05/05/2026
V kontextu seberozvoje se často mluví o stínech – o našich „temných“ stránkách. O tom, že pouze skrze jejich přijetí můžeme dojít k celistvosti a zralosti.
Ve stínu se však neskrývá jen naše potlačovaná „temnota“. Existují i „světlé/zlaté stíny“.
To jsou místa, kam jsme pohřbili svou sílu, kompetence, talenty, velké sny i autenticitu, protože jsme si v určité fázi života začali myslet, že by naše velikost mohla ostatní vylekat. Že by si vedle nás připadali malí, záviděli by nám, žárlili, nebo by si o nás pomysleli něco špatného, kdybychom tuto část sebe naplno ukázali.
Především ženy mívají sklon skrývat své schopnosti a bývají až přehnaně skromné.
Mnohé z nás potlačují své jedinečné kvality – krásu, energii, talent, inteligenci, úspěch, sílu, vášeň i oslnivost.
Jenže tím se často odsuzujeme k životu v šedé průměrnosti.
V určitém bodě života je proto potřeba opustit snahu nevybočovat z davu.
Ve snaze zapadnout se sice skrývá pocit bezpečí a komfortu, ale zároveň i pomalu se plížící hrob pro naši potlačenou duši.
Součástí zdravého sebevědomí a vyváženého ega není jen nezveličovat se, ale ani se neumenšovat.
Každý z nás má své dary.
Nebojte se být vidět, milé ženy. Nebojte se ukázat svou krásu, talenty a myšlenkaly... a žít svou velikost a plnost.
L.
💙
