16/08/2026
Noční můra rodiče: dítě prožívá velké emoce, zdržuje, obtěžuje okolí, kazí plány jiných lidí, všichni na tebe koukají, nic s tím nemůžeš udělat a cítíš se úplně bezmocný...
Co se stalo v Kanadě? V letadle, které už odjelo na ranvej, malé dítě se odmítlo připoutat. Když se o připoutání snažili rodiče nebo posádka, dítě vyklouzávalo zpod pásu a schovávalo se pod sedadlo. Letadlo se tak muselo vrátit, rodiče s dítětem museli vystoupit, hledaly se jejich kufry, aby letadlo mohlo odletět bez nich... Ranvej se každou noc v půl jedné zavírá, bylo už pozdě, takže let byl nakonec úplně zrušen a letělo se až druhý den odpoledne.
Zpráva obletěla celý svět ve formulaci "kvůli malému dítěti zrušili let" a komentáře pod tím článkem si asi umíte doplnit sami. "Rozmazlený spratek", "nedostatek výchovy", "neschopní rodiče" a "jedna na zadek"...
Než dělat rychlý závěr a odsuzovat, preferuji spíše přemýšlet o kontextu. Pozdní večer, cizí prostor, asi přetažení, nejspíše malé nebo nezralé dítě – prostě kombinace, která vyvolala v dítěti spoustu emocí, protivůli, strachu... Když se o připoutání pokoušel cizí dospělý nebo vystresovaný rodič, tlak rostl, dítě se přirozeně bránilo... Strach vyvolával pokus utéct před tím, co dítě děsí – pod sedadlo. Čím víc tlaku, tím víc odporu. Tohle je zákon protivůle. A věřím, že všichni byli v té situaci plni emocí... Dítě, unavené, vystrašené a přehlcené; rodiče, ve stresu, studu a strachu; frustrovaná posádka a spolucestující... Dokonalá emoční bouře. Nedivím se, že se dítě „ukecat“ nepodařilo.
Kdyby se jednalo o dospělého, kterému se při odletu rozjela panická ataka, měl jiné zdravotní potíže, které by bránily odletu, nebo třeba o miminko, které se "rozhodlo" předčasně porodit, měli bychom najednou víc pochopení než když se jedná o malé dítě, které, dle našich představ, má poslouchat na slovo.
Dokážu si dokonce představit, že kdyby šlo o opilé spolucestující a zrušení letu, viděli bychom na internetu víc reakcí "stane se" než když let "zrušilo" dítě. Je zajímavé, že ve vztahu k malým dětem máme stále dost předsudků...
Ale když pochopíme, jak děti fungují, můžeme v sobě najít i respekt k jejich potřebám a vidět v jejich chování projev jejich divoké přirozenosti (civilizovanost přijde časem :) ).
Co bych zkoušela v podobné situaci dělat já? Předcházet jí. Třeba, pokud to jde, neplánovat let na čas, kdy už má dítě spát. Trénovat připoutávání se doma. Hrát si na letadlo a odlet. Kdyby předejít situaci nešlo, obecně pomáhá snížit tlak, dát dítěti 5-10 minut na uklidnění a zaměstnání pozornosti něčím jiným. Možná by pomohla i změna sedadla, třeba za sedadlo u okna. Mohl by pomoct klid a následně hra.
Kdyby nepomohlo nic... Někdy nemáme jinou možnost než adaptovat se na změnu plánu... Děti jsou mistři v testování psychické odolnosti rodičů a jiných dospělých okolo. :)
A co byste dělali vy?
