21/05/2026
Tak jsem po dlouhé době onemocněla a mám za sebou několik dní v horečkách.
Antibiotika jsem měla naposledy před 10 lety, když jsem se vrátila po mateřské zpátky do práce.
Zaměstnavatel řešil hlavně to, co budu dělat, až budou nemocné děti....
A já to řešila taky. Jak všechno zvládnout, jak druhé nezklamat, jak být „spolehlivá zaměstnankyně“ i máma zároveň.
A vůbec mě tehdy nenapadlo, že bych mohla být nemocná já sama.
Všechen ten tlak, stres a snaha všechno ustát vedly k tomu, že JÁ jsem tenkrát měla hned dvě angíny po sobě. A děti byly fit (naštěstí).
A teď po skoro 10 letech mám angínu a antibiotika znovu.
A na rovinu, přispěla jsem si k tomu svojí "vlastní pílí" 🙈
Poslední týdny moc dobře vím, že jedu přes limity svého těla. Zkouškové období ve škole, práce, ve které chci být fakt dobrá, rodina, ve které chci být taky dobrá…. A tak si každý den říkám:
„To ještě dneska zvládneš. Vydrž.“
Úplně ironicky jsem si nedávno uvědomila, že když jsem šla přednášet, byla jsem už dost unavená a moje myšlenka byla:
„Hlavně ať nevypadám unaveně. Ať působím energicky. Ať podám dobrý výkon.“
Takže přednáším o tom, jak se o sebe máme starat, dělat si čas na sebe a vnímat svoje potřeby… a sama se "snažím" vypadat energicky 😁🙈
Jenže já tak nechci vypadat.
Já se tak chci opravdu cítit 💃😁
A do toho.
Moje máma měla poprvé v životě zánět močového měchýře. Ano. Šťastná to žena! Volala jsem jí, ať si hlavně odpočine, protože tyhle záněty se rády vrací. A ona na to, že je zrovna v práci. Vydržela ležet jeden den 🙈
Telefonuju s kolegyní, která měla úplně to samé. Ptám se jí:
„A co močák, jak se cítíš?“
A ona vyděšeně:
„Sakra, já jsem si (před šesti hodinami) zapomněla vzít antibiotika.“ 💊
A já si říkám, že kdyby šlo o naše děti nebo o druhé, automaticky bychom řekli:
„Nic teď neřeš. Lehni si. Odpočívej. Tvoje tělo potřebuje klid.“
Ale samy sobě ten odpočinek dát často neumíme.
A ty méně až více závážné potíže dělají ty malé každodenní věci, které vypadají jako totální prkotiny, jako to malé nic, které nakonec děláme dlouhé týdny, měsíce nebo roky....
😴 jenom dnes o trochu méně spánku
🥗 jenom dnes trochu odfláknu to jídlo
🤽♀️ jenon dnes vynechám ten pohyb
☀️ jenom dneska si zkrátím ten čas venku na vzduchu
💬 jenom dneska neřeknu, co mám vlastně na srdci
Prostě "DNESKA TO JEŠTĚ VYDRŽÍM."
(btw - tohle je přesně systém těch malých dlouhotrvajících kroků, kterými vás učím
změnu návyků, fakt fungují, jen tady tím opačným směrem, který nikdo nechceš, že ...😁 🤷)
A já jsem svému tělu vděčná, že mi dalo stopku angínou (a ne o pár let později třeba závažnějším onemocněním), a že si zase musím sednout a přehodnotit svoje tempo, práci a časové možnosti.
Často slyším, jak jsem výkonná a sklízím obdiv za všechno, co zvládám. Ale já vím, že jsem taky jen člověk z masa a kostí se svými limity a že i mě se život a tělo věkem mění pod rukama. A že potřebuji pořád znovu a znovu hledat tu vzácnou a křehkou rovnováhu mezi prací, rodinou a péčí o vlastní zdraví 🍀 A někdy to, co dělám rozhodně není následování hodné, věřte mi 😁
Takže vám přeju, ať se o sebe dobře staráte.
Ať se občas dokážete zastavit a opravdu se zamyslet nad tím, jak se vlastně máte a jestli je to zdravé a dlouhodobě udržitelné 👋☺️
Protože zdravé tělo máme opravdu jen jedno ❤️
