Silvie Šabacká: Ve svém těle doma

04/08/2026

Objednávání individuálek a plánování termínů je věru dynamická disciplína.
Obzvlášť v tomto horku! Uf.

Co tobě? Chce se ti někam?

02/08/2026

Hlavou můžeš vymyslet cokoliv, ale když se tělo postaví na zadní, máš smůlu.
Rozhodně nepomůže pokračovat dál na sílu a narvat do situace své snažení a další překonávání a potlačování sebe.
A u psycho stavů jako např. chronická únava, nikam nevedou ani týdny odpočinku a polehávání v posteli.

Tvému nervovému systému chybí ZDROJ, na který by se mohl napojit, jako mobil do nabíječky.

Chce to pak čas a tvou trpělivost a konzistenci, ALE HLADINA TVÉ ENERGIE SE MŮŽE ZVEDNOUT!
Fakt. 😉 Ve své praxi takové zázraky s klienty a klientkami jsem již mnohokrát oslavila.

Jediné co musíš je pochopit svůj nervový systém, jeho potřeby pulzace, integrace i prázdna a stát při něm, když ti skrze tělo dává jasný signál “už dost!”.

Chceš být dobrý parťák svému NS? Vim, jak to zařídit, stačí se mi ozvat.

S láskou k požehnání klidných nedělních rán, Silvie

P.S. Touto zvonkohrou se můžeš kochat na Zahradě 5 elementů v Brně (na Lesné).

—
Silvie Šabacká
VeSvemTeleDoma.cz

31/07/2026

Na tuhle velkou moudrost "některé věci neuspěcháš" jsem od loňského dubna dostávala hustou lekci. Mega náročná etapa se pomalu, ale jistě završuje.
V srpnu 2026 snad bude hotovo to, co jsem si původně myslela, že bude v září 2025!!!
Masakr.

A tak si tak říkám, že možná i tobě se může hodit, si takto při pátku, přečíst:.. Nezapomeň.... Vše do sebe zapadá a sedá si POSTUPNĚ.... To, co jsi nestihl / nezvládla tento týden, se nezblázní, když odložíš na ten další.
♡♡♡ Je pátek. ♡♡♡... Dokončuj už jen to, co ti pomůže završit tento týden.
♡ Zbytek nech být.
♡ Některé věci prostě neuspěcháš. ... Když se snažíš o opak, stojí tě to nervy, psychické zdraví.
!!! Neobětuj to nejdůležitější!!!
♡ Tvá pohoda je vzácná.

Krásný a pohodový víkend!
Silvie

P. S.: Zajímal by tě pohled do zákulisí, jak se dá ustát něco, co místo pár měsíců trvá nakonec skoro rok a půl? Zvažuji, že bych mohla uspořádat mé sdílení "historek ze života" a společné popovídání na Zoomu.

10/07/2026

Když jsem předávala v pátky na vikend své dítě jeho tatínkovi - mému ex já - rozum věděl, že jde za svým druhým rodičem.
Ale srdce?
💔 Srdce mi to trhalo vždy!
Dlouhé roky trvalo než jsem si zvykla. A pomohlo i to, jak dcerka postupně rostla a potřebovala mě méně a méně.
Včerejší individuálka mi tohle nesmírně bolavé téma připomněla a tak sdílím, co mou klientku i v takových chvílích dokáže rozesmát a sevřený hrudník trochu uvolnit.

Třeba to pomůže i tobě. 🩷✨
Silvie
VeSvemTeleDoma.cz

16/06/2026

Hlásím, že od 27. 6. do 6. 7. mám “zavřeno” a budu si dopřávat letní nadechnutí.

Využij poslední volné termíny individuálek tento a příští týden.💛

27/05/2026

Jak poznáš první varovné signály přetížení

-> Tlak mnoha věcí ke zprocesování vs. "nevím" - takhle jednoduché to je.

Zahlcení nervového systému totiž spouští horečné dělání všeho možného, kdy si ani kolikrát nemáme prostor všimnout, že ve výsledku strašně moc času ztratíme přebíháním, překlikáváním a přemýšlením "co jsem to teď chtěl/a udělat?".

A tohle přesně se děje, sotva ráno otevřeš ráno (nebo se probudí děti nebo otevřeš práci) a už ti rovnou naběhne: „Musím toho hrozně moc stihnout, ale vůbec NEVÍM, kde a čím začít!”

Jako léčivý proti-pohyb vůči mentálnímu chaosu a nepříjemnému vnitřnímu rozechvění jsme se ženami v mém dlouhodobém skupinovém provázení zavedly VOLNÉ STŘEDY.

V čem spočívají:
- Hned takto z rána zkusíš přesměrovat svou pozornost
- NE na to, co všechno musíš
- ale NA TO, co uprostřed pracovního týdne můžeš podniknout, ať se tě aspoň chvíli může dotknout pocit "mám volno".

Přidáš se i ty k této malé výzvě? Písni do komentáře, co VÍŠ, že je příjemný plán a nebo ještě lépe - vyfoť, co ti pomohlo se volně nadechnout. 🍀

26/05/2026

Když ti přijde do života vyhoření

Včera jsem sdílela příspěvek o tom, že sebeobrana začíná mnohem dříve, než tě predátor fyzicky chytne.
Co ale útočník, který je neviditelný?
Mám na mysli podivné symptomy těla, emoční výkyvy, poruchy soustředění a nebo nikdy nekončící únava a pocit přetížení?

I z tohoto začarovaného kruhu vede cesta ven. Jenže…

Když ti přijde do života vyhoření, naprosto změní pravidla hry. Je to neúprosný proces a v žádném případě člověku nedovolí „fungovat, jak byl zvyklý“. Nemilosrdně tě chronickou únavou přitlačí ke zdi. A to kdykoliv, kdy ti daná činnost / situace má vzít i jen trochu tvé vzácné životní energie.

Tenhle boj o tvou energii má svá pravidla. A když se v nich zorientuješ a zjistíš, jak tvůj nervový systém ve velkém přepjetí funguje, naučíš se rozeznávat, čím jemu (a sobě) odlehčit.

Protože
- když nemáš zbytí, protože to prostě nepřetlačíš,
- když nemáš volbu, protože za tebe rozhoduje tělo,
- když nevidíš do budoucna, protože fakt nevíš, jestli to dáš,
tak pochopíš, že přidat a více se snažit, fakt nefunguje.

Vyhoření má jasno. Nemilosrdně tě drží pod krkem, kouká ti do očí s jediným poselstvím: Musí to jít zkrátka JINAK, než jak jsi zvyklá.

A před tebou se tak postupně otevírá úplně nový svět, životní etapa a obrovská příležitost naučit se:
- přestat svou snahou a úsilím neustále ovlivňovat děj,
- pouštět tlak všech “co by”, “mělo by se”, “musíš”
- a s pokorou koukat na to, co můžeš teď. A nic víc.

Protože takto to stačí. Jak vystihla moje kamarádka, když jsme se dnes náhodou potkaly a povídaly si: „Poprvé se na svou nemoc dokážu podívat jako na požehnání.”

A mě s tématem včerejší sebeobrany došlo, že pokud bych měla říct, co mají VŠECHNY moje klientky a klienti společné, tak je to právě to, že se přepínají (a ano i já moc dobře vím, jak snadné je do toho sklouznout).

Proto pokud toho neviditelného nepřítele máme přeprat, naše sebeobrana začíná mnoho-mnoho-mnohonásobně dříve. Stojí a padá na malých a "nepodstatných" chvilkách lelkování, které jsme jako děti brilantně uměli, ale postupně jsem si je nechali vzít nebo se jich sami dobrovolně vzdáváme, protože “je něco důležitějšího”.

Na těchto vzácných chvilkách klidu a spočinutí stavím veškeré své provázení, zejména své individuálky a Návrat k podstatě s pravidelnými pondělky pro sebe-regualaci. Btw než si dám do léta pauzu, tak v červnu jich se mnou můžeš stihnout 5, pokud se chceš přidat.

Tahle CHVILKA PRO SEBEregulaci totiž není jen nějaká příjemná, ale nepodstatná chvilka.
Je to mnohem, mnohem více.
To, že zastavíš běh dne, odfrkneš si, vzpamatuješ se a přistaneš zpět do těla, je životní nutnost. Pravidelný a fyzický trénink, který jediný ti dá jistotu a sebevědomí, že až se na tebe příště bude něco valit, ozveš se a řekneš "stop" dříve než půjde do tuhého a sejme tě - třeba právě vyhoření.
—
P.S. Foto ilustrační - moje "neděle pro sebe" a boží 4. ročník folklórního festivalu v Újezdu u Brna. Před vystoupením jsem dostala jednu 💋 od své milované cácorky, která v jednom z účinkujících souborů tančila taky.

25/05/2026

Přehlížení nebo naopak respekt k signálům, na které tvé instinkty bystře reagují - to je to, na čem stojí tvé bezpečí.
A tvůj nervový systém to ví.

Když si nedovolíš reagovat, ani když se potřebuješ protáhnout, dát si pauzu nebo si dojít na záchod či si v klidu dát oběd - bude tvé tělo v neustálé ostražitosti, která tě bohužel o to více nutí "konat" místo "odejít"...a pak už může být fakt pozdě.

Jaké hlášky a hodnocení od druchých ti fakt nepomáhá, aby ses za sebe a své potřeby postavil/a a dle nich jednal/a?

„Vlastně se nic nestalo.“ A přesně proto jsi zůstala. Stál trochu blíž, než bylo příjemné.

Dotkl se tě o vteřinu déle.

Napsal zprávu, která se dala přečíst jako vtip.

A když ses zarazila, usmál se:

„Prosím tě, nehroť to tak. Nebuď tak vážná.“

A tím to skoro skončilo.

Skoro.

Protože cestou domů sis to začala vysvětlovat.

Možná je prostě takový.

Možná to tak nemyslel.

Možná jsem zbytečně nepříjemná.

Možná se vlastně nic nestalo.

A přesně proto jsi zůstala.

⬇️

První test hranice často nevypadá jako útok.

Vypadá jako nic.

Jako vtip.

Jako poznámka.

Jako náhodný dotek.

Jako otázka, která je trochu moc osobní.

Jako věta:

„Ty jsi nějaká plachá.“

A teď přijde ta část, kterou na tréninku opakujeme pořád:

Sebeobrana nezačíná až ve chvíli, kdy tě někdo chytí.

Začíná dřív.

Ve chvíli, kdy poznáš, že se ti něco nezdá.

A dovolíš si podle toho jednat.

Nemusí být zlý, abys mohla odejít.

Nemusí být predátor, abys nemusela pokračovat.

Nemusí udělat nic „tak hrozného“, aby tvoje tělo mělo právo říct:

„Tohle mi nesedí.“

🤔

Ne každý divný moment znamená nebezpečí.

Někdy se opravdu nic nestalo.

Někdy byl člověk jen trapný.

Nešikovný.

Necitlivý.

Ale tvoje hranice nemusí čekat, až bude druhý člověk oficiálně špatný.

Tohle je místo, kde se ženy často zaseknou.

Neřeší:
„Chci tady být?“

Řeší:
„Mám dost dobrý důvod odejít?“

A najednou už nechráníš sebe.

Obhajuješ svoje ne.

⚠️

Sebeobrana tady nezačíná kopem.

Ani úderem.

Ani tím, že někoho složíš na zem.

Tady začíná úplně obyčejně:

„Musím jít.“

„Nechci.“

„Tohle mi nesedí.“

„Nebudu na to odpovídat.“

„Tady končím.“

Zavřít aplikaci.

Přesednout si.

Odejít.

Nezůstat o dvě minuty déle jen proto, aby to nebylo trapné.

Protože na tréninku se neučíme jenom co dělat, když už je pozdě.

Učíme se poznat moment, kdy ještě můžeš odejít jednoduše.

Bez boje.

Bez dramatu.

Bez vysvětlování.

🔽

Protože někdy se opravdu nic nestalo.

A někdy se stalo přesně to malé něco, u kterého ses naučila zůstat.

Takže otázka není:
„Bylo to dost vážné?“

Otázka je:
Proč potřebuješ, aby to bylo „dost vážné“?
Aby sis dovolila odejít?

KMTT

23/05/2026

„Měla jsem celé ty roky našeho manželství tohle téma jako 'neotevírat', jako příliš velké, nemožné změnit.“
Říká mi klientka v týdnu na sezení, kde s překvapením zjistila:
„Ono to vůbec není tak velké jak jsem si myslela!“

Znamená to, že si velikost svého pocitu nenaplnění dříve namlouvala? Ne.
Odpověď je mnohem láskyplnější.

Když za mnou v září 2022 přišla poprvé, spustily se jí slzy jen co dosedla. Nechápala proč, ale do analýz mysli jsem jí nepouštěla. V průběhu všech našich sezení jsem dělala jediné:
- dovolovala jí cítit se přesně tak, jak se cítí
- nemuset k tomu znát důvody,
- ale hlavně - a tenhle bod je nejzásadnější - vzít si vždy jen takovou porci emocí, která bude stravitelná a nepřeválcuje ji.
- a pak nechat svoje tělo aktivizující náboj náležitě zpracovat.

Tedy shrnuto prostým “balančním cvíčením pro mysl”: své pocity si dovolit a vstoupit do nich, ALE JEN TAK AKORÁT = neučit se tak pouze prožívat (a nepotlačovat), ale díky prožitku poznávat svou míru. A k tomu je nutné se učit ze svých pocitů taky vystoupit - dát si odstup, voraz, pauzu.

Na první pohled to vypadá jako potlačování? Jooo, nepopírám, že to tak působí a proto jeden typ mých individuálek, ten komplexní, v sobě nese až 3h mého času s tebou.

Protože rozlišít, kdy tě:
- emoční prožívání zbytečně drásá
- emoční odstup odpojuje od sebe

a kdy naopak:
- emoční prožitek přináší potřebné informace
- aby je emoční odstup dokázal zpracovat a převést v reálnou praxi do života
…to chce prostě čas.

Ale všechna ta práce, kdy skálopevně držíme tu hlavní esenci: “tvoje kapacita nervového systému je na 1. místě a tvé tělo musí mít prostor tohle zvládnout zpracovat” stojí to za to.
Pak se najednou stane, že se dotkneš tématu, které tě roky trápilo a? Už vůůůůbec není tak velké!!!
A co víc!
Je ZVLÁDNUTELNÉ!
Protože za celé ty roky praxe parťáctví se svým NS tvoje kapacita jednoduše vyrostla. Spolu s tebou.

Miluju tuhle práci s SE všímavostí. Miluju svoji práci.

A ten můj komplexní typ individuálek? Dlouho jsem nevěděla, jak mu říkat až před týdnem, po 2 letech používání pracovního jména „Mentoring do života“, se mi v meditaci vynořil úplně jasně název, který jde přímo do jádra, tedy: KE KOŘENŮM.

Na první pohled to může vypadat jako ke kořenům našich problémů, ale…
Já se s tebou zanořím vždy tak hluboko z jiného důvodu. Abys mohl/a zjistit, co tvé kořeny skutečně a hluboce vyživuje a můžeš se tak tudíž o sebe (a svůj nervový systém) začít konstruktivně a pravidelně starat. Z těchto zdrojů pak totiž vše vyroste. I řešení pro tvé dříve neřešitelné problémy.
Od června se mi otevřela 1 - 2 volná místa pro půlroční cestu.
Více na mém webu v sekci Mé provázení ---> Individuálky.

P. S. Foto ilustrační - z jezdeckého kroužku, kde má dcerka chodí.
„Ono to druhé zvíře není tak velké jak jsem si myslel!“..si opatrně zvědomuje koník i náš hafan. :)

Mimochodem Chytryponik.cz (a kroužky pro děti i dospělé) ve Střelicích u Brna vřele doporučuji - koně žijí celoročně volně, nemají podkovy ani železa v tlamě - prostě to jde i jinak. Přirozenou komunikací. ;)

10/05/2026

Přicházíš za mnou s nejistotou: Co mám dělat? Co jsou moje dary?
Je jedno, jestli ti bude končit mateřská, nebo chceš odejít z aktuální práce, ze vztahu… zkrátka se potřebuješ uplatnit a ideálně i dobře vydělávat.

ALE hledat svoje největší talenty, svůj směr může být tlak osobního rozvoje, který tě zbytečně zaměstnává a v konečném důsledku ti velmi sofistikovaně bere vzácnou energii.

Z mého pohledu stačí:
- být plně tam, kde teď jsi
- dělat „to málo“, co teď můžeš - na co máš prostor, zdroje, čas
- a s tvou plnou pozorností, přítomností a tudíž kvalitně.
Přesně tím si aktivně vytváříš podmínky k tomu své dary rovnou realizovat. Bez nutnosti je nějak usilovně hledat.

⚖️ Pro rovnováhu: Samozřejmě je super mít své dary pojmenované, pak se ti s nimi mnohem lépe pracuje. Já jdu ale na jejich objevování jinak, chytřeji.

Dost obecností, pojďme na konkrétní příklad:
Stačilo dnes ráno „jen dělat svou práci“, reagovat na e-mail klientky + mít čas a prostor navíc, abych tvořivou vlnu využila nejen pro tento příspěvek, ale ukotvila si, co zařadím zítra odop ve skupině do pravidelné pondělní praxe regulace nervového systému (btw. otevírám nový měsíc a je možné se přidat.)

Jaké dary mi jen z těchto 2h vyplynou:
- schopnost přímo na míru reagovat na každého z vás
- využití jedné tvořivé vlny na více úrovních a z 1 tipu vytáhnout obecný princip, který mohu sdílet i zde
- nadšení pro práci s texty
- a hlavně - láska k prostému životu, ze kterého se necháváme zbytečně „moudrými radami o smyslu života“ vyhodit.

A teď to nejdůležitější - zpět k tobě:
Co takto v neděli dopoledne volá zase po tvé pozornosti?
Čemu se můžeš úplně jednoduše věnovat bez toho, aniž v tom musíš hledat nějaký hluboký význam?

Podělíš se v komentářích?

Silvie Šabacká
www.VeSvemTeleDoma.cz

P. S. Krásný den Matek milé. 🩷