21/06/2026
🛑“Ten deník vypadá dobře, ale je to spíš asi pro lidi, kteří jsou takoví přemýšliví co?”
🛑 “Já bych asi nevěděl, co tam psát.”
🛑 “To je pro holky. Jsem přece chlap a chlap tohle nepotřebuje.”
🛑 “Jeee, tohle je pro mě zbytečný, stejně se nic nezmění.”
🛑 “Na tohle já nemám čas.”
🛑 “Upřímně?! Já se toho vlastně bojím, co bych zjistil?”
🫂 právě jste si přečetli autentické obavy a předpoklady “PROČ TEN DENÍK NENÍ PRO MĚ”
A já je respektuju a chápu. Z nových věcí, věci, které jsou za naši komfortní zónou a věci, které se nás dotýkají na niternější rovině máme přirozenou obavu.
📌 Čekáme na motivaci.
📌 Hledáme důkaz, že to bude mít smysl.
📌 Chceme výsledek HNED.
📌 Bojíme se toho, že to bude další věc, která nám nevydrží.
Obavy, které přináší rozhodovací paralýzu. Zasekneme se v přemýšlení tak dlouho, že se odpojíme od intuice a jsme zmatení sami ze sebe.
Fun facts:
🔆 většina věci, které chceme zkusit nevyžaduje tolik času, investic ani změn, jak si redstavujeme
🔆 motivace a flow přichází často až poté, co aktivitu zahájíme
🔆 výstup z komfortní zóny je cesta k tomu si svůj komfort rozšiřovat
🔆 učení není lineární, stagnace, zpátečky a poklesy k procesu přirozeně patří, ale není to selhání na cestě, je to aktualizace na nový “operační systém”
🔆 není to o tom hledat dokonalost a dělat to “správně”, ale zkusit, dovolit se nehodnotit a otevřít “hlavu i srdce”
✅ Zajímá vás víc? Napište JDU DO TOHO do komentářů a já vám pošlu odkaz na deník.
