Jaká je otevírací doba?

Pondělí 09:00 - 17:00 Středa 08:30 - 17:00 Čtvrtek 09:00 - 16:30 Pátek 08:30 - 15:00

www.eliskadvorak.cz, Prvního pluku 347/12a, Karlín (2026)

12/05/2026

DLOUHODOBÝ STRES MĚNÍ MOZEK,

ovlivňuje především spánkový lalok, konkrétně amygdalu a hipokampus. Stres dráždí činnost amygdaly, kde se kromě jiného rozvíjí empatie. Stresový hormon kortizol otravuje hipokampus, který zpracovává přicházející data a paměť.
Mozek se přizpůsobuje, udržuje v chodu nezbytné biologické procesy, jako je srdeční činnost a dýchání, ale filtruje méně důležité procesy, jako je paměť, racionální myšlení a empatie. Během stresové události mozek doslova ignoruje informace, které jsou druhotné pro přežití.

Postupem času nepoužívané mozkové neurony a synaptická spojení mizí. Vědci tento složitý neurologický proces nazývají prořezáváním (synaptická prořezávání: Pokud není spojení mezi dvěma neurony často využíváno, oslabuje se, až nakonec zanikne.)
Jestliže má dítě matku, která o něj nedokáže adekvátně pečovat, jeho mozek zmenšuje signály nebezpečí, které od ní přicházejí, aby mohlo tolerovat její blízkost.
Prořezávání mění vnímání a chrání malé a závislé dítě, což ale postupem času způsobí, že se jeho vrozená schopnost odhalovat nebo rozeznávat rizikové situace zkresluje. Tím se mění neurocepce, a proto vystavení zradě v raném věku vytváří větší riziko budoucího dalšího zneužívání.
Lidé, kteří byli v dětství zneužíváni, jsou často adaptovaní na nebezpečí, a situace, které by jiného člověka polekaly, pro ně nejsou varovným signálem. Umí navazovat vztahy s lidmi, kteří je mohou zradit. Někdy je možná i nudí lidé, kteří to nedělají.

Volně z knihy: Hlad po matce (2026)
Autorka: Kelly McDaniel
Originální název: The Mother Hunger: How Adult Daughters Can Understand and Heal from Lost Nurturance, Protection and Guidance
Malba: Lyn Chao Yu

07/05/2026

ŽÍT S HLADEM PO MATCE JE JAKO BÝT UVĚZNĚN V KLECI VZTEKU A TOUHY.

Zármutek spojený s hlubokým zraněním od matky vyžaduje rámec, který by umožnil přijetí a uznání složitých a jedinečných způsobů, jak truchlit. Někdy se zármutek projevuje spíše jako úzkost nebo hněv než jako smutek nebo zoufalství.
Dovolit si prožívat tyto emoce se může zdát nesprávné a dezorientující, protože jsme nastaveni tak, abychom se emocionální bolesti vyhýbali. Navíc od nás naše kultura očekává, že se
s emocionálními těžkostmi rychle vyrovnáme, což nám nedává prostor k truchlení.

V knize Tiny Gilbertson „Constructive Wallowing" (Konstruktivní poddání se) autorka představuje účinný nástroj, který velmi dobře funguje při léčení jakéhokoliv psychického zranění. Vyzývá nás, abychom se mu poddali, utápěli se ve smutku, žalu a zoufalství.
Gilbertson vidí v poddání se tomu, co se děje, způsob, jak umožnit emocím, aby dostaly prostor a pozornost. Ponořit se do sebe je účinný prostředek, jak těžkými emocemi projít.
Jejich potlačování nepomůže, uniknou ven jinými způsoby.
Popírání je dalším opouštěním malého dítěte v nás, které schovávalo emoce, jež naši pečovatelé nezvládali tolerovat.
To už umíme. Je čas naučit se něco nového.
Možná si říkáte, jestli vás ty negativní emoce úplně nepřemůžou.
Co když vůbec nevstanete z postele?
Jsou to přirozené obavy, ale připomeňte si, že vyhýbání se negativním pocitům je vlastně vyhýbání se sobě samým.
Uzdravení přichází s tím, že se postavíte svému strachu, že vnímáte své zraněné části, které vaše matka nedokázala vidět nebo snést. Dovolte neuznaným pocitům proniknout do vaší duše. Postavte se tváří v tvář kouskům sebe samých, které jste skrývali.
Kdykoli je to možné, odpočiňte si od práce, partnerů nebo dětí a věnujte se těmto pocitům.
Přikryjte se zátěžovou dekou a schulte se, jako by vás objímala milující matka.

Volně z knihy: Hlad po matce (2026)
Autorka: Kelly McDaniel
Originální název: The Mother Hunger: How Adult Daughters Can Understand and Heal from Lost Nurturance, Protection and Guidance
Malba: Jennifer Parks

22/04/2026

DISOCIACE

Když hrozba přesahuje naše schopnosti ji zvládnout, příroda nás chrání před ochromujícím strachem tím, že nás prostřednictvím těla a mysli milosrdně odvede z reality.
Disociace je proces regulace nervového systému směrem k útlumu v reakci na hrozící nebezpečí, je reakcí zajišťující přežití.
Dočasně opouštíme vědomí, zpomaluje se nám dech a přestáváme se hýbat. Není to vědomý proces. Je automatický. K disociaci dochází, když máme pocit, že tváří v tvář hrozbě nemáme jinou možnost.

Disociace se může projevovat jako tunelové vidění, nejasný vjem času, hučení v uších nebo snový pocit, že jsme někým jiným nebo někde jinde.
Dlouhodobé vystavení strachu, pocitům ohrožení a bezmoci vytváří
v mozku celoživotní změny. V tom spočívá podstata komplexního traumatu. Když matka nedokáže uznat a napravit činy, které způsobila, strach změní mozkové funkce dítěte a zanechá v něm rozmazaný pocit identity a nejasné pocity z reality.

Kognitivní zpracování je neoddělitelně spojeno s naším tělem. Veškerá raná vztahová dynamika s primárními pečovateli, traumatická i netraumatická, slouží jako plán pro rozvíjející se kognitivní schopnosti a systémy přesvědčení dítěte a tyto systémy přesvědčení ovlivňují držení těla, jeho stavbu a pohyb.

Ať už se nám to líbí, nebo ne, vzpomínky na náš život jsou ukryty
v našem těle, mimo dosah vědomí, a tiše ovlivňují vaše fyzické i duševní zdraví - a snaží se upoutat naši pozornost bolestmi, nespavostí nebo chronickou úzkostí.

Dítě, které je vychováváno chladnou, agresivní nebo opouštějící matkou, musí věřit, že se matka změní. Tuto vytrvalou naději, téměř fantazii, umožňuje disociace. Některé děti si vytvořily imaginární kamarády nebo jiné rodiče, aby zmírnily svůj strach. Fantazírování je mocný způsob, jak snášet nesnesitelné pocity, když není úniku.

Když jsme bezmocní, disociace tlumí nesnesitelnou realitu, ale také vytváří rozdělení mezi já, které prochází životem a já, které v sobě drží nevyjádřený strach, stud a hněv. V podstatě se rozdělíme na části. Máme vnější část, která prochází životem, a vnitřní já, které se skrývá. Často ani nevíme, které já je skutečné.

Velmi volně z knihy: Hlad po matce (2026)
Autorka: Kelly McDaniel
Originální název: The Mother Hunger: How Adult Daughters Can Understand and Heal from Lost Nurturance, Protection and Guidance
Malba: Taryn Knight

16/04/2026

Chtěla bych upozornit na velmi pěknou a vtipnou knížku „PŘÍBĚHY Z POHOVKY",
která formou komiksu přibližuje čtenářům fungování psychoterapeutického procesu.
Je určena i pro laiky, jsou tam popsané základní principy psychoterapie a možná potencionálním uchazečům objasní, že pokud chtějí svůj problém rychle „vyřešit", psychoterapie pro ně nebude tou pravou volbou.

„Některé psychoterapeutické školy doporučují, aby se terapeut před sezením zbavil veškerých předsudků, neboť mu to pomůže udržet si otevřenou mysl a zachytit nuance setkání. Psychoanalytik Wilfred Bion tvrdil, že terapeut musí ve své základní pracovní orientaci dát přednost vnímání a pozornosti před pamětí a vědomostmi.
Nejzkušenější terapeuti se tohoto pravidla téměř vždycky drží (občas z důvodu demence, nikoli proto, že by byli pevnými zastánci dané teorie). Terapeutka z tohoto příběhu se tímto pravidlem neochvějně neřídí. Není to dokonalá terapeutka a nic takového stejně neexistuje."

„Na rozdíl od Pat mnozí terapeuti v minulosti nekladli žádné otázky neboť ze sebe chtěli udělat prázdné plátno, na něž může klient projikovat. Projekce znamená, že místo čistého kontaktu s druhým člověkem na něj přenášíme část sebe samého a navazujeme vztah
s touto projikovanou částí, nikoli s člověkem, kterého máme před sebou, případně navazujeme vztah s ním a s tou částí.

Dnes už chápeme, že terapeut, který neříká nic, není rozhodně prázdným plátnem a bez ohledu na jeho hovornost či mlčenlivost na něj klient tak jako tak reaguje. Ani když terapeut nezůstane zticha, nezabrání tím projekci či přenosu. Přenos nastává, když o osobě, kterou máme před sebou v přítomnosti, děláme podvědomé závěry založené na našich zkušenostech z minulosti. Mimochodem protipřenos je terapeutické označení pro city, které klient vyvolává v terapeutovi. Je žádoucí, aby si terapeut uvědomoval vlastní protipřenos a už tak dost složitou záležitost ještě víc nekomplikoval."

Z knihy: Příběhy z pohovky: Psychoterapie v komiksu, Portál, 2022
autorka: Philippa Perry
Originální název: Coach Fiction, 2010

10/04/2026

JÍDLO ZACHRAŇUJE HLADOVÉ SRDCE

Když je mateřská péče narušena, jídlo poskytuje první pocit skutečné útěchy. To možná vysvětluje, proč je pro mnohé jídlo daleko víc než pouhá reakce na hlad.
Jíme, když jsme osamělí. Jíme, když jsme ve stresu nebo máme strach. Přejídání a nepřijímání potravy jsou účinné způsoby, jak potlačit vnitřní napětí.

Děti, které postrádají dostatek adekvátní mateřské péče, vyrůstají
v touze po lásce i po jídle a často si tyto dvě věci pletou.
Jídlo je účinný způsob, jak regulovat emoce, když to lidský kontakt nedokáže.
Pomoct lidem při přeuspořádání primitivních vazeb k jídlu, které slouží jako náhrada za mateřskou péči v dětství, vyžaduje podle mých zkušeností nesmírný respekt a spoustu času. To dává smysl, pokud si uvědomíme, že přejídání a hladovění ve skutečnosti souvisí s reakcí „útok nebo útěk".
Bez pocitu bezpečí a sounáležitosti je strach přítomný stále, a nedostatečná výživa nebo naopak přejídání jsou způsoby, jak strach otupit, když není kam utéct.
Dospělí pak jedí nebo jídlo omezují v mírném transu, aniž by si uvědomovali svůj dětský strach, který jejich vztah k jídlu podněcuje.

Volně z knihy: Hlad po matce (2026)
Autorka: Kelly McDaniel
Originální název: The Mother Hunger: How Adult Daughters Can Understand and Heal from Lost Nurturance, Protection and Guidance
Malba: Andrea Kowch

19/03/2026

NEJISTÁ VZTAHOVÁ VAZBA

VYHÝBAVÁ VAZBA
Děti s vyhýbavou vazbou se naučí potlačovat své pocity již ve velmi raném věku. Většina z nich si vytváří emocionální odstup od lidí jako obranný mechanismus - způsob, jak se vyhnout odmítnutí nebo dusivému pocitu. V dospělosti mají lidé s vyhýbavou vazbou tendenci k lineárnímu myšlení (opakem je myšlení kreativní). Probírání emocí nebo pocitů vyhýbavé lidi velmi znervózňuje.
Tento styl vazby se často označuje jako odmítavý, protože v procesu potlačování vlastních pocitů se těmto jedincům nedaří upřímně se vcítit do pocitů druhých.

Ke vzniku vyhýbavé vazby může dojít, když matka často není schopna reagovat. Dítě opouští příliš brzy a příliš často, což v něm zanechává nenapravenou separační úzkost, která poškozuje navázání vztahu v raném dětství.
Absence péče vyžaduje, aby se dítě snahy o kontakt s matkou vzdalo. Pokud dítě nepřichází utěšit nikdo jiný, velmi pravděpodobně vznikne vyhýbavá struktura osobnosti jako způsob, jak vypnout potřebu lidské útěchy a snášet nesnesitelné.

Jiným druhem chování, u kterého hrozí nebezpečí vzniku vyhýbavé vazby, je dusivá péče. U kojenců není přehnaná péče problémem. Hodně péče je lepší než málo.
Ale časem mají přehnaně opečovávané děti potíže získat si svůj vlastní prostor od matky, která pohlcuje. Odborně se tomuto chování říká „enmeshment" = propletení a jedná se o zákeřnou, někdy těžko rozpoznatelnou formu zanedbávání. Je to opak péče, děti nemají prostor pro vlastní vývoj, samostatnost je často vnímána jako zrada. Jakýkoliv pokus o soukromí nebo nezávislost vyvolává pocity viny nebo studu.

ÚZKOSTNÁ VAZBA
Na rozdíl od těch s vyhýbavou vazbou lidé s úzkostnou vazbou vědí, že s jejich vztahovými vzorci není něco v pořádku. Obvykle se za své citové potřeby stydí, často mají těžko uspokojitelnou touhu po blízkosti.

K úzkostné vazbě dochází, když matky nejsou na své děti naladěny předvídatelným způsobem. Matky, které mají potíže s projevováním náklonnosti nebo mají časté, nevysvětlitelné změny nálad, vyvolávají u dětí úzkost. Příliš přísné a perfekcionistické matky mohou také vytvářet úzkostné děti. Matky, které se cítí zahlceny přirozenými potřebami dítěte, mají výrazy obličeje a řeč těla, které mohou v dítěti vyvolat pocit zahanbení a zanechat otázky: „Jsem vůbec hoden/hodna lásky?"

V dospělosti postrádají lidé s úzkostnou vazbou vnitřní strukturu, která by jim umožnila být spokojení sami se sebou i s ostatními. Touží po blízkosti s přáteli a partnery, ale snadno žárlí a rychle se rozzlobí. Přizpůsobili se nedostatku a naučili se, že přísun lásky je omezený. Jejich emocionální intenzita někdy připomíná vztekající se dítě nebo batole: pláče, křičí nebo trucuje, aby přilákalo někoho blízkého.

Volně z knihy: Hlad po matce (2026)
Autorka: Kelly McDaniel
Originální název: The Mother Hunger: How Adult Daughters Can Understand and Heal from Lost Nurturance, Protection and Guidance
Malba: Daria Petrilli

10/03/2026

ZÁVISLOST SE ČASTO VYVINE JAKO VEDLEJŠÍ PRODUKT NEUSPOKOJENÉ POTŘEBY ZÁVISET BĚHEM NEJZRANITELNĚJŠÍCH MĚSÍCŮ A LET V ŽIVOTĚ DÍTĚTE.

Bezpečná vazba je jako mít bezpečné místo k životu, místo, které můžeme vnímat jako emoční domov. Děti s bezpečnou vazbou bývají zvídavější a méně agresivní než jejich vrstevníci s vazbou nejistou, projevují empatii k druhým, vytvářejí úzké vazby s přáteli, partnery i vlastními dětmi.
Děti bez bezpečné vazby vyrůstají v dospělé s nervovou soustavou postavenou jinak než děti s bezpečným stylem. Nejistá vazba může vést k příznakům úzkosti, může být těžké druhým důvěřovat, stejně jako se soustředit.
Když děti dosáhnou středního školního věku, může se nejistá citová vazba projevit jako deprese, nerozhodnost, prokrastinace, sociální izolace, poruchy příjmu potravy nebo závislost.

Počet lidí s nejistou citovou vazbou je tak významný, že nemá smysl tuto lidskou zkušenost patologizovat. Ve skutečnosti by se nejistá vazba dala považovat „normální", pokud bychom se odvážili takové slovo použít.
Nedostatek péče poškozuje mozkové obvody určené k vytváření propojení a posiluje obvody určené k zachování. Tímto způsobem se vytváří nejistá vazba, která vede k potenciální a trvalé osamělosti. Nejistá vazba vysvětluje běžnou zkušenost mnoha z nás - touhu po něčem nebo někom, kdo by zmírnil bolest z izolace.

Volně z knihy: Hlad po matce (2026)
Autorka: Kelly McDaniel
Originální název: The Mother Hunger: How Adult Daughters Can Understand and Heal from Lost Nurturance, Protection and Guidance
Foto: nhm@wpy Natural History Museum

26/02/2026

MALÉ DĚTI SDÍLEJÍ MOZEK SE SVÝMI MATKAMI

Teorie citové vazby získává na síle jako zastřešující psychologické vysvětlení toho, proč lidé žijí a milují tak, jak to dělají.
Náš individuální styl citové vazby představuje vtělenou mapu toho, jak se spojujeme s ostatními.
Stejně tak jako novorozenec potřebuje bílkoviny a tuky, aby si vybudoval mozek a tělo, potřebuje matčinu vřelost, aby posílil sociální oblasti svého mozku. Mazlení stimuluje růst dětského mozku. Stejně tak tisíce mikrointerakcí spojených s přebalování, krmením a nošením.

Zdravá mateřská péče podporuje rozvoj pravé hemisféry.
Pravá část mozku je základem budoucího zdravého uvažování a schopnosti číst signály od druhých lidí a rozvíjet empatii k tomu, jak se druzí cítí. Růst pravé části mozku závisí na pozitivní zkušenosti dítěte s chováním svých pečovatelů.
Prvotní zkušenosti s láskyplnými doteky a pocity bezpečí jsou uloženy v těle ve formě tzv. implicitní paměti.
Vzhledem k tomu, že části našeho limbického mozku, konkrétně amygdala, kde se zpracovávají emoce, fungují již od narození, jsou počáteční lidské interakce velmi důležité. Již jako kojenci si do implicitní paměti zaznamenáváme pocity ohledně okolí (bezpečí, sounáležitost, radost, stres).
Vzhledem k tomu, že nám věda říká, že kojenci a batolata nemají schopnost uvažovat jako starší děti nebo dospělí, je nešťastné, kolik špatně informovaných odborníků na rodičovství učí rodiče, že takto malé děti mohu být manipulativní. Manipulace je vyšší myšlenkový proces, který v takovém věku není - a ještě dlouho nebude - možný. Pláč nebo záchvaty vzteku nejsou snahou manipulovat s pečovateli - jsou to známky tísně a volání o pomoc. Malé, vyvíjející se děti nejsou schopny své emoce regulovat samy. To se naučí až z péče, která je jim poskytována.
Malé děti v podstatě sdílejí mozek se svými matkami, než se vyvinou kognitivní oblasti mozku, které řídí logiku a rozum.

Volně z knihy: Hlad po matce (2026)
Autorka: Kelly McDaniel
Originální název: The Mother Hunger: How Adult Daughters Can Understand and Heal from Lost Nurturance, Protection and Guidance
Foto: Paolo Inserillo

18/02/2026

Tip na film:

HAMNET (2025)

Režie: Chloé Zhao
Předloha: kniha autorky Maggie O’Farrell
Hudba: Max Richter

Na rozdíl od jiných filmů u tohoto je podle mě dobré vědět předem, že jdete na snímek, který se i přes poetičnost a vizuální malebnost úvodních scén bude většinu své délky zaobírat smrtí a následnou bolestí ze ztráty.

Děj filmu nás pomalu připravuje na možnost smrti jednoho ze tří dětí Agnes a Williama. Když se to opravdu stane, nechá nás procházet spolu s Agnes hlubokými propady zármutku a truchlení.
Každý z rodičů se s bolestí vypořádává jinak. Filmový William Shakespeare ji přetavuje do umění a uvedení jeho nové divadelní hry působí katarzně, úlevně a nadějně. Jako by se projevený smutek - stejně jako v životě - mohl proměnit v něco nového.

Myslím, že některým lidem může tento krásný film pomoct odžít si část v sobě uloženého smutku nebo si uvědomit stále přetrvávající bolest nad nějakou ztrátou. Ale určitě jsou i diváci, kteří toto zažívat nechtějí a pro ně by mohl být film zbytečně těžký.

27/01/2026

Co když se v životě pořád necítím bezpečně?

Lidé často vstupují do terapeutického procesu s vidinou ukončení svých úzkostných a bolestivých stavů.
Úzkostný člověk si většinou potřebuje prožít kontinuální zkušenost podpory a bezpečí v rámci terapeutického setkávání.

Mám k tomu symbolickou představu velmi malého dítěte, které potřebuje být matkou neseno, přijímáno a vyživováno.
Tato fáze ale ani u dítěte netrvá věčně. Dítě se velmi pomalu začne od matky vzdalovat a postupně čelí malým překážkám, zkouškám až zátěžím, které mu přichystal život. Překonané překážky ho posilují a tvarují, i díky nim zraje a roste do své dospělé podoby.

Také v terapii přijde doba, kdy jenom podpora nestačí.
V tomto čase je dobré vrátit se tak trochu na začátek - do stavu úzkosti nebo bolesti a připustit, že tyto pocity tady stále jsou a mohou být a my se jim nemusíme a nemůžeme vyhnout.
Až nazraje čas, dítě, potažmo klient vyroste, zesílí, a může a měl by čelit výzvám života.

Přestože to nemusí být lehké, přináší tato etapa do života opravdovou dospělost, schopnost milovat sebe i druhé a svobodu.

Text a foto: Eliška Dvořáková

www.eliskadvorak.cz

12/05/2026

07/05/2026

22/04/2026

16/04/2026

10/04/2026

19/03/2026

10/03/2026

26/02/2026

18/02/2026

27/01/2026

Adresa

Otevírací doba

Telefon

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Praxe

Odkazy

Sdílet

Kategorie

Pondělí	09:00 - 17:00
Středa	08:30 - 17:00
Čtvrtek	09:00 - 16:30
Pátek	08:30 - 15:00