Marek Dvořák

26/07/2026

16/07/2026

Letíme na “VÝBUCH”
Málokdy když se rozezní pager vám to zvýší adrenalin. Ale tonutí, požár, výbuch, střelba... To je vždycky silnější…

Záchranka má výhodu, že nemusíme nasazovat svůj život, jdeme do prostor, které jsou pro nás bezpečné a zajištěné od policie nebo hasičů... no ale stejně většinou domů z vrtulníku píšu SMSku, že jsem je miloval, kdyby to náhodou nedopadlo podle očekávání...

Dnes letíme k výbuchu v rodinném domě, dým je vidět na desítky kilometrů a my víme, že nepůjde o malý požár. Explodovala láhev se stlačeným kyslíkem, v domě bylo několik lidí, ale nejvážněji je zasažený jeden - Standa.
Od výbuchu má těžké popáleniny na 90% těla. Takové zranění skoro nikdo nepřežije...

Při příletu už je v sanitě a když vidím jeho tělo, abych odhadl procento popálené plochy říkám si, že bude snazší spočítat tu nepopálenou. Sanitou se line zápach spáleného masa co se mísí s chladivým gelem a vytváří vám v nose vjem, který z něj ještě týden nedostanete. Je tam brutálně přetopeno, aby pacient neztrácel teplo, takže se tam nedá moc dýchat. Standa dostává silné léky proti bolesti, sotva dýchá. Kolem sanitky pobíhá jeho vyplašená menželka, která mě prosí ať ho zachráníme... “Postarám se o něj jak o vlastního, nebojte. Chtete s ním ještě promluvit než poletíme?” Říkám ji, protože bohužel tuším, že to budou poslední slova, co si ti dva spolu řeknou.
Marcela nastoupila do sanitky, chytla ho za ruku a říká: “jsem tady s tebou, neboj”
“Mací?” “Ano Stando?” “Nezapomeň nakrmit mláďata, ať nemají hlad...”

A já si říkám ty vole ten člověk má nejhorší bolesti v životě a stará se o to, aby zvířata o která se stará, neměly hlad... Občas vás ta práce fakt překvapí...

Dneska už vím, že to říkal proto, že on věděl, že neumře. Bude to stát ještě hodně sil jeho i úžasných zdravotníků v popáleninovém centru v Brně a hodně nocí, kdy ho Marcela drží za ruku, ale Standa ty mláďata brzy nakrmí zase sám...

I tohle je

jo a na podporu rodiny co má po zranění Standy pochopitelně velký výpadek příjmů a ještě shořelej barák vznikla od přátel sbírka, kdbyste tam chtěli nějakou kačku přihodit, určitě budou rádi... ❤️

09/07/2026

Tak miláčkové, e-kniha je venku, můžete si ji koupit a pak přečíst ve svých zařízeních 🥰 Ušetříte místo v batůžku nebo kufru na dovolenou, pozor jen při přecházení silnice, je trapný se nechat přejet autem při čtení Už letím v mobilu ❤️ najdete to na knihyodmartina.cz 🙏🏼 užívejte.

04/07/2026

02/07/2026

Online kurz první pomoci zdarma na kryjemevamzada.cz

01/07/2026

Vím, že jsem s tím už trochu otravnej, ale dokud nám po ČR bude skoro každý den vzlétat vrtulník k někomu po tonutí, budu to do Vás cpát horem-dolem… Mrkněte prosím taky na kurz první pomoci, kde Vám a Vašim dětem ukážeme, jak se do takové situace nedostat nebo co dělat, když se do ní dostanete. Díky jsme ten kurz mohli dát každému zdarma. Nesmírně si vážíme podpory samotného ministra školství který nám pomáhá kurz dostat do všech škol v ČR. Přesto je naše přání jediné - at nikdo z Vás nic z toho, co se v kurzu naučí, nemusí nikdy použít…

23/06/2026

ℹ️Nejrizikovější jsou děti mezi 1-5 lety.
ℹ️Většinou se netopí v době koupání, ale právě v době, kdy si rodiče myslí, že dítě dělá něco jiného.

⚠️Představte si, že máte na zahradě velkou hlubokou vybetonovanou díru do země:
❓Může k ní vaše dítě? A jak moc ho hlídáte když se k ní přiblíží?
❓Můžete k ní vy po 4 pivech?
❓Stačí ji přikrýt bublinkovou fólií a je to bezpečný?

‼️Ta díra se jmenuje bazén. To, že v ní je voda ji na nebezpečnosti jen přidává.

Proto:
✅Učte dítě plavat včetně technik sebezáchrany
✅Ať si to jednou zkusí i v oblečení, je to úplně jiný pocit…
✅Znepřístupněte si ty bazény - plot, pevný zakrytí, elektronika, cokoliv funkčního a hlavně - když už to máte, používejte to!
✅Jde to dodělat i na bazény co už máte. Ty nové vybírejte u kvalitních výrobců, kde je ochrana samozřejmostí. Taky si nekoupíte auto bez pásů…
✅ Nenechávejte v bazénu hračky a nic co by tam děti lákalo
✅ U povrchových bazénů dávejte pryč schůdky a bazény zakrývejte pevným krytem.

⚠️ještě jedna věc - člověk, kterej se topí, nekřičí! Nemává rukama, nevolá o pomoc, prostě jen tiše zmizí pod hladinou. Myslete na to když budete u vody - věnujte pozornost i lidem kolem sebe, můžete jim tím zachránit život…

A když ten průser přijde, my rychle přijdedeme, přiletíme, pomůžeme… a nesoudíme… kryjeme Vám záda ♥️🚑🚁

17/06/2026

Bobánci moji, křest knihy Už letím se nám blíží.

Proběhne už tento čtvrtek 18. 6. v 18:00 hodin ve velké posluchárně 2. lékařské fakulty - to je přímo v areálu největší české nemocnice FN Motol.

Pokud váháte, jestli přijít, neváhejte a přijďte 🥰 Není potřeba žádný registrace, vstup je samozřejmě zdarma.

S Martinem jsme tam pro Vás a já slibuju, že neodejdu, dokud nebudete mít všichni kdo chcete podepsanou knížku (půjde tam kdyžtak i koupit, pokud jste ji v předprodeji nestihli) nebo se spolu nevyfotíme, nepokecáme, nebo dokud nás Motolská ochranka násilím nevyvede z areálu - pak budeme samozřejmě pokračovat před nemocnicí 😅. Přijde pár skvělých lidí, mých přátel, kterýma se obklopuju a kteří můj svět dělají lepším, takže věřím, že už jen díky téhle společnosti nám všem bude moc fajn.

My všichni uděláme všechno pro to, aby ta akce byla nezapomenutelná. Díky ochotě kolegů a mediků z 2. lékařské fakulty si budete moci pod dohledem odborníků na modelech vyzkoušet i resuscitaci a první pomoc. Trošku tuším ten průběh křtu a myslím, že se pobavíme, zasmějeme, popovídáme si, bude prostor se nás na cokoliv zeptat a asi se společně i trochu dojmeme.

Máte všechny informace, pokud ne ptejte se v komentářích. Zítra je den, kdy nemůžete nic udělat špatně - litovat budete nejspíš jen toho, pokud jste se rozhodli nedorazit... Těším se na viděnou ❤️

08/06/2026

Nedávno jsme letěli ke klukovi, který spadl z kola.

To samo o sobě není nic neobvyklého a v létě se to stává.

Jenže tentokrát to nebyla jen odřenina. Hoch po pádu zůstal v bezvědomí.

Když jsme přistáli, čekalo mě něco, na co asi nezapomenu.

Kolem zraněného kluka stáli jeho kamarádi. Mohlo jim být tak osm, deset, dvanáct let. Prostě parta kluků, která ještě před chvílí jezdila na kolech a řešila úplně jiné starosti než vrtulník a záchranku.

A víte co?

Oni neutekli.

Jeden volal 155. Ostatní byli u kamaráda. Mluvili na něj. Zaklonili mu hlavu, přikryli ho mikinami. Ukazovali nám, kde přesně leží. A zatímco my jsme se starali o něj, oni se starali o všechno ostatní.

O kolo, batoh, jeho věci, o sebe navzájem.

Když jsme ho nakládali do vrtulníku, bylo na nich vidět, jak se bojí, ale přesto tam stáli a poslouchali s jediným zájmem - aby byl kamarád v pořádku.

A já si v tu chvíli říkal, že přesně tohle je možná ta nejdůležitější první pomoc, kterou můžete někomu dát.

Ne zmizet. Neotočit se zády. Neříct si, že to vyřeší někdo jiný ale držet při sobě.

Hrdinové nejsou jen ve filmech. Někdy jsou to obyčejní kluci z východních Čech, kterým je deset let, mají špinavé tenisky, odřená kolena a rozklepaný hlas, když mluví s operátorkou na lince 155.

A přesto udělají všechno správně.

Upřímně?

Ten den jsem nebyl nejvíc pyšný na naši posádku. Byl jsem pyšný na ně.

Na partu malých kluků, kteří nám připomněli, jak vypadá opravdové kamarádství.

A kdyby se mě někdo zeptal, jak bych si přál, aby se jednou zachovaly moje děti?

Přesně takhle. ❤️🚁

Díky kluci…