21/07/2026
Opravdu je jedno, jak sedíme nebo stojíme? 🤔
Možná už jste na sociálních sítích narazili na tvrzení, že držení těla nemá na bolesti zad nebo pohybového aparátu zase tak podstatný a téměř žádný vliv.
Já to ale vnímám jinak.
Ne proto, že bych si myslela, že existuje jedna „správná“ poloha, ve které musíme vydržet celý den. Naopak. Tělo miluje pohyb a změnu.
Ale není mi jedno, v jaké pozici trávíme většinu svého dne.
Jako fyzioterapeutka totiž každý den vidím, že naše držení těla není jen otázkou svalů. Je odrazem toho, jak se cítíme.
Když jsme dlouhodobě unavení, přetížení, pod tlakem nebo psychicky vyčerpaní, tělo se začne samo uzavírat. Ramena padají dopředu, hrudník se zavírá, hlava se vysouvá vpřed a celé tělo má tendenci se krčit a choulit.
Není to náhoda.
Z pohledu evoluce je to ochranný mechanismus. Když organismus vyhodnotí, že nemá dostatek energie nebo se necítí bezpečně, přirozeně chrání své nejzranitelnější části – hrudník, břicho i krk. Je to pozice, která měla našim předkům pomoci přežít.
Také je to evolučně starší způsob držení se, je to méně energeticky náročné.
Jenže dnes už většinou neutíkáme před šelmou. Místo toho sedíme osm hodin u počítače, řešíme stres, starosti, termíny nebo péči o děti. A naše tělo často zůstává v této ochranné pozici celé hodiny, dny nebo měsíce.
Postupně se z ní stane jediný způsob.
A právě tehdy začínají vznikat podmínky, které mohou ovlivnit fungování celého těla.
Bránice nemá dostatek prostoru pro svůj plný pohyb.
Dech se stává mělčím.
Hrudník ztrácí pružnost.
Pánevní dno nemá optimální spolupráci s dechem a hlubokým stabilizačním systémem. Tělo začne hledat kompenzace.
Neříkám, že držení těla je příčinou všech bolestí. To by bylo příliš zjednodušené.
Ale stejně tak si nemyslím, že je úplně jedno, jak naše tělo vypadá většinu dne.
A že nás hodina ve fitku v týdnu spasí je úplná utopie.
Protože držení těla není jen mechanika. Je to řeč našeho nervového systému. Je to obraz toho, jak se cítíme, jak dýcháme a v jakém stavu se náš organismus nachází.
Možná bychom se tedy neměli ptát jen: „Sedím nebo stojím správně?“
Ale také: „Proč moje tělo cítí potřebu se pořád choulit a schovávat?” ❤️
