17/07/2026
Příběh o chvílích, kdy se život téměř zastavil. A o Cestě, která pomohla znovu najít sílu, naději a to, co je v životě opravdu podstatné. Setkání s Cestou❤️🙏
Sdílíme s Vámi osobní příběh Elišky a děkujeme jí za důvěru a odvahu jej zveřejnit.
Více o nás a našich akcích: https://www.setkaniscestou.cz/kalendar-akci/
🙏🙏🙏
Ještě se mi o tom těžko mluví. Ale vlastně už ani nevím, komu se to stalo, nebo jestli to celé nebyl jen sen.
Minulý rok jsem po určitých vypjatých osobních událostech "skončila" v nemocnici na oddělení neurologie po druhém epileptickém záchvatu levé poloviny těla. Poprvé jsem se projela houkající sanitkou. CT, EEG, magnetická rezonance... Spím v bílém pokoji v cizí noční košili a do pravé loketní jamky mi pomalu odkapávají léky. V pátek rychlou z ulice na urgent, v pondělí ráno domů s tabletkami.
Jenže tím to vlastně teprve začalo.
Vrátila jsem se domů a za týden plánovala nastoupit do práce. Objevily se ale komplikace. Přestala jsem spát. Přepadaly mě nevolnosti, návaly horka a bušení srdce. Moje tělo se najednou chovalo divně a já se bála, že přichází další epileptický záchvat. Po čase se ukázalo, že nespavost a panické ataky jsou častým nežádoucím účinkem nasazeného antiepileptika. Tedy místo, aby si můj nervový systém odpočinul a regeneroval, byl vystaven stresu, který jsem si do té doby neuměla ani představit.
Můj svět se rozhoupal a místy až rozvlněl. Bylo těžké jít, jít dlouho, nakoupit nebo uvařit. A hlavně bylo těžké usnout. Musela přijet máma. Začala jsem se lekat každého zvuku, který jsem sama nezpůsobila. Citlivost na hluk se stala tak vysoká, že jsme opouštěly byt, abychom mohly zapnout pračku. Když kolem mě venku projelo auto, roztřásla jsem se. Úkolem dne se stalo vyčistit si zuby nebo umýt vlasy. Nemohla jsem číst, při pohledu do knížky se mi řádky rozpadaly. Psala jsem tak, že jsem si levou rukou držela pravačku, aby se nechvěla.
Léčba se změnila, ale kvůli riziku epileptického záchvatu až po několika týdnech postupného snižování dávky. Nasadili mi nově na epilepsii Lamictal a na psychický stav dvoje antidepresiva. Se spaním to začalo být lepší, úzkosti však přetrvávaly. Byla jsem vyčerpaná, rozechvělá, neurotická, podrážděná a plačtivá. Nedokázala jsem zůstat doma sama, v noci jsem propotila tři pyžama. Všechny sociální kontakty mě unavovaly, a tak jsem až na výjimky přátelům zakázala návštěvy. Přestala jsem mluvit.
Někdy v té době se v mém životě objevil Ivoš a Setkání s Cestou, což pro mne znamenalo zásadní obrat v celém příběhu. Najednou tu byl někdo, kdo šel skutečně se mnou. Někdo, kdo mluvil jasně a co řekl, to platilo a pomáhalo. Ivoš mi doporučil, co mám jíst, co mám dělat a hlavně co teď dělat nemám. Připojovala jsem se z domova na pravidelná online cvičení každou středu a neděli. Jóganidra byla často jedinou chvílí dne, kdy jsem se dokázala trochu uvolnit a odpočinout si. Začala jsem každý den cvičit (z počátku jen jemně, co mi tělo dovolilo), vědomě dýchat, broukat si mantry a chodit do přírody. Moje energie postupně a velmi zvolna rostla. A s ní i víra a naděje, že z tohohle lesa vede cesta ven.
I druhé léky na epilepsii se musely vysadit, protože mi po nich otekly krční uzliny do velikosti vejce. V celém špitále prý něco takového ještě neviděli. Moje tělo tuhle léčbu prostě nechtělo. Domluvili jsme se s neurologem, že třetí antiepileptika nasazovat nebudeme a vyčkáme. Další záchvat už nepřišel, uzliny zmizely a síla se mi vracela. Bylo potřeba chvíli nedělat NIC a pak postupně jen to, co je OPRAVDU DŮLEŽITÉ.
Jak dlouho trvá, než se zahojí nervový systém? Mně to trvalo déle než rok.
Dnes už se zase usmívám. Můj pohled na člověka a tělesné zdraví se touto zkušeností zcela proměnil. Díky Setkání s Cestou jsem se seznámila se starými technikami duchovní tradice, které se staly východiskem ze situace, jež se mi zdála neřešitelná.
Tato slova věnuji především Vám, kteří podobnou situaci možná právě teď prožíváte.
Nyní už vím to, co jsem dříve jen tušila nebo čemu jsem věřila - že existuje jiný, hlubší rozměr naší reality.
Děkuji mámě, příteli, Lindě a Domče.
Děkuji Ivošovi, že mi ukázal Cestu a byl mi průvodcem v nejtěžších chvílích.
Děkuji své rodině a všem přátelům, co na mě mysleli, i když nemohli přijít na návštěvu.
🙏
PS: Máma se mnou díky zdravé stravě a kalorickým tabulkám zhubla za rok 15 kilo. Cítí se výborně, do schodů se nezadýchá a moc jí to sluší. A náš vzájemný vztah se o stopadesát procent zlepšil. Existuje snad lepší happy end? ❤️
PSS: Na obrázku to, co je opravdu důležité.
🙏🙏🙏
Možná i vy máte svůj příběh spojený se Setkáním s Cestou. Příběh o tom, co vám Cesta přinesla, co se ve vašem životě proměnilo nebo co jste díky ní objevili. ❤️
Pokud cítíte, že byste ho chtěli sdílet a třeba jím podpořit či inspirovat někoho dalšího, budeme moc rádi, když nám napíšete na [email protected]. 🙏
Více o Setkání s Cestou a našich akcích: https://www.setkaniscestou.cz/kalendar-akci/
