11/06/2026
Dnes bych vám mohla ukázat fotografie z jednoho generálního úklidu. Věřte mi, že by to byly fotky, nad kterými by leckomu spadla brada. Jenže já fotografie z domácností klientů nezveřejňuji.
Místo nich vám nabídnu jednu myšlenku, která mi během celého úklidu běžela hlavou. A popravdě nejen během tohoto jednoho extrémně náročného.
Někdo neuklízí, protože už na to nemá sílu. Někdo proto, že mu zdraví nedovolí dělat to, co by chtěl. Někdo je pracovně vytížený natolik, že doma zvládá jen to nejnutnější. Někdo úklid jednoduše nemá rád. A jsou i lidé, kteří jsou prostě nepořádní.
Čistota je důležitá. O tom není pochyb.
Ale napadá mě…
Myslíte, že hodnotu člověka určuje uklizená domácnost? Že jeho osobnost lze měřit vrstvou prachu na poličce?
Během své práce vstupuji do domovů různých lidí. A znovu a znovu si uvědomuji, že mezi pořádkem a charakterem člověka není zdaleka tak přímá souvislost, jak nám bývá někdy předkládáno.
Potkala jsem lidi s uklizeným domovem, kteří nebyli zrovna příjemní. A potkala jsem lidi, kteří měli doma chaos, ale byli laskaví, pozorní, ochotní pomoci druhým a měli srdce na správném místě.
Každý máme hranici pořádku nastavenou jinak. Co je pro jednoho k nežití, druhý ani nevnímá.
Proto, prosím, nezaměňujme pořádek za charakter. Uklizená domácnost sama o sobě není měřítkem lidské hodnoty. Protože charakter člověka se neodráží jen ve vyleštěných zrcadlech.
