09/09/2026
Některé lidi si do života nevybereme. Prostě se jednou ocitneme ve stejné místnosti, když jde do tuhého.
Harry, Ron a Hermiona se v první knize ještě ani pořádně neznali. Hermiona jim lezla na nervy. Ron o ní řekl něco krutého. Harry si toho všiml.
Pak přišel troll.
A něco se změnilo.
Klientce je čtyřicet čtyři. Má plný diář, dvě děti, spoustu známých. Když mluví o víkendech, jsou v nich pořád nějací lidé: oslavy, chata, běžecká skupina.
Dnes mluví o kolegyni. Sedí spolu v jedné kanceláři šest let.
„Ona je strašná. Fakt. Opravuje mi maily, než je odešlu. Přeposílá mi články o tom, jak správně dýchat. Když řeknu, že něco stihnu do pátku, ona řekne, že to stihnu do čtvrtka, protože mě zná." Zasměje se. „Nikdo ji tam nemá rád. Já taky ne."
Pauza.
„Ale kdyby se mi něco stalo, volala bych jí. Ne manželovi. Jí."
Podívá se na mě, jestli to zní divně.
„Jak je to možný?"
O Halloweenu, těsně před hostinou, řekne Ron o Hermioně nahlas věc, kterou si oba s Harrym myslí už dva měsíce. Že je to noční můra a že se nikdo nediví, že nemá kamarády.
Hermiona jde zrovna za nimi. Zaslechne to. Protlačí se kolem Harryho, a Harry si všimne, že pláče.
Na další hodinu nepřijde. Cestou na hostinu zaslechnou, že sedí na dívčích záchodech, brečí a chce, aby ji nechali být.
V knize tomu jsou věnované asi tři řádky. Pak přijde hostina, dýně, netopýři.
Ale já se u těch tří řádků zastavuju, protože to, co se v nich stalo, znám odjinud. Někdo řekne o někom pravdu, kterou si všichni myslí. Ten někdo to uslyší. A nikomu z těch, kdo si to mysleli, není dobře, přestože to byla pravda.
Hermiona byla holka, která se snažila zapadnout jediným způsobem, jaký uměla: být nejlepší. Zvedala ruku, opravovala, vysvětlovala. Věděla, jak se u toho ostatní tváří. Děti to vidí. A dělala to dál, protože jinou cestu neměla.
Pak vpadne do síně Quirrell a zařve, že ve sklepení je troll.
Zmatek, prefekti odvádějí koleje pryč. A Harry uprostřed toho zmatku chytne Rona za ruku.
Hermiona to neví.
Nic víc. Žádný obrat srdce, žádné prozření. Před chvílí Ronovi mlčky přikyvoval. Teď si prostě uvědomí, že jeden člověk v hradu nedostal zprávu, a že ten člověk sedí sám na záchodech kvůli nim.
Ron se zašklebí. Kousne se do rtu. A jdou.
Na tom posunu je pro mě celý ten díl. Harry ji nezačal mít rád. Jen věděl, kde je a co neví. Někdy to úplně stačí, aby se člověk zvedl a šel.
O tom, jak vzniká přátelství, máme jednu představu, která se né vždy naplní. Že si dva lidé sednou. Rozumějí si. Mají podobné vtipy, podobné knížky, podobný názor na politiku. Z toho se pak něco poskládá.
Klientka to má takhle. Běžecká skupina, chata, oslavy. Lidé, které si vybrala. Rozumí si s nimi.
A ve tři ráno by zavolala té, kterou si nevybrala.
Vypráví se to ve starých příbězích pořád dokola a my to při čtení bereme jako děj. Mladý Gaskoněc přijede do Paříže a během jednoho odpoledne narazí do tří mužů, kteří ho za to vyzvou na souboj. Jeden ve dvanáct, jeden v jednu, jeden ve dvě. K prvnímu ani nedojde, protože přijdou kardinálovi gardisté, a ten kluk, kterého chtěli všichni tři propíchnout, se postaví vedle nich.
Od té chvíle jsou čtyři. Nikdo si nesedl.
Trolla přemůžou spíš omylem než umem. Ron použije zaklínadlo, které mu Hermiona dopoledne ukazovala a on se jí za to posmíval. Kyj vyletí, spadne trollovi na hlavu, hotovo.
To, co přijde potom, je pro mě důležitější než celý souboj.
Přiběhne McGonagallová. Vidí trolla na zemi, vidí tři prváky, kteří tam nemají co dělat, a začne mluvit o tom, jaké mají štěstí, že jsou naživu.
A Hermiona Grangerová, která za dva měsíce v Bradavicích neporušila jediné pravidlo, lže učitelce do očí.
Řekne, že šla na trolla sama. Že si myslela, že to zvládne, protože o nich všechno četla.
McGonagallová jí to věří okamžitě. Proč by ne. Hermiona je chytrá, Hermiona všechno ví, Hermiona si věří. Ta lež zapadne do obrazu, který o ní každý učitel v hradu má, tak přesně, že nikoho nenapadne pochybovat.
Pět bodů dolů. Hermiona sklopí hlavu.
A Harry s Ronem stojí vedle ní a jsou jediní dva lidé na světě, kteří vědí, že tentokrát to bylo úplně jinak. Že nešla na trolla, seděla na záchodech a brečela kvůli nim.
Použila proti učitelce to jediné, co o ní všichni věděli. A těm dvěma tím dala vědět něco, co o ní nevěděl nikdo.
Klientka se ke své kolegyni vrátila o dvě hodiny později. Sama od sebe.
„Víte, co se stalo před třemi lety? Poslala jsem klientovi tabulku se špatnými čísly. Velký klient. Šéf zuřil, hledal, kdo za to může."
Odmlčí se.
„A ona řekla, že to přepsala ona. Že mi lezla do souboru a opravovala tam formátování. Což by jí každý věřil, protože ona mi do souborů leze pořád."
Dívá se z okna.
„Dostala vynadáno. Nikdy jsme o tom spolu nemluvily. Ani jednou za tři roky."
Chvíli je ticho.
„A ona se vůbec nezměnila. Pořád mi opravuje maily. Pořád mě štve." Zavrtí hlavou. „Ale od tý doby je moje. Nevím, jak to říct líp."
Nevím to ani já. Řekla to přesně.
Vídám to často, jen v jiných kulisách. Muž, kterému je šedesát, mluví o kamarádovi z vojny jinak než o všech ostatních lidech ve svém životě. Vidí se dvakrát do roka. Nemají spolu nic společného, ten druhý volí jinak, žije jinde, jinak. A přesto je to on.
Ptám se, co se tehdy stalo.
Vždycky je to nějaký čin. Někdo někoho kryl, když se v noci vrátil pozdě. Někdo za někoho vzal službu, aby mohl na pohřeb. Nikdy si nepamatují, o čem spolu mluvili. Pamatují si, co pro sebe udělali.
Harry si Hermionu neoblíbil a pak pro ni šel. Šel pro ni, a pak si ji oblíbil. Kdo pro někoho riskoval, těžko si potom namlouvá, že mu na něm nezáleží.
Cestou nahoru do věže ti dva ještě chvíli mluví. Ron uzná, že to od Hermiony bylo hezké, takhle je z toho vysekat. Harry mu připomene, že by ji možná vůbec nebylo potřeba zachraňovat, kdyby toho trolla sami nezamkli v koupelně s ní.
Tohle už McGonagallová nikdy neuslyší. Ti tři odcházejí z koupelny s verzí, kterou znají jen oni. Něco se stalo nám a nikdo jiný u toho nebyl.
Klientka a její kolegyně mají tabulku, o které tři roky nemluvily. Šéf dodnes věří, že to byla ta druhá.
Kniha to celé uzavře větou, kterou jsem si při prvním čtení sotva všiml. Že existují věci, které nemůžete prožít společně, aniž byste se přitom nespřátelili, a omráčit čtyřmetrového horského trolla je jedna z nich.
Zní to jako vtip. Je to vtip. Ale říká to něco, co lidi v terapeutovně obvykle překvapí, když jim to dojde. Že o svých přátelstvích rozhodujeme mnohem míň, než si myslíme.
Nesedli si a nedomluvili se. Spolu jednu noc něco přežili a od té chvíle to platilo.
Když se ti tři vrátí do věže, společenská místnost je plná a hlučná. Hostinu poslali nahoru, všichni jedí.
Hermiona stojí sama u dveří. Čeká na ně.
Chvíli je to trapné. Nikdo neví, co říct. Nedívají se na sebe.
Pak všichni tři najednou řeknou díky.
A jdou si pro talíře.
