Nutriční terapeut - Bc. Zuzana Chadimová

21/08/2026

21/08/2026

Tak co, počítá se uklízení polen jako silový trénink? 😂🪵
Protože já bych řekla, že dneska mám odcvičeno na celý týden. 💪😄

21/08/2026

POSLEDNÍ VOLNÁ MÍSTA 🌿

Zaujalo tě naše víkendové Křižujeme Křižánky III.?
Tak už moc neváhej – zbývá jen pár volných míst. 💚

Na co se můžeš těšit?
Ranní i večerní cvičení, společné procházky krásnou zářijovou Vysočinou a pohyb podle chuti a možností každého.

🥾 Chůze může být i v duchu nordic walking, ale hole rozhodně nejsou povinné.
Trasy jsou upravené tak, aby je zvládl každý. A kdo bude chtít trochu přidat? I pro něj máme variantu. 😊

Není se čeho obávat.
V ceně je zahrnuto vše potřebné – ubytování, program, pohybové i gastronomické zážitky. Vy se jen dopravíte na místo a zase zpět. A pokud nás cestou zláká cukrárna nebo kavárna, tam už si každý hřeší za své. ☕🍰😉

Jinak jste po celý víkend v naší péči.
Pohyb, dobré jídlo, příroda, odpočinek a hlavně čas trochu vypnout.

📅 18.–20. 9. 2026
💰 5 000 Kč
⏰ Přihlášení nejpozději do 31. 8. 2026 do 24:00

Chceš vědět víc?
Napiš mi zprávu a pošlu ti všechny podrobnosti. 💚

19/08/2026

„Ty to řešit nemusíš, ty takhle vypadáš…“

Tohle slyším celkem často.
A chápu to.

Ale ono to není tak zadarmo, jak to může zvenku vypadat. 😄

To, že znám pravidla výživy a vedu cvičební lekce, neznamená, že nikdy nebojuju s chutěmi.
Neznamená to, že se mi vždycky chce cvičit.
A už vůbec to neznamená, že v hlavě nemám občas svého malého neandrtálce, který šeptá:

„Dej si…
dej si ještě…
vždyť na tobě to nebude vidět.“ 😂

Jenže ono to vidět být nemusí.
Ale já to na sobě cítím.

Cítím, když moje tělo není úplně v kondici.
Cítím, když se hýbu míň, než bych potřebovala.
Cítím, když jídlo není ideálně poskládané.
A právě to mě pak bičuje něco dělat.

A ne, není to vždycky snadné.

I já musím hledat vůli.
I já miluju brambory a pečivo. 🥔🥐
I já se někdy musím do vlastního cvičení dokopat.
A i když vedu lekce, svoje cvičení si musím odcvičit stejně jako každý jiný.

Nejsem „mimo realitu“.
Jsem stejná jako ty.

Taky znám chutě.
Taky znám odkládání.
Taky znám větu: „zítra začnu“. 😄

Jen už vím, co mi pomáhá, když se mi nechce, když chutě vítězí a když hlava vyjednává.

A to vám napíšu zítra. 🌿

JDE-TO.
Ne proto, že je to vždycky lehké.
Ale proto, že se dá znovu začít.

18/08/2026

Zůza z béčka
pár slov očima mé přítelkyně 💛

Ta Zuza „z béčka“.
Zuza.

Moje dětství.
Moje nejlepší kamarádka.
Nerozlučná dvojka.

Pátá třída – střih.

Zůstávám v „áčku“.
Zuza musí do „béčka“.

Sebehodnota se začíná formovat podle ostatních. Podle těch, kteří určují, kdo je lepší, horší, kdo na co má, nebo nemá.

Společný čas mizí v dáli a každá si začíná jet svoje „písmeno“ ve všech aspektech života.

Naštěstí disponujeme motivací, vůlí a odhodláním.

Naštěstí potkáváme nejen ty, kteří nás svými názory, soudy a hodnocením sráží dolů, ale také ty, kteří nás podpoří a inspirují.

A tak po letech odmlky potkávám Zuzu.

Rozeznanou holku, která si plní po čtyřicítce své sny.

Vinotéka.
Karlova univerzita.
Sport.
Posilování.
Sebevzdělávání.
Kupa kurzů.

„Tvl, Zuza z béčka?!“ 😄

Přede mnou sedí sebevědomá, vyrovnaná a hlavně vědomá žena, která má plnou hlavu nápadů.

Jedním z nich je i Zuzka z krabice. 📦

Věřím, že vás právě Zuza může inspirovat v mnohém — ať už jsou to témata sebehodnoty, motivace, péče o své tělo a odhodlání pustit se do změn, které často zbytečně odkládáme.

Nic nás nerozdělí.

Včelín.
Tancování při rozhlasu.
Menopauza. 😂

14/08/2026

A teď upřímně… kdy jsi naposledy udělala něco, o čem sis řekla: „Tohle už fakt nedám“?

Ona to zkusila. A právě proto to zkus taky. 😉
Nemusíš začít stejně. Stačí začít tam, kde jsi dnes.

Protože věk není stopka. Jen číslo.
Tak co, jdeš do toho? 😏

13/08/2026

Ano, i tohle byly moje první „běžecké boty“. 😄👟

Bylo mi asi 15 let.
Tělocvik nikdy nebyl moje velká láska.
Běh na čas?
To bylo hlavně funění, přežití a tichá modlitba, ať už je konec. 😂

A pak přišlo léto u tety.

Týden, kdy se dalo hlavně jíst, polehávat a existovat v režimu „nic nemusím“.
Po návratu jsem se zahlédla v zrcadle, svalila se na postel a dramaticky pronesla:

„Co mám dělat?“ 😄

A protože u toho byla moje mamka, přišla odpověď velmi rychle:

„Začni něco dělat. Nářek nic neřeší. Začni třeba běhat.“

No a protože běžecká výbava nebyla zrovna připravená, obula jsem jediné tenisky, které jsem měla…
a hurá.

Cíl?
Křižovatka asi 1000 metrů tam a 1000 metrů zpět.
Výkon?
Funění slyšitelné, že plašilo zvěř. 😂

Ale po pár dnech se dech začal lepšit.
A já se začala těšit.

A přesně tak někdy začíná změna.

Ne dokonalou výbavou.
Ne velkým plánem.
Ne tím, že už všechno umíš.

Ale tím, že prostě vyjdeš ven a zkusíš to. 🌿

JDE-TO.
I v obyčejných teniskách. 😄👟