31/03/2026
Porodní příběh mojí dcery
Dnes je to 7 let, co slavím porozeniny dcery a poprvé sdílím příběh jejího zrození. Je to dlouhé, ale cítím potřebu sdílet i všechny ty okolnosti.
Věděla jsem, že až k nám přijde třeťátko, budeme kompletní rodinka. Říkala jsem si jen, jak se to stane, když si hlídám ty plodné a neplodné dny. A vnitřním hlasem jsem slyšela odpověď, prostě jednoho dne řekneš ano. A tak se i stalo 😊Těhotenství probíhalo hladce, jen jsem měla stres ve škole při zkouškách, studovala jsem zrovna druhý ročník porodní asistentky. S mojí gynekoložkou jsem se domluvila, že půjdu na 2 velké ultrazvuky a odběry krve, jiná vyšetření ani ta vnitřní podstupovat nebudu. Vše respektovala a cítila jsem se jako příjemkyně péče, která je zapojena do rozhodování o svém těle.
Jako dula jsem kolem sebe měla spoustu žen, které bych si mohla vybrat jako doprovod ke svému porodu. Ale jasně jsem vnímala, že tento porod potřebuji být plně sama v sobě, nikým a ničím nerušena, nemuset nic řešit a jen si porodit ve své síle. Od začátku to tedy byl plánovaný neasistovaný porod doma. Muž mi důvěřoval, byl mi velkou oporou. Rodině a známým jsem říkala, že když bude vše v pořádku, zůstaneme doma. Dalo se to očekávat, když už jsem jednou doma rodila druhého syna.
Jednou k nám přijela moje maminka, šly jsme spolu na procházku a po cestě jsme potkaly traktor, ze kterého hrálo nahlas rádio. Právě když jsme kolem něj procházely, tak se zrovna z rádia ozvalo: bude to holčička maminko 😊 Začala jsem se usmívat, podívám se na mamku a ta se nechápavě podívá. Ptám se jí: tys neslyšela, co říkali v rádiu? Byla překvapená, co jsem jí řekla, vůbec to neslyšela. Byla to zpráva jen pro mě. Pokud o nic neusilujeme, mluví k nám vše… Od té doby jsem věděla, že to tedy bude holčička 😊
Trochu jsem si posunula termín porodu, a tak se stalo, že k nám domů přijela moje maminka a babička na návštěvu. Přivezly spoustu dobrot, je krásný slunečný den a večer ještě děláme oheň a opékáme špekáčky. Díváme se s mužem na večerní oblohu a vidíme intenzivně svítit 2 hvězdy, které postupně snižují intenzitu, až přestaly svítit úplně. Že by nějaké znamení? Před ulehnutím do postele jsem objevila lehce narůžovělý hlen a mini kousíček krve. Bříško mi tvrdne normálně.
Něco se začalo dít už kolem půlnoci, víc mi tvrdlo bříško a nemohla jsem usnout. Pak jsem měla pocit lupnutí, tak jsem šla zkoumat, jestli mi praskla plodová voda. Nebyla jsem si jistá, tak jsem si dala vložku. V posteli jsem se pořád převalovala a chodila každou chvíli na záchod. Kolem 4hod ranní jsem si už byla jistá, že mi pomalinku odchází plodová voda, byla krásně čirá a voňavá. Častým chozením na záchod jsem vzbudila muže, tak jsem mu řekla o prasklé plodové vodě. Muž se zaradoval, že už je to tady, objímáme se a pusinkujeme. Venku začalo svítat, kontrakce byly jemné a daly se lehce prodýchnout. Začali jsem řešit, co s mamkou a babičkou, které u nás spaly. Muž začal v kuchyni připravovat porodní bazének. Pak šel vzbudit mamku a babičku, řekl jim, že rodíme a odveze je na vlakové nádraží. Vlak jim jel až po 8hod. Maminka za mnou přišla, dojetím jsme plakaly a objímaly se. Zamávala jsem jim z okna a mohla se plně oddat porodnímu ději. Nejprve jsem byla v horní koupelně, dělala mi dobře teplá podlaha, chodila jsem. Poprvé jsem začala sledovat kontrakce v 6:17 hod, že už jsou prostě časté a jsem si jistá, že rodím 😊 Když jsem se sama vyšetřila, byla jsem otevřená asi na 2 prsty a kontrakce začínaly být intenzivnější. Až jsem měla obavy, že jsem teprve na začátku a co teprve přijde. Sešla jsem po schodech dolů a při kontrakci se zapřela o lano z šátku ve stropě. Kontrakce chodily stále častěji a byly velmi bolestivé, šlo mi to do zad, vůbec nešly prodýchnout. Při každé vlně jsem byla velmi hlasitá, řvala jsem jak lvice. Přijel muž a byl tam se mnou, napouštěl porodní bazének. Dělalo mi dobře držet se lana, sedět na balonu a být zakloněná dozadu. Řekla jsem muži, ať mi podá dopplera, poslechla jsem srdíčko miminka, vše v pořádku. Pak jsem začínala cítit tlak na tlačení, šáhla jsem si dovnitř a hlavička už byla na hrázi. Po kontrakci jsem šla hned do porodního bazénku. Vlny chodily rychle za sebou, hodně jsem křičela, bolely mě záda, nemohla jsem najít úlevovou polohu. Držela jsem si hráz a cítila, jak se hlavička dere ven. Bylo to tak silné, intenzivní a bolestivé, že jsem nechtěla čekat na několik kontrakcí, ale chtěla to mít co nejdřív za sebou. Asi po třetí kontrakci ve vodě jsem tlačila ze všech sil a vytlačila hlavičku – šahám na ni, pupečník kolem krčku nebyl. Cítila jsem velkou úlevu, že už mám největší práci za sebou a hlavička je venku. Na další kontrakci vyšlo celé tělíčko, chytám miminko do rukou, mám obrovskou radost, nespěchám. Po chvilce jemně miminko vynořuju nad vodní hladinu a chci si ho dát na bříško. Miminko hned pláče a je aktivní. Je 7:30 hod. Podívám se na pupík a zjišťuju, že je hodně krátká pupeční šňůra. Nemůžu si sednout, klečím a držím miminku hlavičku na hladinou. V bazénku je hodně vody, muž vzal kýbl a začal vodu vylévat. Když jsem si nemohla sednout a opřít se s miminkem, nebylo to pohodlné. Zároveň se mi s placentou uvnitř nechtělo opouštět bazének. Řekla jsem si, že se pokusím co nejdřív placentu vytlačit. Pupečník byl rychle dotepaný, miminko nešlo dát ani k prsu, začala jsem hodně tlačit a pomáhat placentě ven. Po nějaké době jsem dala miminko podržet muži a placentu jsem jemným tahem při tlačení v podřepu vytáhla ven. Plodové obaly se po vyjití placenty trhaly, tak jsem se je snažila co nejvíc vyndat rukou ven. Oddechla jsem si, že je placenta venku a porod skončil. Celý porod trval odhadem 2 hodiny, byl velmi intenzivní.
Dala jsem placentu do misky, miminko si přivinula na hrudník, muž nás přikryl osuškou a doprovodil do postele. Konečně jsme se vítali s naší holčičkou, pořád jsem ji pusinkovala, hladila, hned se přisála k prsu. Je dokonalá, nádherná, růžovoučká. Užíváme se společně s tatínkem.
Když jsme zjistili čas narození, řekla jsem muži, ať zavolá mamce a přijedou k nám. Mamka s babičkou stále čekaly na ranní vlak, zavolaly si taxi a přijely zpět za náma. Byly moc dojaté, vítaly se s holčičkou, objímaly jsme se. Jsem moc ráda, že tady byly i nebyly zároveň. Bylo krásné vítat se s miminkem v kruhu rodiny. Jen kluci nám chyběli, byli zrovna u druhé babičky a dědy. Mamka s babičkou nám uvařily dobrý vývar. S mužem jsme všichni leželi v posteli, objímali se a pusinkovali. Po pár hodinách jsem si šla dát sprchu. Byl to příjemný pocit, že jsem porod krásně zvládla a moje tělo je moudré a dokonalé. Bez bříška jsem byla hned lehčí a cítila se dobře. Vyvařila jsem nůžky a gumu a muž přestřihl pupečník, asi 3–4 hodiny po porodu. Muž se o mě krásně staral, uvařil mi čaj z kontryhele a řebříčku. Někdy odpoledne muž odvezl mamku s babičkou na vlak a navečer přivezl tchán kluky. Kluci byli ze sestřičky nadšení, hned si ji chtějí chovat v náručí. Večer jsem napsala dětské doktorce sms a požádala ji druhý den o návštěvu. Na břicho jsem si dala obklad ze zeleného jílu, na drobné poranění nasypala šicí bylinky a šli jsme spát.
Cítila jsem vděčnost, že jsem si porod mohla prožít v klidu domova, za velké podpory milovaného muže. Až do večera jsme se všichni mazlili a pusinkovali. Smečka je kompletní.
