20/09/2026
Mysl nevědění
Jeden příběh vypráví o dvou mniších, kteří šli podél řeky, až narazili na ženu, která se potřebovala dostat na protější břeh. Jeden z mnichů ji bez váhání vzal a přenesl ji na druhou stranu řeky.
Mniši pak pokračovali dál ve své cestě. Náhle se mnich, který ženu nepřenesl, obořil na svého společníka a začal ho vinit, že si užíval toho, že se dotýká ženy, a proto není dostatečně oproštěn od připoutanosti. Obviněný mnich se ohradil: „No, já jsem tu ženu odložil už před dvěma mílemi, ale ty ji stále ještě neseš.“ Možná, že se těšil z toho, že nese ženu ve své náruči – v té chvíli, kdy ji reálně nesl.
Problém byl v tom, že druhý mnich posuzoval záměr svého druha, vytvořil představu, že si ženy užívá a celé dvě míle se tohoto scénáře držel. Zde leží kořen, z kterého vyrůstá mnoho utrpení.
Často se něčeho držíme, protože si přejeme, aby se situace v budoucnosti znova opakovala. Držíme se šťastných okamžiků a snažíme si je takto uchovat. Nebo se držíme nepříjemných situacích, které nechceme znova zažít. Pokud bychom měli skutečně pozitivní prožitek, možná bychom chtěli, aby se stále opakoval anebo bychom se chtěli ujistit, že nikdy nezmizí. Jsme schopni se strachovat, že nepříjemný zážitek se bude sám znova opakovat. Můžeme mít třeba blízkého přítele, kterého nechceme ztratit, nebo mít krásné nové auto a nechceme, aby se opotřebovalo a zrezivělo. Jednou, když jsem se musela s svou rodinou odstěhovat do jiného kraje, mi moji přátelé těsně před odjezdem nachystali překvapení. Vůbec jsem to nečekala. Ani trochu jsem nepočítala s tím, že si mého odchodu někdo všimne. Bylo to poprvé v mém, kdy jsem prožívala mysl nevědění. Kdybych něco takového očekávala, nebo si to přála, nebylo by to zdaleka tak hezké.
To je mysl nevědění. Prostě nevíte a cokoli, co přijde, je svěží a nové. Zajímalo by mě, jestli se stane něco bolestného nebo špatného? Bylo by k něčemu dobré držet se představy, že se může stát něco špatného? Když něco neposuzujete, nic kolem toho nevytváříte a nedržíte se toho, tak se se uvolňuje neuvěřitelné množství duševní energie. Otevírá se tak možnost k využití intuice a spontaneity a k tomu i možnost být naplno svým pravým já. Nesejde na tom, jestli se jedná o situaci plnou radosti, smutku nebo nějakých těžkostí. Prostě do ní vstupme se svou vnitřní odvahou a jasností.
- Composting our Karma, zenová mistryně Soeng Hyang
