07/07/2026
Co když není chyba v tom, co cítíte?🤔
Kdysi jsem četla větu:
„Je to informace s dvojím sdělením.“
Autor ji tehdy myslel v souvislosti s intuicí. Mně ale otevřela ještě jiný význam.
Dlouho jsem totiž žila s pocitem, že když vnímám něco jiného, než co druhý říká, vlastně mu křivdím. 🙅
Slyšela jsem jeho slova, ale zároveň jsem vnímala něco, co do nich úplně nezapadalo. Někdy emoci. Někdy napětí. Někdy rozpor mezi tím, co bylo řečeno, a tím, co jsem cítila. Většinou vše naráz.🤷♀️
A protože jsem nechtěla být ten, kdo druhé poškodí a špatně o nich smýšlí, automaticky jsem docházela k závěru, že chyba musí být ve mně.😢
Že já jsem ta, kdo křivdí druhým.
Že si něco vymýšlím.
Že jsem nespravedlivá a druhé odsuzuji bez důkazu.
Tahle jediná věta mi ale otevřela konečně jiné možnosti.
Co když informace opravdu může nést dvě či více sdělení?
Ne proto, že já to tak vidím, ale proto, že člověk může říkat něco, čemu sám věří či nevěří, a přesto jeho slova nejsou úplně v souladu s tím, co z něj druhý vnímá.
Od té doby se nerozhoduji, co je pravda.
To, co vnímám, beru jako pozvánku k rozlišení. 🍀Nesoudit druhé ani sebe. Jen se pozorně dívám, jak to ve skutečnosti je. A co mi uniká.
Tohle je věc zvyku. Potřebuje praxi. Dnes už je plynulejší. Volnější.
Předtím jsem měla pocit, že si musím vybrat jednu pravdu. A tím jsem byla nucená všechno hned interpretovat. Zpravidla ve prospěch druhého.
A někdy jsem nakonec uvěřila i něčemu, co mi ubližovalo. 😥
Dnes už vím, že nemusím mít hned odpověď.
Nemusím si vybrat jen jednu možnost a doufat, že právě tahle je správná a nikomu neškodí.
Často stačí zůstat chvíli u otázky. Jak to cítím? A jak to vlastně je?
A počkat, jak se věci samy odliší.