25/03/2026
Dopravní prostředky - stroje, mají omezenou nosnost. Člověk ale není stroj, pročež jeho nosnost je neomezená!
Byl jsem tehdy mládeněček a do kufru kombíka jsem naložil krabičky se šrouby a dalším kovovým materiálem. Krabičky byly docela malé, každá vážila ca 10 kg. Vešlo se jich tam hodně. Když jsem pak sedl za volant, trochu mě překvapilo, že místo na silnici koukám do nebe. Cítil jsem se jak pilot letadla. Ale nevznesl jsem se, ba dokonce ani nerozjel. Přetížil jsem to auto tak, že sedělo jako kachna. Nazvěme to nezkušeností mládí. Kufr se zdál velký...
Nikdo druhý neví, jak velký je náš kufr. Na jednu stranu kolem nás mohou být lidé, kteří mají pocit, že kufry ostaních jsou docela maličké a tak raději vše naloží do toho svého. Ale pak je tu spousta jiných, v práci, v sousedství, doma, kteří mají pocit, že váš kufr je jak šapitó. A že v něm ho_no máte…
Člověk vážně není stroj. Má schopnost vnímat, cítit se. Ta schopnost ale může být latentní, potlačená, umlčitelná. Pak, když náklad narůstá a ozývají se signály: “stačí”, “hrozí přetížení”, tak je nevnímá. A …👎
Člověk není stroj. Dopravní prostředek, musí být někým naložen. Člověk si nakládá sám, z venku nám nemůže nikdo naložit nic, než jen to, co sami přijmeme. Někdo přijme víc, někdo nic, někdo iniciativně “krade” druhým, či si navrch přihodí vlastní “nepostradatelné kondiční zátěže”.
Člověk není stroj. A ten nadpis? Když ho čteme, je to jasná Falešná analogie a Argumentum ad absurdum. Čili hovadina. U druhých ji vidíme hned. A u sebe? 🤔