05/05/2021
Zamyšlení jedné členky našeho Zdravotnického výboru
Dobrý den všem.
Jsem lékařka – ambulantní specialista – ve velké nemocnici a zároveň máma dvou dětí (11 a 14 let). Vzhledem k tomu, co vše se nyní děje a jaký tlak je na nás všechny v souvislosti s covid-19 vyvíjen, cítím potřebu se vyjádřit a přinést i jiný pohled než ten, který je prezentován v oficiálních sdělovacích prostředcích. Tento text si v žádném případě neklade za cíl zlehčovat covidovou problematiku. Naopak, soucítím se všemi, kteří v důsledku covidového onemocnění ztratili někoho blízkého, ale je třeba si uvědomovat, že pod záminkou ochrany našeho zdraví postupně přicházíme o svá práva a svobodu. Jsme neustále zastrašováni a nuceni dodržovat mnohdy nesmyslná opatření. Jako jediné světlo na konci tunelu z této nelehké situace je nám dnes a denně podsouvána vakcinace. Já si ale kladu otázku – je to opravdu tak?
Skutečně je jedinou cestou proočkovanost celé populace? Je to opravdu cesta ke světlu – společnost, kde si bez covid pasu pomalu nedojdu ani do obchodu pro rohlík? Skutečně to chceme?
Chceme nechat očkovat své děti experimentální vakcínou, která ve své podstatě ani vakcínou není? Mnohem výstižnější by totiž bylo v souvislosti s vakcínou proti covid-19 hovořit o genové terapii. Možná by mi teď někteří chtěli oponovat, proč tak pesimistický scénář, vždyť nám přeci bylo tvrzeno, že děti se v žádném případě očkovat nebudou! Ano, takto nám to bylo prezentováno, ale situace se mění. V tisku už se začínají objevovat první informace o testování vakcín pro dětskou populaci. A jak jinak si vysvětlovat, proč nyní, když jsou nemocnice prakticky prázdné a covidová oddělení se rozpouští, je z nařízení vlády povinné 2x týdně testovat děti ve školách (navíc testy, které jsou z několika důvodů pro děti naprosto nevhodné)? Proč by to musely děti podstupovat, kdyby to nebyl skrytý nátlak a příprava k zahájení očkování dětí? Kam se poděl lidský přístup a empatie? Proč si namlouváme, že vlastně o nic nejde a děti to nějak přežijí? K čemu testování je, když následně musí děti sedět celý den v rouškách (respirátorech) a dusit se? Copak jsme zapomněli na nezpochybnitelný fakt, že vyvíjející se dětský organismus potřebuje dostatečný přísun kyslíku? Strávit celý den se zakrytými ústy je nepříjemné pro dospělého natož pro citlivé dítě.
Proč jsme za celý minulý rok neslyšeli nic o tom, jak si zvýšit svou přirozenou imunitu namísto výhružek a zákazů? Proč nedostal svou šanci ivermectin a proč se při objevení prvních příznaků onemocnění nenasazoval u pacientů isoprinosine? Proč se nehovoří o možných dlouhodobých negativních dopadech vakcíny proti covid-19 na lidský organismus? Proč se tlačí na plošnou vakcinaci populace a nedává se lidem možnost svobodné volby se rozhodnout na základě pravdivých dat, zda chci anebo nechci být očkován? Já nejsem primárně proti vakcinaci, ale apeluji na zodpovědné rozhodnutí koho a kdy očkovat – individuální přístup ke každému pacientovi! V jiné pozici bude 85letý polymorbidní muž než 25letá žena doposud zcela zdravá, která v nejbližší době plánuje založit rodinu.
Děkuji všem, kteří dočetli až sem. Nezapomínejme, že každý z nás je zodpovědný za své zdraví. Nikdo jiný než já sám nemá právo rozhodovat o mě, mém zdraví a zdraví svých dětí. Prosím začněme se pořádně dívat, co se skutečně děje, zastavme tuto očkovací mašinérii, dokud je ještě čas! Mějme na paměti svobodný, bezpečný a láskyplný svět pro své děti a nás všechny!
S vděčností a láskou,
Jitka Čepková – máma, které na dětech záleží
