Náruč pro mámy

14/07/2026

SNĚHOVÝ VLOČKY resp. dnešní RESPEKTUJÍCÍ VÝCHOVA, vedoucí k vytváření 'sněhových vloček' je takovým populárním nepopulárním tématem.

Když se střetne autoritativní přístup s dítětem vychovávaným 'jinak', s respektem. "Jestli budeš plakat, tak s tebou nikdo nebude kamarádit, plakat se nemá…" – "Ale já plakat můžu. Plakání je dobrý, to se může. Smutná můžu být." Na tom přece není nic slabošskýho? Popláče si a ze situace vyjde posilněná o danou zkušenost, zdravě vyplakaná bez studu a nutnosti být navenek silná. Bez potřeby to v sobě držet, nést, a bát se, že to vyjde napovrch, až nebude ve střehu. To neznamená, že se hroutí. Spousta lidí je navenek silná, protože za slabost se stydí, ale uvnitř se jim chce brečet, nebo už rovnou berou antidepresiva, aby si tu masku síly udrželi. A bez nich by se možná už dávno rozpadli... tak k čemu taková pseudosíla?

Narazila jsem teď na moc fajn článek o sněhových vločkách. A u toho čtení jsem si uvědomila, že ten popis dnešních mladých "sněhových vloček" mi docela dost sedí na plno dospělých, kteří se neumí vyrovnat s frustrací, a tak utíkají – od odpovědnosti, od rodičovství, z krize vztahu, z práce. Zkrátka ze všech míst, kde přichází komplikovanost, nekomfort a frustrace. Takže bych dnešní generaci zas tolik nekřivdila. Myslím, že i v naší generaci nebo starších generacích se najdou lidi, co se neumí vypořádat s frustrací zdravým způsobem. Ono potlačování, útěk, agrese, nezdravá ironie taky neznamená, že jsme situaci úspěšně zvládli ustát.

Mrkněte, co mě k tématu napadalo za myšlenky... 🎈

Narazila jsem teď na moc fajn článek o sněhových vločkách. A u toho čtení jsem si uvědomila, že ten popis dnešních mladých "sněhových vloček" mi docela dost sedí na plno dospělých, kteří se neumí vyrovnat s frustrací, a tak utíkají – od odpovědnosti, od rodičovství, z ...

08/07/2026

❤️🙏 a na to se v Náruči snažím poukazovat. S tím pracovat. Nepotlačovat emoce. Dovolit si je cítit, prožít. Nemyslet si, že když je v daný okamžik potlačím, že mám vyhráno. Naopak... učíme to naše děti, naučme se to taky 🙏🌹

💧 Kolik potlačených emocí a starých bolestí v sobě právě teď nosíte? Žijeme v době, která nás učí být neustále silní, výkonní a mít všechno pod kontrolou.

Jenže naše psychika i tělo si pamatují každé zranění, které jsme v životě prožili. Když emocím nedovolíme volný průchod ve chvíli, kdy se věci dějí, máme tendenci je v sobě uzavírat a schovávat za vnitřní hradby.

Mnoho z nás nedokáže projevit slabost nebo plakat celé roky. Ne proto, že by byli bezcitní, ale proto, že jejich tělo je v neustálém režimu obrany a střeží své hradby.

Psychiatr MUDr. Vít Knop v rozhovoru připomíná, že s emocemi nelze bojovat silou. Skutečná úleva přichází až ve chvíli, kdy opustíme kontrolu. Teprve když se ocitneme v prostředí absolutní důvěry – s lidmi, před kterými nemusíme nic předstírat –, naše obrana povolí.

Až když se cítíme v bezpečí, emoce mohou samovolně vyjít ven, otevřít se světu a přinést tolik potřebné uzdravení.

🎧Celý rozhovor najdete na kanálu Řešidlo.

08/07/2026

Jak je to s tím PŘIJÍMÁNÍM A DOVOLOVÁNÍM EMOCÍ? Všude ve výchově se o tom mluví, všude se to po nás chce, ale nikdo nám neřekl JAK! Nikdo nám to nevysvětlil, nikde jsme se to neučili. A často tápeme... tak tady krátké zamyšlení, jak s tím přijímáním emocí naložit... 🎈🌹
'...Důležitý v týhle metodě je nedělat to z hlavy. Protože se to má. Protože je to moderní. Protože se to píše. Zpaměti odříkat poučky z webinářů – ano, vidím, že máš vztek, přijímám ho. Ano, vidím, že jsi smutný, přijímám tvůj smutek. Bez účasti. Jen holá věta. Tohle nejspíš fungovat opravdu nebude. Nejde totiž o ty slova, jde o to, co je za nimi. Jde o ten upřímný soucit, empatii. O pochopení dítěte, o to že jsme v tom s ním. Jde o to, nacítit se. Vzpomenout si, kdy jsme se my takhle nějak cítili. Vzpomenout si, že nám se taky stýskalo po mámě/po tátovi, když byli pryč. Vzpomenout si na náš vztek, když nás někdo nutí dělat něco, co nechceme. Zkrátka být v tom s dítětem. Nesoudit ho. A taky si nebrat jeho pocity osobně...'

Přijmout dítě, obejmout emoci. A obráceně. Když to jde. Někdy stačí začít tím pomyslným obejmutím emoce a přijetím dítěte s tou emocí. Není potřeba nutit fyzický kontakt, blízkost, náruč a obejmutí. V zcáhvatu vzteku sotva chceme, aby nás někdo objímal... Ale přijetí ...

02/07/2026

... obejmout jde totiž i po telefonu. Laskavýma slovama, empatickým vhledem a pochopením... ❤️ Taková 'linka důvěry a bezpečí' pro maminky.

30/06/2026

Mam radost, ze se konecne objevuje vice rozhovoru v mediich, ktere se venuji psychicky pohode maminek. Snazim se na psychiku rodicu, zejmena maminek, upozornit uz delsi dobu, a stale prevazuje psychicka pece a napravovani deti. Hlavne at deti nemaji trauma. Jasne. To je samozrejme nejdulezitejsi! Ale nemene dulezite je nemit traumatizovanou mamu. Beztak znicena maminka nemuze byt dostatecne silnou oporou. Proto je zkratka nejdulezitejsi zacit u sebe 🩷🌷 Ono posilat deti k terapeutovi a sam vnitrne trpet a nehojit sva zraneni neni spravna cesta pro zadneho clena rodiny. Je to vlastne zbytecna investice - casu, penez, energie. I kdyz se dite u terapeuta 'opravi', tak pokud se vrati zpet do rozbiteho zazemi, muzeme po nejake kratke dobe zacit opravovat znovu. Proto je dulezity pracovat s dynamikou rodiny a predevsim s rodici. Naruc se specializuje na maminky, ale prijimam do svych individualnich terapii i tatinky samozrejme 💙

🤍 Tolik se staráme o to, aby naše děti vyrostly a byly v pohodě. Ale kdo se postará o rodiče?

Dnes děláme všechno pro to, aby z dětí vyrostli vyrovnaní lidé bez traumat. Čteme, vysvětlujeme, snažíme se. A jak v podcastu upozorňuje Tereza Maroušková, autorka profilu Nasraná máma, hodně té práce leží právě na mámě.

Jenže zatímco se točíme kolem psychiky dětí, na tu naši nám už nezbývá síla. Spousta žen tak vychovává citlivě a s láskou, ale samy přitom dlouhodobě melou z posledního.

Přišli jsme na to, že stará tvrdá výchova nebyla správná. Jen jsme zatím nenašli způsob, jak vychovávat citlivě a u toho nevyhořet.
Pečovat o sebe je ale i součástí péče o dítě. Šťastná maminka = šťastné dítě. A když je toho na vás moc, požádat o pomoc je úplně v pořádku.

🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu.

💬 Milí rodiče, co vám pomáhá dobít baterky, když toho na vás doléhá moc?

09/06/2026

Občas dává to rodičovství zabrat, a ne nutně kuli dětem, ale třeba člověka rozesmutní rady a názory okolí... třeba když prarodiče začnou srovnávat a říkat něco jako že jste ve výchově udělali a děláte něco špatně pač hlídat tu vaši rozmazlenou čtyřleťačku není vůbec příjemný oproti mnohem lépe vychovanému ročňátku vaší sestry.. a na to není moc argument, ani síla, ani chuť se přít nebo vysvětlovat věci ohledně vývojový psychologie nebo ohledně odlišnosti povah či okolností rodinného zázemí a tak. Obvykle druhá strana nechce poslouchat, chce jen sdělit názor a považuje ho za správný. A tak si třeba něco takovýho potřebujete vyplakat. Všechny ty pocity, který taková věta může vyplavit. A taky třeba chcete slyšet, že nejste sami. Tak kdybyste chtěli přijít do bezpečnýho sdílecího kruhu a slyšet i nějaký ty tipy, jak s těmi zraňujícími větami a vlastními emocemi zacházet, doražte ve čtvrtek večer do Rodinné a komunitní centrum Paleček, z.s. . Budu se moc těšit ❤️😊🎈