24/08/2026
To jsem celá já. V sobě půl kila preclíků, na sobě legíny a v pondělí vcházím do fitka s pocitem, že moje forma, na které makám, odešla do věčných lovišť.
Spoiler alert: neodešla. Maximálně jsem napumpovala glykogenové zásoby a zavodnila se tak, že bych mohla dělat zavlažovací systém.
Pokud tě po víkendu taky chytá panika a chceš sacharidy navždy škrtnout ze života, stopka. Tuky totiž hoří v ohni sacharidů. Není to lidové moudro, ale čistá biochemie.
Představ si své tělo jako krb.
Tuky jsou velká, těžká polena. Dají spoustu energie, ale zapálit je samotným zapalovačem trvá věčnost. Sacharidy jsou ty suché třísky a papír. Když je do krbu nehodíš, velká polena se prostě nerozhoří. Bez sacharidů chybí na tréninku síla, trápíš se a tuky spaluješ hlemýždím tempem.
Jak s nimi tedy pracovat, aby to fungovalo?
Osmdesát procent času hraj na kvalitu a drž stálý základ z komplexních sacharidů, jako jsou vločky, brambory, rýže nebo kvalitní pečivo. Tělo pak funguje jako hodinky.
Zbylých dvacet procent času si nech na život. Preclíky, těstoviny nebo pizza občas nejsou chyba v systému. Když držíš kalorický deficit moc dlouho, tělo začne stávkovat. Dát si občas poctivou porci sacharidů doplní svalový glykogen, takže svaly vypadají plnější a pevnější.
Zároveň tělo dostane signál, že neumírá hlady, a zase začne ochotněji pouštět tuk. A v neposlední řadě to zachrání tvou psychiku.
Je mi jednačtyřicet let a rozhodně neplánuju žít na celerové šťávě a kuřecím prsu na vodě. Extrémní hladovění v tomhle věku vede jen k úbytku svalů, pomalému metabolismu a blbé náladě.
Forma v jednačtyřiceti se nestaví na odříkání, ale na chytrém tréninku, dostatku bílkovin a rovnováze.
Takže pokud ses o víkendu taky trochu předzásobila, hoď to za hlavu. Vypij litr vody, jdi v gymu zvednout něco těžkého a pokračuj dál v režimu osmdesát na dvacet.
Dáváš si občas kontrolovaný sacharidový refeed, nebo žiješ v permanentním strachu z pečiva? Napiš mi do komentářů.
