01/07/2026
Vidím tě. Sleduju, jak pálíš svou kapacitu na dalších a dalších kurzech. A vidím i ten tichý, hluboký profesní propad, do kterého se pak v soukromí vracíš, když zhasnou světla a nikdo se nedívá.
Vede tě tam jedno lživé přesvědčení: ŽE TVŮJ SKUTEČNÝ DAR JEŠTĚ NEMÁŠ. Že ho musíš někde venku vykopatMnebo si ho zasloužit.
A víš co? Já ti to vůbec nevyčítám. Chápu, proč jsi na tuhle myšlenku skočila. Je to hrozně snadná past. Náš mozek je totiž často nastavený tak, že hodnotu vidí jen v tom, co je těžké, vydřené a podložené certifikátem. Tvoje nervová soustava prostě odmítá uvěřit, že to nejcennější na tobě může být takhle jednoduché.
To je ta největší ironie. Nemůžeš ten dar spatřit, protože ho neseš v sobě. Je pro tebe tak přirozený jako dýchání.
Myslíš si, že to, jak přesně nacítíš člověka, jak odhalíš jeho skrytý blok nebo jak tvoje pouhá přítomnost okamžitě zklidní bouři v jeho těle, umí přece každý.
Neumí.
Pro tebe je to banální realita, pro lidi venku záchranné lano. Nevidíš ten poklad jen proto, že na něm doslova sedíš.
Jenže sami sobě do obličeje nevidíme. A když v téhle profesní mlze a pochybnostech zůstaneš sama, ta nejistota tě dřív nebo později sežere.
Proto jsme jako terapeuti a průvodci propojení v komunitách nebo výcvicích a kurzech. V komunitě U léčitelských ohňů společně pracujeme na něčem obrovském – měníme celou kulturu v pomáhajících profesích. Ukotvujeme alternativu ve faktické realitě, dáváme jí strukturu a pevnou oporu.
Nemůžeme ale uzdravovat systém venku, dokud ty sama schováváš svou sílu. Potřebuješ lidi, kteří ti nastaví zrcadlo bez ezo frází a řeknou: „Vidím tě. Tvůj dar je sakra reálný. Už ho nehledej, pojď do něj konečně dosednout.“
Podívejme se na realitu hned teď. Napiš mi do komentářů: Co je ta věc, kterou děláš s naprostou lehkostí, ale doteď jsi ji shazovala jako „obyčejnou“? Pojďme ty dary vytáhnout k našemu ohni společně.
