Lenka Macháčková: psycholog, terapeut

31/05/2026

Jaký je váš odkaz? A jaký byste chtěli, aby byl? ...

24/05/2026

Dneska můžete strávit chvilku s myšlenkou na lásku... a možná i nejistotu...

17/05/2026

Dneska se můžete zamyslet nad tím, jak to máte se soucitem... Nejen k druhým lidem, ale taky k sobě.

10/05/2026

I dnes si můžete pobýt nějakou tu chvíli s jednou myšlenkou a podívat se do sebe, jak to máte s důvěrou :)

03/05/2026

Pravidelná nabídka k dnešnímu zastavení a zamyšlení. Můžete se do ní nořit po libosti... Kdo ví, co zajímavého vylovíte.

29/04/2026

Jednat laskavě není mnohdy jednoduché a můžeme mít pocit, že nás dělá zranitelnějšími, ale často je to naopak. Evolučně jsme nastavení k tomu, abychom budovali vzájemnou blízkost a být laskavý dělá dobře nejen lidem kolem nás, ale i nám samotným.

Aleš Stuchlík | Osobní a kariérní rozvoj pomocí neurovědy 👉 Mozek nepoužívám jako marketingovou zkratku, jsem skutečný neurovědec. | Neurokoučink a Neurověda

26/04/2026

Malá příležitost k zastavení s myšlenkou...

19/04/2026

Dnešní nabídka k zastavení...

18/04/2026

Dřív rituál, dneska slova.

Když čtu starší literaturu a pak sáhnu po něčem novějším, je nasnadě, že je něco jinak. Nejen ve stylu psaní, ale ve způsobu komunikace obecně. Není to tak dávno, kdy nebylo třeba tolik mluvit, aby bylo jaksi zřejmé, „o co tu jde“. Mnohé bylo zakotveno ve zvyklostech a pravidlech chování. Nesly pro každého srozumitelný význam, nebylo třeba se ptát ani domlouvat, protože odpověď byla součástí samotného jednání.

Dnes se tyto zvyklosti rozpadají a jejich místo zaujímá komunikace. To, co bylo dříve samozřejmé, je třeba pojmenovávat. Ve vztazích se objevují otázky, které by dříve nedávaly smysl. Dvoření mělo svůj jasný sled kroků a z určitého chování bylo oběma i jejich okolí zřejmé, že sympatie jsou vzájemné. Nebylo nutné je vyjadřovat slovy tak, jak se to dneska často děje, kdy se řeší, kdo má jaké úmysly a „co to vlastně je“. Podobně i truchlení mělo své formy, od viditelných znaků po společné rituály, které okolí vedly k tomu, jak reagovat. V situacích ztráty dnes lidé často nevědí, jak se přiblížit, protože chybí sdílený rámec, který by jejich jednání ukotvil. Komunikace se tak stává nejen prostředkem porozumění, ale i nutností, bez níž se významy snadno rozplývají.

Tento posun však nemusí být jen ztrátou. Uvolnění pevných forem umožňuje větší citlivost k jednotlivci a jeho potřebám, větší svobodu, ale i větší odpovědnost za vlastní chování a vztahování se k druhým i světu. Máme větší prostor říct, co chceme i co nechceme a nemusíme být svázáni předem danými pravidly. Jsme tedy mnohem více „za sebe“. Co a jak komunikujeme, co umíme či neumíme pojmenovat a hlavně, zda jsme schopni mluvit, aniž bychom očekávali, že to druzí pochopí sami od sebe.

Tento posun klade vyšší nároky na schopnost uvědomovat si a pojmenovávat vlastní potřeby i hranice. Poznání sebe sama, svých tužeb i reakcí. Komunikace se tak může stát zdrojem hlubšího porozumění a pocitu blízkosti, ale i nejistoty. Možná právě proto dnes nejde ani tak o to mluvit víc, ale mluvit z větší znalosti a pochopení sebe samého i druhých.

12/04/2026

I dneska se můžeme chvíli zastavit a zauvažovat, jak to máme sami se sebou...