HLAVU VZHŮRU

Domů
česko
Brno
HLAVU VZHŮRU

O zdraví nejen na talíři :) O dobrém jídle všech podob, zdravém životním stylu, rozumu v hrsti. S úsměvem od ucha k uchu a hromádkou nadhledu k tomu!

09/03/2026

Hlavu vzhůru - to není jen prázdný název.

Jsem to já. V těch dvou slovech je vepsaný celý můj život. Smysl. Osobní mantra... a mě se ty dvě slova po cestě časem nějak ztratila. Vybledla. Zmizela mi postupně z očí i ze života a čekala, jestli je znovu opráším a dám jim staronovej význam. Ještě hlubší.

A tak, když jsem po rodičáku zvažovala co dál dělat, Hlavu vzhůru pro mě byla (skoro) jasná volba ... (kdo v tom slyší slogan z reklamy na Jihlavanku? 🙋‍♀️)

Dlouho jsem svůj návrat přehodnocovala, ze všech stran převracela, pouštěla a zase se k té myšlence vracela. Tolikrát jsem chtěla něco dát ven, ozvat se, napsat, ale nešlo to. Nebyl ten správný čas. Ale právě díky tomu, že jsem měla možnost dát si tolik času, kolik jen budu potřebovat, se mi to celý začíná vyjasňovat.

Hlavu vzhůru tady bude dál, už jistě vím. Dál jsem to já, IF. Jen ty roky, co zatím utekly za sebou nechaly spoustu nevyřčeného. A teď se třeste, nějak cítím v kostech, že to už brzo bude muset všecko ven.😅

Na to ale potřebuju hardware i software, který během té doby vskutku zfosilněl a tak, jak je mi podobné, teď docela trvá, než to zas celý opráším, dám tomu trochu refresh a znovunaučím se, co jsem za ty roky promeškala. Ale těším se na to moc. Až vám napíšu víc řádků, až se odhodlám vás pustit blíž do mého světa, aby vám to začlo celý dávat smysl a vy věděli, zač je toho se mnou loket.

Protože právě i díky vašim zprávám, které mi občas za ty roky chodily vím, že přecijen existují lidi, co (mě) fakt rádi čtou a já jim zmizela. Teda ne, jen vybledla. A teď ty barvy zase pomalu rozsvěcuju zpátky.

Mám z toho radost a už zase nějak začínám věřit, že ta moje mantra má svůj smysl. A hlubokej.

Tak hlavu vzhůru, hlavičky moje 🫡❤️

02/03/2026

Sedm let, co jsem tady zabouchla pracovní dveře a začla novou životní kapitolu ... ale jako by to bylo včera. Same, but different, čas nezastavíš. Tolik se toho událo. Jednou vám o tom třeba budu vyprávět. Dneska je pro mě hlavní, že jsem cestu sem nezapomněla a přes všechnu temnotu posledních dní i dnešního dopoledne, kdy úzkost střídal zmar a beznaděj, jsem tu. Chce se mi brečet i smát, radostí skákat i řvát. Ale jen tu tak sedim, čumim a (jenom) jsem. Potočila jsem se na židli. Jako by to byl přenašeč času. Některý věci se prostě nezapomínaj. Nakonec mi to i ten úsměv nahodilo. A to mi dneska stačí. Emoce se mnou metají, těžko se mi to celý dává do slov.

Od včera už jsem totiž papírově zase pracující. Ale máma, máma budu na furt.

Bude to chtít teď hlavně čas. Hodně času. Než to ta moje vysoce citlivá kebule zpracuje. Ale i tyhle zdánlivě malý kroky se počítaj. Protože pro mě, pro mě je to teď mega velký.

Jak říká moje terapeutka - buďte na sebe laskavá. A tak ubírám plyn a nechávám to víc plynout. Učím se a není to pro mě ani trošku snadný.

No. Tak já si dám sváču, zamknu a zas jdu. Ale předtím se ještě jednou potočim.

Hlavu vzhůru!

23/01/2026

Tohle je moje cesta

Šla jsem se projít, jako teď skoro každý den - jen sama se sebou, mobil schovaný, notifikace ztišené, ticho, les, zima - abych se zregulovala, jak se teď s oblibou říká.

"Běž si chytnout svý komorebi!"

Už ví, jak na mě, když váhám. Tasí Ondra tuhle odzbrojující větu a já to beru. Komorebi, to je má záruka instantního vnitřního štěstí - paprsky slunce prosvítající skrz koruny stromů, při chůzi lechtající na tváři a hladící rozkmitané zorničky. Tady jsem doma.

Jdu svou známou cestou, myšlenky se ztišují. Je to do kopce, ale tuhle část nejvíc miluju. Vždycky na mě totiž promlouvá skrz chytrý hodinky, aby mi nemilosrdně ukázala realitu. Dneska nejsem zrovna v topu. Kdyby jen dneska.

Už pár dní je ledovka na celém mém hodinovém okruhu. Nevadí, najdu si svou pěšinku. Podklouzla mi noha. Končetiny lítaj vzduchem, chytám se za větev a v předklonu se zastavím. Nádech, výdech. Začnu se smát. Tyvole Ivano, to byl zas nápad!

Vidím tu dokonalou paralelu mé oblíbené "tréninkové" cesty s mou cestou životní. Teď to byla dost dlouho ledovka, tuhá zima a hodně do kopce. Bez formy. Ale taky vidím sebe, sice podělanou, co bude na dalším kroku, ale tak nějak hlavně natěšenou, že tohle ... tohle je to moje.

Za měsíc mi definitivně končí rodičák. A tak, i když se bojim, že ještě nejsem úplně ready, vracím se od března plnit své poslání. Zlehka a pomalu, krok za krokem, podle sebe. Ta ledovka tu pořád ještě totiž je.

Chceš svůj termín? Řekni si o něj do zprávy. Pardály dám i online, nováčky aspoň napoprvé offline v mé staré známé poradně.

Bojím se i těším zároveň. Chybělo mi to. Chyběli jste mi.

Let your heartbeat speak out loud.

Tak ...

Ahoj, hlavičky!

19/06/2022

Nejlepšího náčelníka smečky jste si vybraly, děti moje. A já ho obdivuju, jak to dává. Hrát nedobrovolně druhý housle a neustále poslouchat, že maminka je prostě maminka ... a tak, i když občas na to svoje privilegium nadávám, za nic na světě bych s nim neměnila. Má to totiž zatraceně těžký, ale oba víme, že jednou ... jednou mu to, děti moje, stonásobně vrátíte. I díky němu z vás totiž rostou dobří lidé.❤

23/05/2022

A je o vlčáka víc v naší smečce. Už tři měsíce.

❤ Jakub, 22.2.2022 22:00

11/12/2021

Mám jen jeden prásk, v hlavě kilometrovej to do list, zase jsem spala sotva čtyři hodiny a vlasy čekaj ve frontě na umytí už přes týden 😳 tenhle odstavec by moh bejt nekonečnej.

Ale jaký si to uděláš ... dyť to tak dobře znáš, If!

Tak jsem dneska po týdnech jen tak pro radost nahodila fasádu (a taky krém na kruhy pod očima🙈), oblíbenej playlist a hned je den zas růžovější. Ale z pyžama ještě nelezu, ještě chvilku neee.

Mám teď na triku (ne, na tom na fotce ne, to je to pyžamo, chápeme se) i na srdci jednu větu, co mě hodně uklidňuje: JSEM, a to stačí. Díky
za něj/ni, přišla zase v pravej čas.

A tak víc jsem.

To nahatý dítě tančící kolem repráku notujíc mou oblíbenou, co místo pořádný snídaně baštilo jen lupínky s mlíkem a odmítá se už hodinu oblíct, mi dneska kouzlí až prapodivně hřejivý pocit na duši.

Asi jdu taky tančit. A zpívat.

Být.

A to stačí.

04/11/2021

Mít kam jít.

Long time no see, hlavičky, viďte?! Musela jsem se na nějaký čas odpojit, už toho (nejen) tady na mě bylo moc. Zahlcená informacemi, podněty, pocity ... smršť, co se valila ze všech stran a nedala se zastavit. A tak jsem šla. Zpátky k sobě.

Nemůžu říct, že mi je líp. Ani hůř. Ale jedno se mi vrací na mysl pořád dokola a nechce se pustit. Už asi vím, co je pro mě ten smysl života.

Mít kam jít.

Ne utíkat.
Ne stát na místě.
Ne nutně fyzicky, však umíš mezi řádky číst.

Dokud mám kam jít, nemám tu na světě hotovo. A jít do hloubky svý duše, to je občas náročnej trek.

A tak už vím, proč moje srdce tolik piští, když se zase vydávám na další cestu. Mám zase kam jít. Jsem v tom svým.z

A na jak dlouho se zdržím? To ví jen déšť a vítr kolem nás. Tak chytej těch pár dnešních slov, milý instagrame, ať je na co vzpomínat.

😘

03/05/2021

Matné a vybledlé.

Vzpomínky posledních několika měsíců.

Nevyspalá máma a dítě plné energie. Už zase.

Jsem fakt konzerva, změny nejsou nic pro mě. A ty, co se dějou na sítích, mě posílají čím dál častěji do offlinu.

Občas mi to vyhovuje ...a občas mě to pěkně ... ehm ...no, vy víte co.

Už skoro nemluvim sprostě (jen tajně), protože tahle moje masérka rozumí česky víc než dobře! A všecko opakuje. Všecko. Opakuje!

Aspoň, že ty masáže mám zatim zdarma. S kecama, ale taky s úsměvem.

Hlavu vzhůru, jsem vzhůru!👋

14/01/2021

Vím, je to k neuvěření, ale hele ho - novej recept!👏

Asi vás nepřekvapím, opět si dáme ten ze soudku: chtěla jsem vařit A, ale došly vločky, na B nemám čas, na C chuť ... bude tedy improshow a co dům dal. Takže tady to máme i s poetickým názvem: Marinované kousky na zeleninovém mišmaši 😜

Na marinované kousky potřebuješ (2 porce):
100g sojových kostek
1lžička soli
2 lžíce sojové omáčky (shoyu)
4 lžíce oleje
1čl oblíbeného koření (ideálně grilovací koření, koření na kuře apod.)

Tyto marinované kousky jsem začala vařit podle receptu ze od jako součást různých dalších jídel. Nika používá vlastní, naprosto dokonalou směs koření na kuře, kterou najdete v její kuchařce a já už jinou nechci! Pokud ale nemáte tuto, zkuste nahradit třeba výše zmíněnými variantami, určitě to bude dobrý i tak (babica, viď).

Do litru vroucí vody přidej lžičku soli, sojové kostky a vař cca 15 minut. Poté zceď, nech vychladnout a vymačkej z nich přebytečnou vodu (toto přenech dalšímu členu domácnosti, ať má taky zásluhy a ty nevypouštíš zbytečně duši). Čím lépe vymačkaný to bude, tím líp kostky natáhnou marinádu.

Kostky vlož do mísy, přidej marinádu z ostatních surovin, dobře promíchej a nech alespoň 10 minut natáhnout chuť. Já si je někdy chystám večer předem a pak jsou top strop!

Na pánvi je orestuj dozlatova na trošce oleje a odlož stranou.

teď potřebuješ na mišmaš:
2 lžíce oleje
1 bílá cibule
1 červená paprika
2 stroužky česneku
1 plechovka krájených rajčat ( je moje láska)
sůl a pepř dle chuti
1lžička oregána

Cibuli a papriku na nudličky, česnek najemno. Na pánev olej, orestuj cibuli, přidej papriku, sůl a restuj na skus. Pak příhoď česnek, nech rozvonět a šup tam s krájenýma rajčatama. Teď pepř, oregáno, zamíchat. V případě potřeby přidej trochu vody a nech aspoň 10 minut vařit za občasného míchání. Ochutnej! Dobrý? Tak přihoď ty marinované kousky, zamíchej, nech kousky prohřát a máš to hotový. V opačném případě dochuť podle potřeby. Já přidávám ještě špetku chilli.

Ideální příloha? Za mě rýže, ale tu jsme měli den předtím. S bramborem taky jako když najdeš. A nezapomeň na trochu čerstvé zeleniny, jasný?!

Tak dobrou!

07/01/2021

Ladovská zima, za okny od včera je ❄⛄😍

Tak se drž snížku, drž, ať letos i my měšťáci stihnem nějakou tu koulovačku, sněhuláka, sáňky, boby, rampouchy, zmrzlý prsty a nudle u nosu.🙏

Adresa

Brno

Telefon

603798388

Internetová stránka

http://www.hlavuvzhuru.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když HLAVU VZHŮRU zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.