07/07/2026
Zdravíme z Termizu, nejjižnějšího a nejteplejšího města Uzbekistánu, kde se dochovaly téměř 2000 let staré buddhistické památky z dob Kušánské říše. Šlo o raný buddhismus - v uměleckém ztvárnění Buddhy či bódhisattvů jsou patrné vlivy evropské antiky. Velmi zajímavé je, že Kušánci razili mince, na kterých býval zpodobněn i Buddha, přičemž se předpokládá, že šlo počátek antropomorfizovaného zobrazování Buddhy, který byl do té doby zobrazován jen symbolicky.
Samotné památky jsou myslím krásnou připomínkou hned dvou stěžejních projevů skutečnosti - pomíjivosti a zároveň kontinuity; jinými slovy bez ustání probíhající změny. Na první pohled jde o zakonzervované archeologické vykopávky ve vyprahlé krajině poblíž řeky Amudarja, na druhý však překypují životem - ve stěnách stúp a bývalých klášterů je spousta hmyzu, který si v nich vyhrabává chodbičky, také gekonů a ptáků, včetně pestrobarevného mandelíka hajního.
Stúpa Zurmala (1. fotka), 13 metrů vysoká, 1. - 2. stol. n. l., pravděpodobně nejstarší dochovaná stavba v celém Uzbekistánu, dnes stojí osamoceně v bavlníkových polích.
Fayaz Tepe (fotky 2 - 5), klášter a chrám z 1. stol. n. l., stúpa byla netradičně umístěna na okraji komplexu. Dnes je chráněna kupolí, ve které jsou malá dřívka - těmi se lze dostat přímo ke stúpě. Tam jsme našli pár obrázků od buddhistických poutníků, asi především čínských.
Kara Tepe (fotky 6 - 12), rovněž k klášterní komplex z 1. stol. n. l., asi 1 km od Fayaz Tepe. Jedna velká stúpa (pod zastřešenou konstrukci), dvě menší. Kromě nadzemních částí se dochovaly i do pískovce vytesané jeskynní cely pro mnichy. Údajně zde působili i mniši ze školy Mahásanghika, což je jedna z prvních buddhistických škol, jejíž učení dalo základy pozdější Mahájány. Bíločervený nátěr na jedné z chodeb je původní.
Na posledních pár fotkách jsou artefakty z muzea. Kromě soch Buddhy je zajímavá lví hlava z Fayaz Tepe, která sloužila jako ústí z nádrže na pitnou vodu a měla prý symbolizovat sílu Buddhy.
Richard a Pavel
