Klinika Luna

Klinika Luna Jsme soukromé psychoterapeutické zařízení, které se zabývá odbornou péči o vaše psychické zdraví.

V Luně si zakládáme na:

- odbornosti

- dostupnosti

- transparentnosti

- profesionálním přístupu

10/06/2026

Pocit viny nás často vrací k tomu, co už nejde změnit.

K tomu, co jsme řekli.
Nebo neřekli.
Udělali.
Nebo neudělali.

A snadno nás přesvědčí, že jsme měli vědět víc.
Udělát víc.
Zvládnout to lépe.

Jenže někdy nám pocit viny neříká, že jsme selhali.

Možná jen ukazuje, že nám na něčem záleží.
Že jsme se snažili.
Že jsme jednali nejlépe, jak jsme v tu chvíli uměli.

A možná v takových chvílích nepotřebujeme být na sebe přísnější.

Možná potřebujeme o něco víc laskavosti.
I vůči sobě. 🫶



Když se řekne teambuilding, mnoho lidí si představí společnou večeři, výlet nebo aktivitu mimo práci.Možná ale nejde jen...
08/06/2026

Když se řekne teambuilding, mnoho lidí si představí společnou večeři, výlet nebo aktivitu mimo práci.

Možná ale nejde jen o program.

Psychologie dlouhodobě ukazuje, že pocit sounáležitosti patří mezi základní lidské potřeby.

Potřebujeme mít místo, kam patříme.
Lidi, vedle kterých můžeme být sami sebou.
A vztahy, o které se můžeme opřít i ve chvílích, kdy se nedaří.

Když se potkáváme jen v pracovních rolích, vidíme často jen malou část druhého člověka.

Až ve chvíli, kdy máme prostor být spolu trochu jinak, vzniká něco, co se buduje mnohem pomaleji než pracovní procesy: důvěra.

Ne ta velká a slavnostní.

Ale ta každodenní.

Důvěra požádat o pomoc.
Důvěra říct svůj názor.
Důvěra přiznat chybu.
Důvěra nebýt na všechno sám/sama.

A právě z těchto drobných momentů často vzniká prostředí, ve kterém se lidem pracuje lépe.

Možná proto nejsou společné zážitky jen příjemným zpestřením.

Možná nám připomínají něco důležitého:

že vedle sebe nepotřebujeme jen pracovat.

Potřebujeme také cítit, že někam patříme.

„Co byste udělal/a na mém místě?“Je to jedna z otázek, kterou terapeuti slýchají velmi často.A dává smysl.Když stojíme p...
31/05/2026

„Co byste udělal/a na mém místě?“

Je to jedna z otázek, kterou terapeuti slýchají velmi často.

A dává smysl.

Když stojíme před těžkým rozhodnutím, procházíme náročným obdobím nebo jsme jednoduše unavení, bývá lákavé svěřit odpověď někomu, kdo se zdá mít větší nadhled.

Jenže psychoterapie většinou není o tom, aby někdo rozhodoval za nás.

Ne proto, že by terapeut nechtěl pomoci.

Ale protože nežije náš život.

Nezná všechny naše zkušenosti, vztahy, hodnoty ani to, co je pro nás skutečně důležité.

Rada může přinést úlevu.

Někdy ale úleva nestačí.

Protože otázka není jen:
👉 „Co mám udělat?“

Ale také:
👉 „Co je v souladu se mnou?“

A právě tady často začíná terapeutická práce.

Ne hledáním správné odpovědi.

Ale hledáním většího porozumění sobě samému.

Možná proto není nejcennější to, když nám někdo řekne, kudy jít.

Možná je cennější mít prostor zastavit se, podívat se na svůj život z trochu jiné perspektivy a objevit vlastní cestu.

27/05/2026

Čas je váš.

50 minut (45 + 5)
Pár minut na domluvu dalšího termínu, organizační věci nebo nadechnutí před návratem zpět do běžného dne.

Ale hlavně — je to čas, který patří vám.

V terapii často mluvíme o bezpečném prostoru.
A čas je jeho součástí.
Pravidelný, ohraničený, předvídatelný.
Prostor, kde nemusíte nic podávat, zvládat ani být „v pohodě“.

Někdo potřebuje mluvit.
Někdo dlouho mlčí.
Někdo přinese chaos posledních dní, jiný vzpomínku starou několik let.
Někdy se v těch 50 minutách nestane „nic velkého“.

A přesto se může změnit hodně.

Protože terapie není jen o hledání řešení.
Je i o tom mít místo a čas, kde může člověk opravdu být.

„Čas není něco, co máme. Čas je něco, čím jsme.“
— Martin Heidegger

A možná právě to je jedna z nejdůležitějších částí terapeutické práce —
nedávat věcem tempo, které po nás chce okolní svět, ale tempo, které potřebuje člověk sám. 🤍

"Odbřemenění"Možná to znáš.Nějakou dobu funguješ.Zvládáš věci, které je potřeba zvládnout.Držíš tempo.Řešíš povinnosti.A...
24/05/2026

"Odbřemenění"

Možná to znáš.

Nějakou dobu funguješ.
Zvládáš věci, které je potřeba zvládnout.
Držíš tempo.
Řešíš povinnosti.

A pak náročné období skončí…
a místo úlevy přijde únava.

Někdy člověk onemocní až ve chvíli, kdy má konečně volno.
Nebo ho emoce doženou až tehdy, když už „nemusí fungovat“.

Psychika i tělo totiž během zátěže často přepnou do režimu,
ve kterém se snaží hlavně udržet nás v chodu.

Na některé emoce, únavu nebo vyčerpání v tu chvíli prostě není moc prostor.

Až když přijde větší klid nebo pocit bezpečí,
napětí začne pomalu povolovat.

A právě tehdy může přijít reakce,
která byla dlouho odložená.

Možná tedy není zvláštní,
že nás vyčerpání někdy dožene až zpětně.

A možná to není selhání.
Možná si tělo a psychika jen konečně dovolily zpomalit.

Co někdy může pomoct?

Nevrátit se hned zase do výkonu.
Dopřát si chvíli klidu.
Odpočinek bez pocitu, že musíme být produktivní.
Být chvíli sami.
Nebo naopak s lidmi, vedle kterých můžeme na chvíli povolit.

Ne všechno se dá „spravit“ rychle.
Ale někdy už jen to, že si dovolíme zpomalit, může být důležitý začátek.

Možná to znáš.Někdo je na tebe milý.Trpělivý.Laskavý.A místo úlevy přijde zvláštní napětí.Jako bys čekal/a, že za tím ně...
17/05/2026

Možná to znáš.

Někdo je na tebe milý.
Trpělivý.
Laskavý.

A místo úlevy přijde zvláštní napětí.

Jako bys čekal/a, že za tím něco bude.
Že to dlouho nevydrží.
Nebo že si to vlastně nezasloužíš.

Přitom problém nemusí být v tom druhém.

Často reagujeme na to, co je pro nás známé.

A pokud jsme byli dlouho zvyklí na odstup, kritiku, nejistotu
nebo vztahy, ve kterých bylo potřeba být pořád ve střehu,
může naopak klid a laskavost působit nezvykle.

Ne proto, že bychom je nechtěli.
Ale protože je naše psychika neumí hned vyhodnotit jako bezpečné.

A někdy může být klid nezvyklejší než chaos.

Možná tedy nemusíš hned hledat, co je špatně.
Možná jen zažíváš něco, na co nejsi zvyklý/á.

A i to může být součást změny.

13/05/2026

Úzkost se často schovává v drobných otázkách.
V neustálém „co když…“, které nejde vypnout.

Není to přehánění ani slabost.
Často je to jen tělo a mysl, které se snaží být pořád ve střehu.

A někdy nepomůže hledat okamžitý klid.
Ale spíš se na chvíli vrátit k tomu, co je právě teď skutečné.

Nadechnout se.
Zpomalit.
A nebýt na to v tu chvíli úplně sám/a.





Den matek může pro každého znamenat něco jiného.Pro někoho blízkost.Pro někoho vděčnost.Pro někoho obyčejný den.A pro ně...
10/05/2026

Den matek může pro každého znamenat něco jiného.

Pro někoho blízkost.
Pro někoho vděčnost.
Pro někoho obyčejný den.
A pro někoho citlivé téma, které v sobě nese víc emocí.

Někdo tenhle den slaví každý rok.
Někdo si na něj ani nevzpomene.
A někdy stačí jen jednoduché:
„díky, že tu jsi.“

Každý vztah s mámou je jiný.
Někdo v něm zažil bezpečí a oporu,
někdo spíš vzdálenost nebo složitost.

A všechny tyhle prožitky můžou existovat vedle sebe.

Možná dnes nemusí být všechno dokonalé ani „instagramové“.
Možná stačí prožít tenhle den tak, jak je to skutečné právě pro tebe.

A pokud můžeš, možná je dnes hezký den připomenout svým blízkým, že jsou pro tebe důležití.

Někdy to není o tom přidat víc.Někdy je to o tom najít balanc.Jsme klinicko-psychologické a psychoterapeutické zařízení,...
05/05/2026

Někdy to není o tom přidat víc.
Někdy je to o tom najít balanc.

Jsme klinicko-psychologické a psychoterapeutické zařízení, kde se potkává individuální, párová i skupinová terapie. Součástí naší práce je také krátkodobé psychologické poradenství a krizová intervence.

Opíráme se o přístup zaměřený na autentickou a smysluplnou existenci člověka. Věříme, že každá situace si zaslouží individuální pohled — a podle toho volíme i formu spolupráce.

To, co nás spojuje, nejsou jen zkušenosti, ale i hodnoty, na kterých si zakládáme:
– odbornost
– transparentnost
– profesionální přístup
– dostupnost

Fungujeme také na principu přímé platby, díky čemuž je často možné domluvit termín dříve než v běžných zdravotnických zařízeních.

Důraz klademe na vzdělání v našich specializacích. Jsme členové Asociace klinických psychologů (AKP), České psychoterapeutické společnosti (ČPtS) a České asociace pro psychoterapii (ČAP).

Snažíme se být dostupní v co nejkratším čase, zároveň ale neztrácet kvalitu. Ctíme soukromí, pracujeme v souladu s GDPR a pokud víme, že nejsme pro danou situaci vhodní, otevřeně to komunikujeme a doporučíme další možnosti.

Více informací naleznete na
www.klinikaluna.cz⁠�

Možná ten pocit znáš.Rozhovor skončí. Ale v hlavě pokračuje dál.Vracíš se k tomu, co jsi řekl/a. Přemýšlíš, jak to mohlo...
03/05/2026

Možná ten pocit znáš.

Rozhovor skončí. Ale v hlavě pokračuje dál.

Vracíš se k tomu, co jsi řekl/a. Přemýšlíš, jak to mohlo být jinak. Co si o tobě ten druhý asi myslí.

Ne proto, že bys chtěl/a. Ale protože mozek se snaží situaci pochopit a uzavřít.

Je to jeho způsob, jak dává věcem smysl.

Jenže tím se v tom někdy držíme déle,než by bylo potřeba.

A vrací se napětí, pochybnostinebo nepříjemný pocit.

Možná nepomůže najít „tu správnou větu zpětně“. Možná spíš všimnout si, že se k tomu vracíša zkusit pozornost jemně vrátit zpátky k sobě.

Co může pomoct v tu chvíli:

→ na chvíli se zastavita uvědomit si, že jsi „zase v té situaci v hlavě“

→ vrátit se k tělu (třeba si všimnout dechu nebo se dotknout něčeho kolem sebe)

→ jemně přesměrovat pozornostna to, co je právě teď kolem tebe

Nemusí to zastavit myšlenky úplně. Ale může to pomoct z nich na chvíli vystoupit.

A pokud se ti to děje často a nedokážeš z toho vystoupit, i tohle je téma, na které nemusíš být sám/sama.

Adresa

Táborská 325/57
Praha
14000

Otevírací doba

Pondělí 07:00 - 20:00
Úterý 08:00 - 20:00
Středa 08:30 - 20:00
Čtvrtek 08:00 - 20:00
Pátek 09:00 - 17:00

Telefon

+420770623916

Internetová stránka

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Klinika Luna zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Odkazy

Sdílet

Kategorie