20/08/2026
Adam – příběh malého bojovníka
Byl tak malý, že se vešel do dlaně. Vážil pouhých 760 gramů. A přesto v sobě měl obrovskou touhu žít.
V horkém červenci roku 2009 se u nás v Podolí, ve 25. týdnu těhotenství, narodil Adámek. Jeho maminka Gábina za sebou měla čerstvou bolest ze ztráty předchozího miminka a teď stála před další, zdánlivě nepřekonatelnou zkouškou.
Naštěstí na ni nebyla sama. Po jejím boku stál Adamův tatínek Jirka. A právě v Podolí začal boj o každý gram, každý nádech a každou stabilní hodinu.
Adámek čelil infekcím, chudokrevnosti, potřeboval krevní transfuze i pomoc s dýcháním. Jeho rodiče mezitím každý den čekali na zprávy o svém maličkém synkovi.
„Adámek je bojovník,“ řekl tehdy profesor Straňák.
A tato slova se pro rodiče stala kotvou.
Pak přišel jeden z těch okamžiků, na které se nezapomíná. Poprvé mohli rodiče Adámka „klokánkovat“. Teplo mateřské náruče, tlukot srdce a blízkost rodičů mu pomohly zklidnit dech, stabilizovat puls a začal postupně i přibírat na váze.
Po dlouhých třech měsících, 7. října 2009, mohl Adámek konečně odjet domů v náruči svých rodičů.
Když bylo Adámkovi šest let, jeho tatínek bohužel tragicky zemřel. Maminka Gábina tak zůstala na své dva syny sama. Musela se vyrovnat s obrovskou ztrátou a zároveň být svým dětem oporou. A zvládla to.
Dnes je Adamovi 17 let. Je z něj zdravý mladý muž, který si život užívá naplno a dělá radost své mamince a svému okolí. A jeho tatínek? Ten v jeho tváři zůstal. V rysech, gestech i letmém úsměvu. Podoba s tatínkem je na první pohled patrná.
Adam má velké koníčky – rybaření a myslivost. A že ho opravdu baví, dokazuje řada krásných úlovků, kterými se může pochlubit.
V Podolí máme vždy obrovskou radost, když se k nám po letech vracejí rodiny předčasně narozených dětí. Každé takové setkání je pro nás emotivní a vzácné. Vidět děti, o které jsme se kdysi starali, dnes velké, zdravé a plné života, je tou nejkrásnější odměnou za naši práci.
Taková setkání nám připomínají, proč má naše práce smysl, a dávají nám sílu a energii starat se každý další den o naše pacientky, maminky a jejich malé bojovníky.
Za každým miminkem v Podolí vidíme jeho maminku, rodiče, rodinu, obavy, naději i obrovskou sílu.
Milý Adame, přejeme Ti hodně zdraví, radosti a ať se Ti splní všechny, nejen rybářské a myslivecké sny.
Děkujeme Tvé mamince a její sestře, že nám dovolily tento krásný příběh sdílet.
Budeme rádi, pokud tento příběh dodá naději všem rodičům, kterým se narodily děti předčasně.❤️
