16/10/2026
🕊️ KDYŽ NAŠI BLÍZCÍ ODCHÁZEJÍ DO SVĚTLA… 💙
Dnes se s vámi chci podělit o něco velmi osobního. O téma, které se dříve či později dotkne každého z nás. O odcházení našich milovaných, o smutku, lásce, přijetí, ale také o naději a světle. ✨
Včera ráno odešla z tohoto pozemského života jedna nám velmi blízká bytost. 💙
Věděli jsme, že se její čas blíží. Procházela velmi vážným onemocněním a já jsem již nějakou dobu dostávala informace od svého duchovního vedení, že její cesta je rozhodnutá. Že už není v mých silách její odchod změnit.
Dostala jsem však svolení k jemné energetické harmonizaci, abych jí mohla alespoň touto cestou přinést trochu úlevy, klidu a lásky v posledních chvílích jejího pozemského bytí.
Včera ráno jsem za ni zapálila svíčku a pomodlila se. Prosila jsem, aby její odchod byl co nejlehčí, pokojný, bez zbytečného utrpení a aby její duše mohla svobodně odejít do světla. 🕯️
Krátce nato mi zavolal můj muž se zprávou, že právě odešla…
V tu chvíli ke mně přišlo také velmi silné vnitřní poselství. Vnímala jsem, že je šťastná, že se jí ulevilo a že neodchází sama. Doprovází ji její milovaná sestra, která tento svět opustila již před mnoha lety.
Její odchod tehdy nesla velmi těžce. Při své energetické práci jsem již dříve vnímala silné pouto mezi nimi, jako by se ani po smrti nedokázaly zcela rozloučit. Jako by svou milovanou sestru stále držela u sebe a nedokázala ji propustit do světla. A nyní jsem měla pocit, že konečně mohou pokračovat společně. Zajímavé je, že obě prošly stejným závažným onemocněním.
To vše jsou samozřejmě mé osobní duchovní vjemy a prožitky, které mi pomáhají vnímat smrt nejen jako konec, ale také jako další část cesty naší duše. 🤍
A přestože vnímám, že se jí ulevilo a že je nyní v lásce a světle, přišly samozřejmě i slzy. Protože jsme lidé. Protože milujeme. A protože i když naše duše možná rozumí, naše lidské srdce potřebuje čas.
💙 A právě o tento čas, smutek a přijetí se s vámi chci podělit.
Včera jsem totiž měla naplánované také své osobní terapeutické sezení. Tentokrát jsem byla v roli klientky a rozhodla jsem se poznat kvantovou regresní terapii QHHT podle Dolores Cannon.
Chtěla jsem na vlastní kůži zjistit, jak tato metoda funguje, zda by mohla být přínosem pro mou terapeutickou praxi a zda mi přinese také odpovědi důležité pro mé vlastní bytí.
Odnesla jsem si několik zajímavých poznatků a pomocných nástrojů, které budu moci využít i při své práci s klienty, a to nejen při regresích. Samotnou metodu QHHT však do svých služeb zařazovat nebudu. Osobně v ní nevnímám natolik zásadní rozdíl oproti regresní práci, kterou již praktikuji, aby bylo potřeba rozšiřovat nabídku o další samostatnou techniku.
Ale i tato zkušenost měla svůj význam. A možná přišla právě v ten správný čas.
🌤️ A TEĎ K TĚM FOTOGRAFIÍM…
Brzy ráno jsem vyrazila na cestu. V hlavě i v srdci jsem si zpracovávala vše, co se stalo. Vzpomínala jsem, děkovala, plakala… Ale byla tam také obrovská bolest, kterou jsem v jednu chvíli potřebovala ze sebe doslova vykřičet.
A víte co? I takový výkřik nám někdy může nesmírně pomoci. Dovolit si tu bolest naplno prožít, dát jí průchod a nesnažit se ji za každou cenu potlačit.
Protože když v sobě neustále zadržujeme smutek, bolest a emoce, může nás to vnitřně velmi zatěžovat. Někdy potřebujeme plakat, jindy křičet, někdy jen mlčet. A všechno je v pořádku, pokud tím neubližujeme sobě ani druhým.
Nemusíme být stále silní. Nemusíme předstírat, že jsme se vším smíření. I naše bolest potřebuje dostat svůj prostor.
A právě ten vnitřní pokoj, o kterém často mluvíme, nepřichází vždy okamžitě. Ani u mě tomu tak nebylo. Přichází postupně, po malých krůčcích, někdy mezi slzami, vzpomínkami a dalšími vlnami bolesti.
A ani dnes ještě nemohu říci, že by se ve mně vše zcela usadilo. Je to proces, kterým právě procházím. Dávám si čas a dovoluji si cítit vše, co přichází. 💙
Kdo mě zná, ví, že mám jednu svoji malou zvláštnost. 😊 Miluji pozorování oblohy a mraků. Často v nich nacházím obrazy, symboly a poselství, která ke mně v danou chvíli promlouvají.
A včerejší obloha byla pro mě naprosto výjimečná. ✨
Na první fotografii jsem okamžitě spatřila obrovské andělské křídlo. Jako by mi nebe odpovídalo na moji ranní modlitbu.
V dalších mracích jsem viděla tvary připomínající oči, dvě vzájemně propojená srdce a nádherné světelné obrazce. Kolem slunce se objevovaly jemné barvy připomínající duhu.
A poslední fotografie? Ta mě doslova pohladila po duši. 🪽
Vidím na ní nádherné andělské peříčko a také něco, co mi připomíná světelnou bytost. Jako by se obloha na okamžik proměnila v jedno velké poselství lásky.
Možná v těchto fotografiích uvidíte něco úplně jiného. A to je naprosto v pořádku. Každý z nás vnímá svět svýma očima, srdcem a vlastními zkušenostmi.
Pro mě však byly tyto obrazy nesmírně silné. Přinesly mi útěchu, naději a pomáhaly mi postupně zpracovávat bolest, kterou jsem v sobě nesla.
A právě za tyto drobné okamžiky, kdy mezi smutkem dokážeme alespoň na chvíli pocítit krásu, jsem nesmírně vděčná. 💙
💙 PROČ VÁM TO VŠECHNO PÍŠU?
Protože cítím, že tento osobní příběh může někomu z vás pomoci.
Když odejde někdo, koho milujeme, nemusíme svůj smutek potlačovat. Nemusíme být za každou cenu silní. Můžeme plakat, vzpomínat, vykřičet svou bolest na bezpečném místě, modlit se nebo jen tiše sedět a naslouchat vlastnímu srdci.
Každý prožíváme ztrátu jinak a každý potřebujeme svůj čas.
Nesnažme se své emoce uzamykat hluboko v sobě jen proto, abychom před ostatními působili silně. Dovolme si je prožít, přijmout a postupně zpracovat.
Někdy nám pomůže rozhovor s blízkým člověkem, někdy objetí, pobyt v přírodě, modlitba nebo třeba právě pohled na oblohu.
A vedle bolesti můžeme postupně začít vnímat také vděčnost. Za společné chvíle, za lásku, kterou jsme dostali, i za všechno, co nás naši blízcí naučili.
A pokud je vám blízké duchovní vnímání života, můžete jim ve svém srdci dát také svolení odejít. S láskou, bez výčitek a bez potřeby je za každou cenu držet u sebe.
Protože skutečná láska podle mě neznamená vlastnit nebo připoutávat. Znamená také umět propustit. 💙
A to neznamená, že nás jejich odchod přestane bolet. Znamená to, že vedle bolesti postupně dovolíme vstoupit do svého srdce také klidu, vděčnosti a radosti z toho, že jsme je mohli mít ve svém životě.
Naši milovaní zůstávají navždy součástí našeho srdce. Nikdo nám nevezme společné vzpomínky ani lásku, kterou jsme k nim cítili.
A já hluboce věřím, že smrtí naše existence nekončí. Že naše duše pokračují dál a že jednou přijde chvíle, kdy se všichni opět shledáme. ✨
🕊️ A JEŠTĚ JEDNA OSOBNÍ PROSBA…
Ráda bych se vám všem omluvila, že se nyní přibližně na týden odmlčím.
Potřebuji tento čas věnovat své rodině, svým dětem, společným vzpomínkám a také poslednímu pozemskému rozloučení, které nás čeká v zahraničí.
Děkuji vám za pochopení, trpělivost a za všechnu lásku, kterou kolem sebe mohu vnímat. 💙
Přeji vám všem krásný a požehnaný den, plný lásky a světla v srdci.
Važte si každé společné chvíle se svými blízkými. Nikdy totiž nevíme, kolik jich ještě máme před sebou.
S láskou a světlem 💙Vaše Ali🩵
