Adéla Amaya - kurzy, terapie, bodywork

06/08/2026

Harmonie v těle, se sebou samotným a harmonie v životě nejdou úplně oddělit. Alespoň to jsme zjistili během víkendového kurzu.

Možná jste si všimli, že je tu teď více "ticho". Všechno mě teď vede dovnitř, menší skupiny, větší hloubky. V praxi zkoumám a ověřuji harmonizaci nervového systému. V čem mi je dobře a kde jdu proti sobě.

To krásně spolupracuje s tématem těla. Ženy ještě sdílí, jak je to zasáhlo, posunulo. Co se v jejich životě proměňuje. Ne zvenku. Zevnitř.

Všechny velmi zaujaly dvě cvičení:
🔸️ diagnostika a harmonizace automatickou kresbou - to bylo objevů a zvolání, že to snad ani není možné
🔸️ konstelační vhled do stavu nasich orgánů - to bylo velmi bolavé, ale léčivé zároveň

A byl to retreat, setkání přátel s podporou a růstem v rámci programu i mimo něj. Bylo nám v tom tak dobře, že v tom chci pokračovat.

Další téma nás čeká hned 20.-23.8.2026, opět na Naději pro max. 10 osob.

Tentokrát se v malé skupině budeme věnovat Vnitřnímu muži a archetypům, které jsou s ním spojené.

Pokud máte tendenci jet na výkon, chcete po sobě dokonalost, nebo naopak máte problém věci dotahovat, sníte o záchraně zvenku a už vůbec vám není příjemné veřejně se postavit za své kvality.. to vše má spojitost s archetypem vnitřního muže a vaším uchopením jangové energie. Menší skupina nám dovoluje pracovat s individuálními výzvami a variacemi. O přihlášení mi můžete napsat. Skupinu ještě doplňujeme.

22/07/2026

Téměř vše je nachystané a kurz bude. Vše podstatné si můžeš přečíst již teď. Přihlašování poběží od 22.7. v 22 hod.

Harmonie v těle
Když tělo přestane být protivníkem a stane se spojencem

Co když tělo nedělá chybu?
Co když nemoc, bolest nebo vyčerpání nejsou poruchou, ale smysluplnou reakcí na něco, co už dlouho přehlížíme?

Často máme pocit, že nás tělo zrazuje. Že nefunguje tak, jak by mělo. Snažíme se ho opravit, přinutit k výkonu nebo jeho signály alespoň na chvíli umlčet. Jenže co když se nás ve skutečnosti nesnaží zastavit?

Co když se nám snaží něco sdělit? Naše tělo není stroj. Je živou součástí nás samotných. Pamatuje si prožitky, které už naše hlava dávno odsunula. Reaguje na dlouhodobý stres, nenaplněné potřeby, potlačené emoce i vnitřní konflikty. A často začne mluvit právě tehdy, když už jinou možnost nemá.

Nemoc, bolest ani vyčerpání pak nemusí být nepřítelem. Mohou být řečí těla.

Co tě na kurzu čeká
Kurz Harmonie v těle je hlubokou cestou k porozumění tomu, co se ve tvém těle skutečně odehrává. Nebudeme hledat univerzální návody ani bojovat s příznaky. Budeme společně objevovat, jaký vnitřní konflikt se za jednotlivými obtížemi skrývá, proč právě tělo zvolilo tuto řeč a co se potřebuje změnit, aby už na sebe nemuselo upozorňovat nemocí.

Budeme se učit rozumět řeči vlastního těla. Naslouchat tomu, co nám sděluje, navazovat s ním vědomý vztah a znovu mu důvěřovat.

Součástí kurzu budou také jednoduché ozdravující energetické techniky, které můžeš využívat i doma.

Stejně důležitou součástí kurzu bude proměna vztahu k vlastnímu tělu.
Budeme se učit rozpouštět odmítání, kritiku i negativní emoce, které k němu možná dlouhé roky cítíme.
Místo boje budeme hledat cestu ke spolupráci.
Místo nespokojenosti důvěru.
Místo pocitu, že tělo je překážkou, možnost znovu v něm objevit svého spojence.

Ne všechno, co nás bolí, je třeba změnit. Někdy potřebujeme porozumět. A někdy přijmout. Právě tomu se budeme společně učit – rozlišovat, kdy vede cesta k uzdravení a kdy k přijetí.

Pro koho je kurz určen
Pro každého, kdo:
- se opakovaně potýká se zdravotními obtížemi a hledá jejich hlubší souvislosti
- chce lépe porozumět psychosomatice a řeči svého těla
- cítí, že se svému tělu vzdálil nebo s ním není v dobrém vztahu
- touží přestat se svým tělem bojovat a znovu mu důvěřovat
- hledá cestu k většímu zdraví, vitalitě a vnitřní harmonii.

Není důležité, jestli právě řešíš konkrétní nemoc, dlouhodobou únavu nebo jednoduše cítíš, že ses od svého těla odpojil(a). Kurz je určen každému, kdo touží obnovit vztah sám k sobě.

Jak pracuji
Ve své terapeutické praxi propojuji práci s tělem, psychikou i nevědomými procesy. Využívám poznatky psychosomatiky, práci s traumatem, archetypální přístup, terapeutické techniky i hluboké naladění na člověka. Nehledáme viníka ani rychlá řešení. Hledáme porozumění. Protože ve chvíli, kdy pochopíme, proč tělo reaguje právě takto, přestáváme s ním bojovat.

Co si z víkendu odneseš
Nejen nové poznatky o psychosomatice. Především nový vztah ke svému tělu. Schopnost lépe rozumět tomu, co ti sděluje. Větší důvěru v jeho moudrost. Vědomí, že nemusí být protivníkem, ale spojencem. A zkušenost, že ve vlastním těle můžeš cítit větší klid, bezpečí a být v něm opravdu doma.

Kurz je otevřen ženám i mužům.
Kapacita kurzu: 16 míst

21/07/2026

Náklady obětované příležitosti.. tato ekonomická poučka se mi vryla hluboko pod kůži a provází mě již od studií na střední škole. Vždy se připomněla, když jsem dělala ekonomické volby. Jako třeba tu, čím se budu živit..

Roky jsem budovala svou značku pro terapie a kurzy, ale u toho jsem měla na paměti, že kdybych byla účetní, vydělávala bych tolik a tolik. Muselo mi to dávat ekonomický smysl. A bylo fajn vědět, že mám podobně dobrý záložní plán.

Ale dnes mi to došlo.

Už nemám zadní vrátka. Jsem na té cestě tak dlouho, že už nejde se vrátit. Jediné, co mi zbývá je pokračovat dál a vpřed. Bez jištění. Bez berličky uklidnění, že se vždycky mohu vrátit k tomu, co jsem formální cestou vystudovala.

To je pro mě, jakožto býka, co má rád jistoty, opravdu silné uvědomění a vnitřní přeskupení.

Náklady obětované příležitosti = cena varianty, kterou nezvolíš. Platná nejen ekonomicky, ale v každém rozhodnutí a volbě, které uděláme.

A teď mě napadá otázka, která možná stojí za zamyšlení i pro vás.

Jaká "zadní vrátka" si pořád necháváte otevřená? A jsou ještě skutečně pojistkou…, nebo už jen důvodem, proč neudělat další krok?

Jsem zvědavá, jestli jste někdy zažili okamžik, kdy vám došlo, že návrat už vlastně není možný. Co to bylo za chvíli?

20/07/2026

KDYŽ JEDEŠ NA MRTVÉM KONI, SESEDNI (indiánské přísloví a jedna z kvalit vnitřní ženy)
Ohlednutí za kurzem Dary vnitřní ženy ❤️

Bylo to plynutí a hluboký ponor do našich příběhů. Moc se mi líbila forma setkání. Někde mezi řečí se otevírala místa v nás.

Byl prostor navnímat, co to ta vnitřní žena je.
🌺 Jaká zranění v sobě naše vnitřní ženy nesou.
🌺 Jaké role a vzory ženství jsme převzaly.
🌺 A jaká je naše přirozenost, kterou opomíjíme.

Hovorem jsme se dotkly i vnitřního muže a proč se v určitých chvílích chováme tak, jak se chováme.

Mě se velmi líbila část o oltářích.
🌸 Co to oltář je, jak ho tvořit a aktivovat a proč to funguje.
🌸 Potom jeho samotné tvoření v ženské energii z toho, co život přinese.
🌸 A na závěr i hluboký ponor do vnitřní modlitby.

🌺🌺 Co s námi rezonovalo nejvíc byla schopnost vnitřní ženy "neuspět"/prohrát/zhroutit se/nevydržet. Protože i když vám to tak třeba nepřijde, je to nesmírně důležitá kvalita, která nám dovoluje opouštět nefunkční, ukončovat neudržitelné, znovuzrodit se od základů.

Pravda. Není to moc příjemné. Ale dovednost uznat ztrátu, prohru, a nesmyslnost dalšího snažení nám umožňuje zase žít. Začít budovat, třebas od nuly. Ale hlavně smysluplně.

V srpnu nás čeká pokračování Dary vnitřního muže (21.-23.8.) a vyladění spolupráce mezi těmito dvěma principy.
A také téma Harmonie v těle (31.7.-2.8.)

🌸 Těším se na letní setkání, které propojuje sebepoznání s odpočinkem.

20/07/2026

Kdykoliv podstoupím de-armouring sama, znovu a znovu si uvědomím, jak mocný je a proč ho dělám.

Tentokrát mé tělo vydalo bolest z rozpadlého manželství. Hluboká bolest daleko za myslí, že nehledě na mé dovednosti, znalosti a odhodlání jsem se dostala do bodu, kde jsem volila sebe a své zdraví, nebo vztah. Uvolňovala jsem a uvolňovala jsem se z toho trápení, které nikdo neviděl a neuvidí. Přišly slzy, usedavý pláč i křik.. a pak ta vlna odešla, bolest odešla, do těla se vrátilo uvolnění a do duše mír. Smíření. Přijetí.

Kdybyste se mě předtím ptaly, řekla bych vám, že téma rozvodu mám zpracované. A ono ne..

Teď už to vnímám jen jako vzpomínku na smutnou událost. Ta bolest v těle i duši mi připomněla, jak moc jsem se snažila, jak moc jsem stála o to, aby to fungovalo. Jako bych dostala rozhřešení. Ne zvenku, ale zevnitř.

Skrze de-armouring se pro mě otevřelo ještě jiné téma. Ale to zase příště.

Ptáte se: "Můžu se k tobě objednat?" Tak odpověď je: "Ano, samozřejmě." Třeba tím, že mi pošleš zprávu. A to, že jsi u toho nervózní, vůbec nevadí. Také vždycky jsem, když vstupuji do něčeho nového.

16/07/2026

Kletby a entity..
O tom nepíši moc často. Myslím, že se to nadužívá. Ale přesto.. tu a tam.. na to s klienty narazíme.

Když bych měla shrnout můj pohled na věc, řekla bych, že tam, kde jsme ve svém středu, propojení se sebou, Zemí a vyšším principem, tam jsme chráněni, neboť naše energie/pole je celistvá. Nemluvím o fixním stavu, ale o kvalitě, ke které se vracíme.

Různá vychýlení jsou běžná a otevírají prostor pro cizí energie, ale obvykle ho obsadí nepříjemná kolegyně, naštvaný partner, intenzivní rodič. Pořád nic, s čím bychom si neuměli poradit a nenarovnávalo se to "samo".

No a pak jsou tady ty "jiné" situace. (Nemluvím o nich ráda a sdílím je tu jen jako svou osobní zkušenost, ne objektivní pravdu.) Stavy, kdy do vaší energie vstoupí někdo/něco jiného. Nemusí to být nutně "škodič". Může to být symbiont. Nebo kletba jako "vnucený vzorec". Co na tom je podstatné, že to ovlivňuje naši energii a/nebo to žije skrze nás. Což nás odděluje. Od sebe, jedinečnosti, často i Boha. A největší síla je v tom, že o tom nevíme.

Včera jsem měla jednu klientku, kde jsme na to narazily. Tak mě to tu nutí napsat tento článek, i když chápu, jak moc sporné to je. Nechci nikoho strašit. Potkávám mnoho příběhů a lidí a časté to opravdu není. Ale ani nemohu dělat, že to neexistuje.

Co si o tom myslíte vy? Setkali jste se s tím někdy?
Dejme si to jako letní paranormální okénko ;)

11/07/2026

Někdy drobný projev lidskosti provalí pevnou hráz..

Posledních osm let je pekelných. Kdybych se nevěnovala tomu, čemu se věnuji, dost možná bych už byla zlomená.

Ale také jsou protkány drobnými i většími skutky laskavosti a podpory. Každého jednoho si nesmírně vážím.

A dnes.. dostala jsem rádio (o kterém jsem si myslela, že ho nepotřebuji), které pěkně hraje. A já se tu nad tím rozbrečela jak malá holka. Vděčností. Radostí. Takové pohlazení po srdci, směs lehkosti a tíže.

Tohle je můj život. Právě teď o kousek lepší.

To co jednomu může připadat jak nic, může pro druhého být celý svět. Nepodceňujte malé laskavosti. Počítají se.

10/07/2026

Krátký, stručný, výstižný popis traumavazby.. stojí za přečtení a porozumění, jak hluboké to je a že se to neodehrává na bázi vůle, mysli, rozhodnutí..

„Pokud je totiž dítě vystaveno traumatu a jediná osoba, k níž se může připoutat, je ta, která mu ubližuje, vyvolá to v něm neřešitelné konflikty. Ty vedou k rozvinutí dezorganizované vztahové vazby, a navíc tato instinktivní potřeba navázat se, extrémně zintenzivněná ohrožením, způsobí, že se vytvoří pevná vazba na pachatele.“

Vztahová vazba znamená, že si vytvoříme intenzivní pouto s tou bytostí, na níž se obracíme pro péči a ochranu. V raných obdobích je vztahová vazba vlastně otázkou života a smrti. Připoutání představuje jedinou aktivní strategii a její použití dělá z dítěte někoho, kdo má kapacitu zajistit svoji ochranu. Když miminko pláče a větší dítě volá mámu (nebo jiného pečovatele), resp. ji hledá a utíká za ní, je to projev připoutání. Když se v nás spustí systém připoutání, vede nás to k aktivnímu přivolávání někoho, kdo nás ochrání a postará se i o naše ostatní potřeby, o něž se neumíme postarat sami.

Avšak pokud přivolaná osoba zůstává nedostupná, vyčerpání z takového výdeje energie a rezignace na kontakt se mohou projevit jako depresivní rozlady s bezmocností a ztrátou iniciativy. Pokud se podobné zkušenosti opakují, obzvlášť v raném dětství, usadí se v nás hluboké přesvědčení, které ani pozdější pozitivní zážitky nemusí korigovat: Nic nemohu dostat (nic si nezasloužím), proto nic nepotřebuji (nic nemohu potřebovat). Nezáleží na mně. Nezáleží na mých potřebách (na mém životě). Nemusím přežít. Nebo v opačném případě někdy nastartují nekončící zoufalé pokusy získat konečně ten nedostupný uklidňující kontakt. Tehdy vedou k únavnému začarovanému kruhu vztahové závislosti a zklamání.

Platí to nejen u dětí, ale i u dospělých, kteří jsou týráni nebo zneužíváni ve vztazích, z nichž nemohou uniknout. Svou trvalostí, intimitou a mírou loajality může připoutání k pachatelům předčit pozitivní vazbu na jiné bezpečné lidi. Vzniká totiž v situaci, kdy jde o život, v kontextu vyhroceného emočního a fyziologického vybuzení. Vnitřní konflikty a rozbití vnitřní struktury osobnosti pro takového člověka představují obrovské utrpení a také velkou výzvu pro jakékoli další vztahy.

– H. Vojtová: Trauma a disociace

09/07/2026

Rozvedená.
V životě by mě nenapadlo, že z toho budu mít radost. Ale tady už forma a obsah byly tak oddálené, že pociťuji jako úlevu toto narovnání.

Kdybych mohla sdílet jedno poznání, tak by to nebylo "nefunguje to - rozveď se". Ono to totiž mnoho věcí neřeší, jiné dokonce zkomplikuje..

Řekla bych: "Je-li v tom vztahu ještě láska, bojuj o obnovení spojení. Nečekej, že se to samo zlepší, že to přejde. Protože samo se to neobnoví." Možná se to nepovede, to je druhá věc, ale za pokus to stojí.

Já si myslela, že to je jen období, epizoda.. že to přejde. Jen vydržet. Vydržet dál. Ale život zamíchal kartami jinak.

Naše neshody, jiný úhel pohledu, nám zůstali dál. Vyostřenější, protože už nepotřebujeme shodu. Uvolněnější, protože se nezraňujeme v denodenních střetech.

Není to černobílé a napadá mě milión pro a proti. Za nás už je rozhodnuto. Každý jde svou cestou.

Ale pokud jste ve fázi, kdy to s vámi "zatím" jen kodrcá můžu jen říct, že pokud máte společné děti, problémy rozvodem nezmizí.

Ještě jedna věc mě překvapila. Po rozchodu jsme "začali žít". Předtím se vše točilo kolem rodiny, domácnosti, dětí. Přestali jsme spolu randit a plnit si osobní sny. A teď, když má děti vždy jeden z rodičů.. ten druhý je svobodný a dělá to, na co roky nebyl prostor.

Já už mohu jen zpětně vyhodnocovat. Zkoumat. Pozorovat a pokládat si otázky. Ale třeba tu je někdo, kdo je před tímto rozcestím a tyto informace se mu budou hodit.

Jo.. a mám na sobě ty modré šaty, o kterých jsem nedávno psala. Ty, co jsem si koupila.. a pak rok a půl byly ve skříni, až do nich zhubnu.

PS: Bývalý manžel má úplně jinou verzi našeho rozchodu. Co sdílím je můj osobní pohled a prožitek.

08/07/2026

Některé kurzy vznikají dlouho dopředu. A jiné se mi vnutí na poslední chvíli. Jako třeba teď.

Něco se bezostyšně prodralo na svět.. Připravovala jsem víkend věnovaný ženské rodové linii. Měla jsem rozepsané poznámky, témata, představu, kudy se vydáme.

Jenže čím víc jsem se do něj nořila, tím víc jsem cítila odpor a že se chce narodit něco jiného.

Ne kurz o našich maminkách a babičkách.
Ale setkání s ženou, která žije v každém z nás. S naší vnitřní ženou.

A tak vznikly přes noc Dary vnitřní ženy.

Kurz o vztahu, který máme sami k sobě. O intuici, emocích, tvořivosti i příbězích, které si neseme. A ano, když bude potřeba, podíváme se i na maminky, babičky a celý ženský rod. Ale tentokrát jen jako součást příběhu vnitřní ženy, ne jako hlavní téma.

Čím déle tuto podobu kurzu nechávám dozrávat, tím víc mám pocit, že to vlastně není můj nápad.

Spíš mám tu čest být u jeho zrození. Tedy přesněji.. násilné prodrání se na svět 🤣 (A asi je vám jasné, že v závěsu se dere dvojče Dary vnitřního muže.)

Je to na webu, ještě trochu pomačkané, ale funkční. Trvalo to celou noc, takže já jdu aspoň na chvíli spát. Ale mám z toho radost. Takovou hezkou energii to má. A tak moc zábavné a objevné to bude!

Láká vás to? Cítíte tu jiskřivou energii kolem toho?

Jo, a je to pro ženy i muže.