Jitka Saakjan V. lektorka - NLP, koučink

Jitka Saakjan V. lektorka - NLP, koučink Vedu lidi zpátky k sobě. Tady není potřeba nic dokazovat. Uslyšíš to, co jsi přehlušila. Pracuji s NLP a hlubokým koučinkem. Jdeme pod povrch. Rychle. Přesně.
(1)

Bez nátlaku. Víš, že už nechceš jen chápat, ale skutečně to změnit? Jsi na správném místě. Pomáhám lidem, kteří už všechno pochopili, ale pořád se drží zpátky. Pracuji v NLP a hlubokým koučinkem zaměřeným na přepis vnitřních vzorců, které ovlivňují emoce, rozhodnutí i vztah k sobě. Bez povrchních návodů. Vracíme se k tomu, co bylo potlačené - ne aby bolelo, ale aby se to mohlo změnit. Pokud víš, že už nechceš jen chápat, ale skutečně se posunout,
jsi na správném místě,

26/08/2026

Když začneš omlouvat to, co bys nikdy neměla tolerovat

„Musíš pochopit, proč se tak chová.“
Kolikrát už jsi tuhle větu slyšela?

🔸 Možná měl těžké dětství.
🔸 Možná vyrůstal bez lásky.
🔸 Možná si prošel násilím.
🔸 Možná ho zradili lidé, kterým věřil.

Jenže je tu jedna věc, na kterou se často zapomíná.

Pochopení není omluva.

---

Spousta lidí začne hledat důvody, proč se druhý chová hrubě, manipulativně nebo ubližuje.

Kdy vzniká problém?
Je to ve chvíli, kdy se z vysvětlení stane omluva.

„On za to vlastně nemůže.“
„Musím být trpělivější.“
„Když mu ukážu dost lásky, změní se.“

Jenže...

⚠️ Minulost může vysvětlit chování. Nezbavuje ale člověka odpovědnosti za to, jak jedná dnes.

---

Možná si teď říkáš:
„Ale když ho pochopím, třeba se změní.“

Jenže právě tady mnoho lidí uvízne.

Začínáš věřit, že tvoje pochopení, trpělivost a laskavost uzdraví druhého člověka.

A tak znovu omlouváš.
Ustupuješ.
Čekáš.
A nic se nemění.

---

Otázka ale zní:

👉 Proč to vlastně děláš?
👉 Proč hledáš důvody jeho chování tak dlouho, až začneš zapomínat na sebe?

Možná proto, že ses kdysi naučila, že být hodná znamená chápat.
Že dobrý člověk vydrží.
Neodmítá.
Neodchází.
Nezlobí se.

A možná ses naučila, že klid získáš tím, že ustoupíš.
Že bezpečí znamená pochopit druhého dřív než sebe.

---

A když dáš hranice? Když to přestaneš tolerovat?
Možná si začneš připadat jako špatný člověk.

Protože přece...

„Měla bych mít pochopení.“
„Měla bych být trpělivější.“
„Nemůžu ho opustit, když vím, čím si prošel.“

Můžeš rozumět tomu, proč se někdo chová určitým způsobem.....a zároveň se rozhodnout, že takové chování nebudeš tolerovat.

20/08/2026

"Co sis vybrala, to máš."
Častá věta...

Jenže vztahy se většinou nerozpadají proto, že si lidé špatně vybrali.
Rozpadají se, protože se změnil život.

Když byli dva, fungovalo to.
Pak přišly děti, víc povinností, méně času, více organizace.
A možná se objevily ještě další věci, které vyžadují čas, energii a pozornost....

A tady se často objeví zásadní rozdíl.
Jeden partner postupně přebírá všechno nové, co život přináší. Druhý dál dělá to, co dělal vždycky.
A má pocit:
„Vždyť přece dělám dost.“
A často má pravdu. Není toho málo...

👉 Jenže dělá dost vzhledem k tomu, jak vypadal život dřív. Ne vzhledem k tomu, jak vypadá dnes.

Partnerství totiž nestojí jen na tom, kolik kdo dělá. Ale na tom, jestli oba dokážou nebo chtějí reagovat na to, že se podmínky změnily.

Život se mění. A pokud se mění jen jeden z partnerů, zatímco druhý zůstává stát na stejném místě, začne být vztah dříve nebo později jednostranný.

14/08/2026

"Musíte spolu mluvit o svých pocitech."
To je jedna z nejčastějších rad, které dnes páry dostávají.
A co dál?

Řekneš partnerovi, že tě něco zraňuje.
On řekne, že se cítí nepochopený. Nebo jsi příliš přecitlivělá. A nebo raději mlčí...

Dobře.
A co se změnilo?

Ve skutečnosti tu pak sedí dva lidé, kteří si navzájem popisují své pocity, zranění, ublížení... a svůj úhel pohledu.
👉 Sdílení pocitů není cíl. O tom, jestli se vztah změní, rozhodne až to, co přijde potom.

--------

Někdy mám dokonce pocit, že se z partnerů stávají terapeuti jeden druhého.

Poslouchají.
Analyzují.
Snaží se pochopit.

⚠️ Partner není terapeut. A ani by v té roli neměl být.
Nemá nést odpovědnost za to, aby zpracoval všechny naše emoce, strachy, zranění a traumata. A stejně tak my nemusíme nést ty jeho.

A pokud se měsíce nebo roky jen opakují stejné rozhovory, stejné pocity a stejné sliby, pak problém není v tom, že spolu málo mluvíte.
Problém je v tom, že se nic nemění.

Vztahy většinou nezničí to, že lidé málo mluví o pocitech. Častěji je ničí fakt, že ani po desátém rozhovoru nikdo nic neudělá jinak. A upřímně - změnu nevytvářejí slova. Vytvářejí ji nové reakce.

07/08/2026

Někdo nepřichází na první schůzku poznat člověka před sebou.
Přichází řešit vztah, který ještě ani nevznikl.
A potom první schůzky vypadají zvláštně...

Možná si máte o čem povídat.
Možná je vám spolu dobře.
Jenže do rozhovoru vstoupí strach.
A najednou jeden začne mluvit, jako by spolu byli deset let a právě procházeli partnerskou krizí.

„Tohle ve vztahu netoleruji.“
„Nesnáším, když chlap...“
„Jestli uděláš tohle, končím.“
„Mám za sebou špatné zkušenosti, takže...“

Možná si řekneš: Kde je problém? Vždyť jenom nastavuje hranice...
Ale:
Ten druhý člověk tě ještě nezná.
Neví, jaká jsi.
Neví, jak se chováš.
Neví, jak řešíš konflikty.
A najednou má pocit, že odpovídá za chyby někoho, koho nikdy nepotkal.

Možná si neřekne:
„To je špatná žena.“
Možná si řekne něco úplně jiného:
„Tohle je na mě moc brzy.“
Nebo...
„Ale já přece nic z toho neudělal.“
„Proč mám obhajovat něco, co se mezi námi ještě ani nestalo?“

A právě tam mnoho vztahů skončí.
Není to proto, že by si dva lidé nesedli nebo byli špatní. To jen minulost dostala prostor dřív než přítomnost.

02/08/2026

Nadechneš se a začneš mluvit. Mluvíš o svých pocitech, myšlenkách a druhý se začne bránit. A obrana se mění v útok.

Říkáš si:
Ono mu je úplně jedno, jak se cítím. co prožívám!
A co když mu to jedno není?
Co když neslyší tebe a tvé pocity, ale jeho mozek vyhodnotil situaci jako útok na něj samotného?

Jenže to už spolu nemluví dva lidé, kteří hledají řešení.
Mluví spolu dvě obrany.

❤️ Někdy o výsledku rozhovoru nerozhodne to, co řekneme, ale jak to slyší a vnímá druhá strana.

28/07/2026

Na začátku vztahu je tou největší odměnou jeho pozornost.
Uděláš večeři, přizpůsobíš plány, ustoupuješ nejen v maličkostech. Říkáš si, že na tom přece nezáleží. Hlavní je, že jste spolu.

A tak pomalu stavíš svět podle jeho potřeb.
Jenže časem přijde únava.

Začneš si všímat, že tvoje přání zůstávají stranou. Že jsi dlouho nebyla na místě, které máš ráda. Že děláte hlavně to, co vyhovuje jemu. A ty potichu čekáš, kdy si toho všimne.

Doufáš, že když jsi tolik dávala ty, teď začne dávat on.
Jenže on často ani netuší, že něco není v pořádku.
Ne proto, že by tě neměl rád.
Ale protože jsi mu už od začátku ukazovala, že takhle vztah s tebou vypadá.

Že tvoje potřeby počkají.
Že se přizpůsobíš.
Že všechno zvládneš.

A tak ses jednoho dne probudila ve světě, který jsi sama pomáhala vytvořit.
Světě, ve kterém je dobře jemu…
…ale ne tobě.

💬 Otázka není, jestli dáváš druhým příliš.
Otázka je, jestli při tom nezapomínáš vytvářet prostor i pro sebe.

25/07/2026

„Promluvte si.“
To je asi nejčastější rada, kterou páry dostávají.
Jenže málokdo už řekne, jak si spolu promluvit.
Proč ?
Protože nestačí začít mluvit.

Je potřeba, aby rozhovor začal bez obviňování a aby protějšek dokázal opravdu naslouchat.
A právě tady se mnoho rozhovorů zlomí.

Jeden partner řekne:
„Mrzí mě, když…“
„Trápí mě, že…“
„Ubližuje mi, když…“
Máš pocit, že mluvíš o svých pocitech.
Jenže druhý člověk často neslyší pocity.
Slyší obvinění.

„Ty mi ubližuješ.“
„Ty za to můžeš.“
„Ty jsi problém.“
A v tu chvíli začne vysvětlovat.
„To není pravda.“
„Vždyť jsem to tak nemyslel.“
„Ty to přeháníš.“
„A co ty?“

Rozhovor se během několika vteřin změní.
Už nejde o to, aby si dva lidé porozuměli.
Jde o to, kdo se lépe ubrání.

Přitom většina lidí vůbec nechce obvinit partnera/partnerku.
Chce jen, aby jim spolu bylo lépe.

Co s tím?
Někdy stačí, když rozhovor začne jinak.
Ne:
„Ubližuje mi, když to děláš.“
Ale například:
„Chtěla bych, aby nám spolu bylo lépe. Můžeme se podívat na jednu věc, která nás od sebe poslední dobou spíš vzdaluje?“

Najednou není na jedné straně viník a na druhé oběť.
Jsou tam dva lidé, kteří hledají společné řešení.

❤️ Někdy vztah neničí to, že si partneři nepovídají.
Někdy ho ničí způsob, jakým ten rozhovor začne a také jak ho slyší druhý člověk.

19/07/2026

Tohle není jen o firmách.
Je to o vztazích.
O přátelství.
O klientech.
O dětech, až dospějí.
O jakékoli spolupráci.

Mnoho lidí se myslí:
Když udělám víc, vysvětlím víc nebo pomůžu víc, můžou uspět všichni.

Jenže některé spolupráce neztroskotají na špatném vedení.
Ztroskotají na tom, že druhá strana nechce nebo nemůže fungovat stejným směrem.

👉 Leadership není o tom zachránit každého.
Je o tom vytvořit prostředí, ve kterém mohou růst ti správní lidé.

Malé zamyšlení:
Kolik energie věnuješ přesvědčování lidí, kteří už ti svým chováním ukázali, že jdou jiným směrem?

12/07/2026

Možná to není ten pravý. Jen je to ten, kterého nejvíc chceš.
To jsou dvě úplně odlišné věci.

Někdy potkáš člověka, který tě přitahuje. Myslíš na něj. Toužíš po něm. Máš pocit, že právě s ním to musí být ono.

Jenže...
On o vztah nestojí.
Nechce se vídat.
Nechce budovat blízkost.
Někdy nechce ani intimitu.
A přesto si mnoho lidí dál říká:
„On je ten pravý.“

Jenže psychologie se na to dívá jinak.
Pokud je cílem partnerský vztah, pak nestačí, že chceš ty.
Vztah vzniká teprve ve chvíli, kdy chtějí oba.

Člověk, který o tebe dlouhodobě nestojí, možná nebude "ten pravý".
Spíš je to někdo, na koho jsi navázala své představy, naděje nebo nenaplněné potřeby.

A právě to bývá nejtěžší přijmout.
Protože někdy netruchlíme nad člověkem.
Truchlíme nad budoucností, kterou jsme si s ním představovali.
❤️

To, že po někom toužíš, ještě neznamená, že je pro tebe ten pravý.
Tím pravým je člověk, který o tebe stojí stejně jako ty o něj.

04/07/2026

Někdy tě člověk neshazuje tím, že by tě urážel.
Naopak.
Usmívá se.
Pogratuluje ti.
⚠️ A pak mezi řečí pronese jednu jedinou větu.
🔸„Ty jsi to měla jednodušší.“
🔸„To mě to šlo hned.“
🔸„Od tebe bych to stejně nečekala.“
🔸„To se povedlo... měla jsi prostě štěstí.“

Navenek skoro nic.
Jenže uvnitř se něco pohne.

Najednou začneš pochybovat.
Máš menší chuť pokračovat.
Méně věříš tomu, co umíš.

A nejhorší na tom je něco jiného.
👉 Když se ozveš, okolí často nechápe proč.

🔸„Vždyť nic neřekla.“
🔸„Vždyť se usmívala.“
🔸„To byl jen vtip.“

Jenže psychologie už dlouho popisuje, že existuje forma agrese, která nepotřebuje křik ani urážky.
Říká se jí relační (nebo nepřímá) agrese.

Neútočí přímo.
Útočí na tvoji jistotu.
Na tvoje postavení.
Na to, jak začneš vidět sama sebe.

Právě proto bývá tak účinná.
A právě proto si jí okolí často vůbec nevšimne.

Ne každá laskavá tvář přináší bezpečí.
Někdy největší rány nepřicházejí nahlas.
Přicházejí potichu.

A pokud po setkání s někým pravidelně odcházíš s menší chutí tvořit, menší radostí z vlastních úspěchů nebo s pocitem, že nejsi dost dobrá…
možná není problém v tom, že jsi přecitlivělá.

Možná tvůj mozek zachytil něco, co ostatní zatím nevidí.


Adresa

Karlovy Vary

Otevírací doba

Pondělí 09:00 - 17:00
Úterý 09:00 - 17:00
Středa 09:00 - 17:00
Čtvrtek 09:00 - 17:00
Pátek 09:00 - 17:00

Telefon

+420737722726

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Jitka Saakjan V. lektorka - NLP, koučink zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Praxe

Pošlete zprávu Jitka Saakjan V. lektorka - NLP, koučink:

Odkazy

Sdílet

Kategorie