie uvolní, přání dostane křídla...a děje se nemožné.
Otevřou se nové dveře, které jsme zatím v tom zasekaném křoví neviděli.
Děkujiiii - Vesmír ví komu 💫
Miluju odbloky...kéž je milujete i vy 😇🥰
PS: takže ještě jednou: vyslat přání pustit zapomenout a nechat jít... klidně s důvěrou žít 😇
A pokud to pustit nedokážete, podíváme se proč....
Proč se věci opakují....??
No přece s nadějí, že budou vyřešeny....🙏
Edit: prosím - objímejme své děti a buďme k nim něžní...🩷
