Zuzana Rösslerová fyzio - holistická a gynekologická fyzioterapie

Zuzana Rösslerová fyzio - holistická a gynekologická fyzioterapie Fyzioterapii se věnuji od r.2014. Nabízím služby holistické fyzioterapie, osteopatické techniky - praktik viscerální a kraniosakrální terapie.

Mám specializaci v gynekologické fyzioterapii a terapii miminek od narození. Komplexní a respektující přístup.

09/06/2026

Jak slavíte narozeniny vy?

Čím jsem starší, tím méně mě zajímá číslo v občance a tím více mě zajímá otázka, jaký vztah mám sama k sobě.

Protože narozeniny nejsou jen o tom, že jsme o rok starší.

Jsou o zastavení.

Ohlédnutí.

O uvědomění, co jsme za ten rok prožily, co jsme unesly, co jsme pustily a kam jsme dorostly.

A taky o tom, jestli si vůbec dovolíme oslavit samy sebe.

Ne výkon. Ne výsledky. Ne to, co jsme zvládly.

Sebe.

Když přemýšlím nad svými letošními narozeninami, cítím hlavně vděčnost.

Za život, který není vždycky jednoduchý, ale je můj.

Za práci, která se stala nejlepší verzí toho, co jsem si kdy dokázala představit.

A hlavně za ženy, které mě na té cestě doprovázejí a kryjí mi záda.

Za klientky, kterých si nesmírně vážím.

Ženy, které přicházejí s odvahou otevírat místa, kam se často nechce dívat. Staré příběhy. Bolesti. Vztahy. Zklamání. Temné skříňky i zaprášená zákoutí, která byla dlouho zavřená.

Pokaždé mě znovu dojímá, kolik síly je potřeba k tomu být k sobě opravdu upřímná.

A čím déle svou práci dělám, tím víc věřím, že ženská síla nevypadá tak, jak nám ji často ukazují.

Nevidím ji v tom, že všechno zvládneme samy.

Vidím ji v odvaze sdílet.

V odvaze říct nahlas, že si nevíme rady.

V odvaze ukázat slzy, vztek, strach i radost.

A hlavně v tom, když ženy drží při sobě.

Když spolu dokážou mluvit o všem, co život přináší. O vztazích. O dětech. O rodičích. O lásce. O samotě. O stárnutí. O snech, které se splnily, i o těch, které se rozpadly.

Bez soutěžení.

Bez masek.

Bez potřeby být dokonalá.

To jsou chvíle, kdy vzniká něco vzácného.

Pocit, že nejsme samy.

A možná právě za to jsem letos nejvděčnější.

Za ženy, které mají odvahu růst.

Za ženy, které mají odvahu cítit.

Za ženy, které mají odvahu být samy sebou.

A za to, že u toho mohu být.

❤️

Tak mě dnes napadá jedna otázka:

Jak slavíte narozeniny vy? A co způsob, jakým je slavíte, vypovídá o vašem vztahu k sobě samým?

„Porod proběhl v pořádku.“A přesto její tělo jako by se nemohlo vrátit zpátky k sobě.Do ordinace přišla několik měsíců p...
03/06/2026

„Porod proběhl v pořádku.“

A přesto její tělo jako by se nemohlo vrátit zpátky k sobě.

Do ordinace přišla několik měsíců po vaginálním porodu. Trápil ji bolestivý pohlavní styk a měla pocit, že své pánevní dno nedokáže vůbec ovládat. Jako by s ním ztratila spojení.

Při porodu došlo k nástřihu hráze. Byl medicínsky indikovaný a odsouhlasený. Přesto jsem během našeho setkání postupně získávala pocit, že pro její tělo nebyla tato zkušenost zcela dokončená.

Při vyšetření bylo velmi obtížné pánevní dno vědomě aktivovat. Reakce byla natolik nevýrazná, že jsem přemýšlela i nad možností strukturálního poškození.

Začaly jsme proto pracovat s oblastí pánve, pánevního dna a s tím, jak ji žena dokáže vnímat.

A tehdy se ukázalo něco, co je někdy součástí terapeutického procesu.

Místo okamžité změny svalové aktivace se začaly objevovat emoce, tělesné pocity a vzpomínky spojené s porodem.

Ne proto, že bychom je hledaly.

Ale protože tělo konečně dostalo dostatek bezpečí, aby je nemuselo dál držet stranou.

V somatoemocionální práci někdy pozorujeme, že ve chvíli, kdy se začne měnit napětí v tkáních a nervový systém přechází z obrany do většího pocitu bezpečí, mohou se objevit i prožitky, které dosud nebyly plně zpracované.

Ne jako vzpomínka v hlavě.

Ale jako zkušenost uložená v těle.

Postupně se měnil dech, napětí v oblasti pánve, kvalita vnímání vlastního těla. A spolu s tím se začala měnit i schopnost pánevní dno aktivovat a koordinovat.

Neznamená to, že za každou bolestí při sexu nebo každou dysfunkcí pánevního dna stojí neodžité emoce.

Příčin může být celá řada – od změn ve tkáních, přes jizvy a hormonální vlivy až po skutečné strukturální poranění.

Tento příběh je jen jedním z mnoha možných obrazů toho, jak komplexně lidské tělo funguje.

Připomíná mi, že někdy nestačí dívat se pouze na sval.

Někdy je potřeba vnímat i člověka, který ten sval používá.

Jeho příběh. Jeho zkušenost. Jeho nervový systém.

Protože občas není problém v tom, že tělo něco neumí.

Jen ještě nedostalo prostor, aby se k tomu mohlo vrátit.


Masírujete jizvy?Jizva není jen změna na kůži.Je to místo, kde si tělo něco zapamatovalo. Operaci. Porod. Úraz. Bolest. ...
29/05/2026

Masírujete jizvy?

Jizva není jen změna na kůži.
Je to místo, kde si tělo něco zapamatovalo. Operaci. Porod. Úraz. Bolest. Strach. Někdy i chvíli, kdy bylo potřeba „vypnout“, aby člověk zvládl projít náročnou zkušeností.

A právě proto mi dává smysl pracovat s jizvami jemně.
Ne silou. Ne přes bolest. Ale v respektu k nervovému systému i příběhu, který tělo nese.
Současné výzkumy potvrzují, že práce se jizvou může ovlivnit bolestivost, pohyblivost tkání i kvalitu vnímání vlastního těla. Zároveň ale neukazují, že agresivní tlak přináší lepší výsledky. Naopak se čím dál víc mluví o významu citlivě dávkovaného kontaktu, bezpečí a regulace nervového systému.

Když se totiž tělo dostane do pocitu ohrožení, aktivuje se poplašný systém. Tkáně se stáhnou, dech se změní a tělo přechází do obrany. Ve stažení ale často neumíme opravdu povolit ani regenerovat.

Proto při práci s jizvou často volím jemné klouzání, nadlehčování a velmi citlivý dotek. Takový, který tělo nemusí překonávat, ale může ho přijmout.

Zároveň vnímám, že jizva není jen fyzická tkáň.
Může nést i emoční a energetickou stopu zážitku, který vznik jizvy provázel. Někdy je kolem ní necitlivost. Jindy napětí, stažení, přetížení nebo pocit odpojení od části vlastního těla.

Když člověk dostane bezpečný prostor zpomalit a být v kontaktu s vlastním tělem bez tlaku a výkonu, často se nezačne uvolňovat jen samotná tkáň. Mění se dech. Vnímání těla. Emoce. Pocit prostoru uvnitř sebe.

Nevěřím, že tělo potřebuje další boj.
Věřím, že potřebuje bezpečí, kontakt a možnost znovu cítit místo, které bylo dlouho chráněné nebo umlčené.

Silná bolest při menstruaci není něco, co by žena měla každý měsíc pouze „přežít“.A ani pravidelná potřeba analgetik nen...
26/05/2026

Silná bolest při menstruaci není něco, co by žena měla každý měsíc pouze „přežít“.
A ani pravidelná potřeba analgetik není automaticky normální součást cyklu.

Menstruační bolest nevzniká pouze v děloze. Velkou roli může hrát také:
napětí pánevního dna
nervový systém
míra stresu a přetížení
i vztah ženy k vlastní cykličnosti

Během menstruace je tělo přirozeně citlivější. Děloha se stahuje, mění se hormonální i nervová regulace a organismus často potřebuje více klidu a regenerace.
Pokud ale žena dlouhodobě funguje proti signálům svého těla, tlačí na výkon, ignoruje únavu nebo se snaží „fungovat stejně každý den v měsíci“, nervový systém zůstává ve vyšší pohotovosti.

A právě to může vést k:
většímu svalovému napětí
zvýšené citlivosti na bolest
pocitu tlaku v pánvi
častému nucení na močení
intenzivnějším menstruačním bolestem

Pánevní dno velmi citlivě reaguje na stres i bolest. Často se reflexně stahuje jako ochranná reakce. Pokud ale neumí znovu povolit, může samo začít obtíže udržovat nebo zesilovat.

Proto nepracuji jen se svaly, ale také:
✨ s dechem
✨ regulací nervového systému
✨ vnímáním těla - interocepcí
✨ a respektem k ženské cykličnosti

Protože ženské tělo není nastavené na konstantní výkon každý den stejně.

A někdy právě ve chvíli, kdy žena přestane bojovat proti svému cyklu a začne svému tělu více naslouchat, může dojít k výrazné změně v tom, jak menstruaci prožívá.

📍Menstruace nemusí být utrpení.
📍Bolest je informace, ne selhání těla.

Více o gynekologické fyzioterapii najdete na
zuzanarosslerova.cz⁠�

24/05/2026

Cyklistická sezóna začíná a denně vidím, na čem si ženy drtí ty svoje pánvičky - pojďme si k tomu neco říct.....

Ženské tělo není zmenšenina mužského těla. A právě na kole je to cítit velmi rychle.

Ženská pánev je anatomicky širší, jinak tvarovaná a jinak reaguje na zátěž. Sedlo, které respektuje ženskou anatomii, není otázkou komfortu nebo „rozmazlenosti“. Je to otázka zdravého pohybu, dechu, práce pánevního dna a dlouhodobého fungování celého těla.

Příliš úzké sedlo často vytváří tlak tam, kde by opora vůbec být neměla. Místo aby neslo váhu přes sedací hrboly, dochází ke kompresi měkkých tkání, nervů, cév a vazivových struktur v oblasti malé pánve. Tělo na tento tlak reaguje napětím.
A právě tady začíná problém.

Pánevní dno není izolovaný sval. Je součástí hlubokého stabilizačního systému, propojeného s dechem, bránicí, břichem i postavením pánve. Pokud je oblast dlouhodobě přetěžovaná nebo stlačená, svaly pánevního dna často přechází do ochranného napětí. Nejsou slabé — jsou přetížené, stažené a unavené.

To může vést k:
bolesti v oblasti hráze,
pocitu tlaku nebo pálení,
zhoršenému vnímání,
bolestem beder a SI skloubení,
přetížení vazů malé pánve,
dráždění nervů,
problémům s inkontinencí,
bolestivému sexu,
nebo naopak ke ztrátě citlivosti.

Mnoho žen se snaží problém „vysedět“, zvykat si nebo hledat chybu v sobě. Jenže často není problém v těle ženy. Problém je v tom, že vybavení nerespektuje ženskou anatomii.

Široké sedlo neznamená neforemné nebo měkké sedlo. Znamená správnou oporu pro sedací kosti, stabilní pánev a možnost, aby svaly pánevního dna pracovaly přirozeně — ne v permanentní obraně.

Když má pánev oporu, tělo nemusí vytvářet zbytečné kompenzace. Lépe se dýchá. Lépe funguje střed těla. Mizí přebytečné napětí v bedrech, kyčlích i oblasti hráze. Pohyb je lehčí, ekonomičtější a tělo nemusí „držet samo sebe silou“.
Respekt k ženské anatomii není detail. Je to základ zdravého pohybu. A někdy může správ

21/05/2026

V ordinaci vás často nabádám ke stoji na jedné noze — proč?

Protože v téhle jednoduchosti je překvapivě hodně.
Stoj na jedné noze není jen „cvik na rovnováhu“.
Je to jemná a velmi přirozená práce nervového systému, chodidla, středu těla, kyčlí i pánve.
Když tělo hledá stabilitu, začne automaticky aktivovat hluboký stabilizační systém.

Ne silou.
Spíš skrze koordinaci, spolupráci a lepší vnímání vlastního těla.

A právě tady se dostáváme i k pánevnímu zdraví.

Ve stoji na jedné noze pánev nese zátěž asymetricky, a tělo proto musí zapojit svaly kolem kyčlí, středu těla i oblasti pánevního dna, aby udrželo stabilitu a oporu. Studie ukazují, že toto cvičení může podporovat posturální stabilitu, koordinaci i práci hlubokého stabilizačního systému.
Možná právě proto má tak obyčejný pohyb velký přesah do každodennosti:

– stabilnější pánev
– lepší vnímání středu těla
– koordinace dechu a postury
– větší jistota v pohybu
– jemná podpora pro pánevní dno

A víte co na tom mám nejradši?

Že to nemusí být „další výkon“.
Nemusíte si vyhradit hodinu času.
Nepotřebujete dokonalost.
Někdy stačí čistit si zuby a chvíli stát na jedné noze.
Zastavit se při vaření.
Vnímat chodidlo na zemi. Dech. Tělo.
V každodennosti je obrovská síla.
A i malý baby step umí udělat velkou změnu.

17/05/2026

Někdy žena nepřibírá, nehubne, necítí touhu, kolabuje vyčerpáním nebo ji bolí tělo ne proto, že je „slabá“.
Ale proto, že její nervový systém už příliš dlouho žije v režimu přežití.

Tělo si pamatuje.

Pamatuje si vztahy, ve kterých se necítila bezpečně.
Pamatuje si dlouhodobé napětí.
To, že všechno držela sama.
Že se neměla o koho opřít.
Že musela fungovat, i když její tělo dávno volalo o pomoc.

A nervový systém neumí oddělit emocionální přetížení od fyzického ohrožení.
Pokud žena dlouhodobě žije v nejistotě, tlaku nebo osamění, tělo se začne adaptovat.

Někdy bolestí.
Někdy chronickou únavou.
Někdy stažením pánevního dna, vypnutím emocí nebo odpojením od vlastního těla.
Někdy úbytkem svalů.
Někdy naopak zadržováním tuku a zánětem.

To nejsou ezokecy.
To je neurobiologie, stresová fyziologie a práce autonomního nervového systému.

A právě tady může mít hluboký význam gynekologická fyzioterapie a jemné osteopatické techniky.

Protože tělo nekomunikuje jen přes myšlenky.
Komunikuje přes napětí, dech, fascie, pánev, vagový nerv, způsob, jakým vnímáme samy sebe zevnitř.

Tomu se říká interocepce — schopnost cítit vlastní tělo a bezpečí uvnitř něj.

Pokud je organismus dlouho ve stresu, interocepce se mění.
Žena přestává vnímat signály těla, nebo je naopak v permanentní hypervnímavosti a napětí.

A právě skrze práci s tělem lze nervovému systému postupně nabídnout novou zkušenost:

že už nemusí jen přežívat.

Někdy jemná změna napětí v pánvi, dechu, hrudníku nebo ve fasciích dokáže tělu poprvé po dlouhé době dát pocit:
„Můžu povolit. Jsem v bezpečí.“

A často právě tehdy začne tělo měnit věci, které nešly vyřešit hlavou.

10/05/2026

Den matek. 🤍

A já dnes nemyslím jen na tu krásu mateřství.
Ale i na všechny ty tiché chvíle, o kterých se tolik nemluví.

Na ženy, které se v mateřství někdy ztratily samy sobě.
Na ženy, které v noci tiše pláčou vyčerpáním.
Na ženy, které drží celý svět kolem sebe, zatímco uvnitř mají pocit, že se rozpadají.

Mateřství totiž není jen zrození dítěte.
Velmi často je to i bolestivý zrod nové ženy.

V ordinaci často říkám, že některé duše jsou jako víly v jednorožčím světě…
A některé jsou Fénixové.

A právě v mateřství se mnoho z nás stává Fénixem.
Procházíme ohněm, samotou, únavou, změnou těla, identity i vztahů.
Umírá stará verze nás samých.
A pomalu se rodí jiná.

Pravdivější. Citlivější. Vědomější.
Možná unavená. Možná zjizvená.
Ale hlubší.

Pokud dnes necítíš jen radost a vděčnost, ale i smutek, samotu nebo prázdno… nejsi špatně.
Možná právě procházíš vlastním přerodem.

A i když je ta cesta někdy velmi osamělá, nejsi na ní sama. 🤍

S láskou ke všem ženám, které se znovu a znovu rodí z vlastního popela.

Možná ten největší „aha moment“ nepřijde zvenku.Ale ve chvíli, kdy si dovolíš opravdu se cítit. Péče o sebe totiž není j...
02/04/2026

Možná ten největší „aha moment“ nepřijde zvenku.
Ale ve chvíli, kdy si dovolíš opravdu se cítit.

Péče o sebe totiž není jen o tom, co děláš.
Ale z jakého místa to děláš.

Můžeš cvičit, jíst „správně“, snažit se…
a přesto zůstávat odpojená.

A pak stačí malý posun:
z výkonu do vnímání.

V mé praxi vidím, jak se tělo mění ve chvíli, kdy ho přestaneme opravovat
a začneme mu naslouchat.

Skrze jemný dotek (gynekologická fyzioterapie, osteopatie, viscerální manipulace, kraniosakrální práce),
skrze dech,
skrze vědomý pohyb a jógu.

Skrze interocepci – ten tichý jazyk těla, který je tu celou dobu.

A možná si dnes můžeš jen všimnout:
Jak se cítí moje pánev?
Můj dech?
Moje břicho?

Ne proto, abys něco změnila.
Ale abys byla o kousek víc v kontaktu.

Z toho místa totiž změna přichází sama. 🤍

30/03/2026

Proč se jako gynekologická fyzioterapeutka věnuju i miminkům?

Po porodu neexistuje jen „máma“ a „miminko“.
Existuje vztah, ve kterém se těla navzájem ovlivňují. Funkční celek. Dyáda.

Proto se věnuju i miminkům.
Protože někdy nestačí ošetřit jen jedno tělo.
Pánevní dno, jizva, dech….. i krční páteř, napětí a nervový systém miminka.
To všechno spolu souvisí víc, než se na první pohled zdá.

Protože když se uvolní jedno, reaguje i druhé.

Z pohledu fyzioterapie i osteopatie dává smysl:
• ošetřit tkáně, které nesou zátěž porodu
• obnovit pohyb a adaptaci v těle
• a podpořit nervový systém, aby se mohl zklidnit

Na obou stranách.

Protože když se uvolní tělo miminka,
uvolní se i máma.

A když máma najde oporu ve svém těle,
miminko ji v ní může najít taky.

Někdy není potřeba dělat víc.
Jen se podívat na příběh jako na celek.
Protože někdy se úleva děje mezi nimi.

Adresa

ústecká 789/36a
Dolní Chabry
18400

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Zuzana Rösslerová fyzio - holistická a gynekologická fyzioterapie zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Zuzana Rösslerová fyzio - holistická a gynekologická fyzioterapie:

Odkazy

Sdílet