Moje terapeutka

01/06/2026

Když si povídám s kamarádkami, říkáme si: "Cítím se pořád stejně,... jen to tělo se nezadržitelně mění."

A proto se ptám: Jak by to vypadalo, kdyby dnes, na Mezinárodní den dětí, každý z nás oslavil to malé dítě v nás?
Jen tak, uvnitř sebe.
Pro sebe
a po svém...

Kam vás vede vaše fantazie?
Co byste udělali jako první?
🍓👶🏻🚓🍰🍭🧜🏻‍♀️🧸🎠🏡

26/05/2026

Tvrdím, že předěl mezi bolestí těla a duše je tenoučký.
Jak to vidíte vy?

🪶 [email protected]

22/05/2026

Strašně jsem se potom rozklepala.
Třásly se mi ruce. A úplně drkotaly zuby. Jak kdyby mi byla zima.
Nedovedla jsem to ovládnout..
Taky mi šíleně bušilo srdce. 🫀 Jako o závod.
A nemohla jsem popadnout dech.
Chtělo se mi křičet.
Vytřást to.
Vydupat.
Pryč. Z těla ven.
Připadala jsem si jako zvířátko.
Moc tomu nerozumím.
Je to divný, viďte?

🫶 říká:
Nebojte, vůbec to není divný.
Vaše tělo si v tu chvíli velmi moudře řeklo o to, co přirozeně potřebuje.
Ač se vám to nezdá, ocitla jste se v módu přežití.
Jako kdyby po vás šel třeba velký medvěd.
Protože ačkoli je člověk tak racionální bytost, v krizovém okamžiku jde hlava stranou.
A probudí se v nás půdy zvířecí - přesně tak, jak říkáte. I my jsme totiž zvířátka.
A tak, jako by zajíc začal utíkat, vačice zamrzne a předstírá smrt, nebo jiný medvěd by vyrazil proti protivníkovi do útoku, i člověk v sobě má po věky zakořeněné úplně stejné pudy.
Jde mu přežití. Jde mu o život.
A až nebezpečí pomine, každé správné zvířátko se z prožitého stresu právě například vyklepe, vytřese, vyhuláká, vypláče,... (dosaďte si sami).
Ale❗ Člověk je také bytostí kultivovanou.
A tak, když ho na poradě nečekaně seřve šéf, nezačne tento člověk například běhat dokola, ani se nemůže vyboxovat (v lepším případě) do boxovacího pytle v zasedačce.
Spolkne to.
Srazí paty.
A jde dál.
A tak rok za rokem.
Krok za krokem.
Od dětství. Pamatujete?

Když krizovou situaci dobře neopečujeme, může se v nás kdesi hluboko zabydlet jako trauma.
Menší, větší. Možná je jich víc a sčítají se.
Co s tím?
Minulost spolu nevrátíme.
Ale můžeme zkusit odžít v současnosti to, co mělo být zažito tenkrát.
A možná opakovaně.
Zas a znova.
Trpělivě.

🪶 [email protected]

20/05/2026

Je to strašně těžký!
Zlobím se na ně.
Měli mi dát všechno to, co jsem potřeboval!
To oni byli dospělí. Ne já, sakra!
Proč se nesnažili víc?
Co si jako mysleli? Že se o sebe postarám sám?!
Mám na ně zlost.
Ale to je tak asi všechno, co s tím teď můžu dělat, že jo.
Nevím, co teď s tím.
Co se sebou...
Jak se pohnout z místa...

🫶 A já, Moje terapeutka, říkám:
Rozumím. Chápu. Je to k vzteku, k pláči.
Snad možná k odtruchlení toho, co možná nikdy nepřišlo. Co se mělo stát a nestalo se.
Zkusme tu skutečnost společně ze všeho nejdřív přijmout jako fakt.
Od toho se můžeme odrazit dál.
A potom se pustit do práce.
Prozkoumat všechna ta nehezká zákoutí.
Nechat vynořit bubáky.
Mluvit s nimi. A mluvit tak se sebou.
S Vámi.
S Tebou.
Neboj.
Napiš.
[email protected]

Vítejte. Ráda vám budu průvodkyní na cestě po vašem nitru. Nebuďte na to sami.Pracuji zejména formou osobních setkání v samém srdci staré Prahy a kromě běžné terapie za pomoci slov využívám například všímavosti (mindfulness) a práce s tělem i dotekem.

18/05/2026

Na první pohled se mi v dětství nic špatného nestalo.
Rodiče ke mně nebyli krutí.
Měl jsem co jíst a kde spát.
Když si tak vzpomínám, maminka mi říkala, že jsem hned zkraje strávil několik týdnů v nemocnici, ale prý tam za mnou chodila na návštěvu.
Rodiče měli co dělat, aby nás uživili, a tak hodně pracovali.
Jak říkám, měli jsme dostatek, ale když jsem si rozbil koleno, chyběla mi máma, aby mi ho pofoukala, a táta, aby řekl, že to zase bude dobrý.
Ve škole mě trochu šikanovali, to jsem si ale radši nechal pro sebe. Rodiče měli svých starostí dost...
Když jsem se poprvé zamiloval do Růženky, a ona začala místo mě mít oči jen a jen pro Tondu z vedlejší třídy, měl jsem srdce na tisíc kousků. To už jsem však byl zvyklý schoulit se ve svém pokojíčku pod peřinu a utírat si slzy do rukávu.
Když o tom tak přemýšlím, říkám si, že bych to svému budoucímu dítěti nechtěl dopustit tohle zažívat. Na rodiče se nezlobím, ale možná jsem je tehdy potřeboval.
Byl jsem moc malý na to, být dospělý...

Vítejte. Ráda vám budu průvodkyní na cestě po vašem nitru. Nebuďte na to sami.Pracuji zejména formou osobních setkání v samém srdci staré Prahy a kromě běžné terapie za pomoci slov využívám například všímavosti (mindfulness) a práce s tělem i dotekem.

07/04/2026

👇🏻

Možná se vám to už stalo... přišli jste na psychoterapii, řekli jste, co vás tíží, a očekávali jste, že dostanete návod, co dělat, aby to přestalo...

A místo toho přišla otázka. A pak další... Nebo ticho. ...Nebo společné přemýšlení. Proč?🤔

Psychoterapie totiž není poradenství a ani nerozdává návody na správný život. Psychoterapeutka či psychoterapeut vám neříkají, co máte dělat, ale pomáhají vám porozumět tomu, co se ve vás děje – a nacházet vlastní cestu.

Rychlá rada sice může na chvíli přinést úlevu, ale ke skutečné změně většinou nevede.

Psychoterapie klade důraz na respekt k autonomii, tedy nezávislosti, klientek a klientů. Terapeut vytváří bezpečný prostor, nabízí pohledy, ptá se a podporuje, ale rozhodně nerozhoduje za druhého. Kdyby začal rozdávat hotová řešení, hrozilo by, že klienta připraví o část jeho vlastní kompetence a samostatnosti.

I tak je ale psychoterapie účinná...Co tedy místo udílení rad psychoterapeut dělá?

👉 Poskytuje klientce plnou pozornost a aktivně jí naslouchá.
👉 Pomáhá zpomalit….nebo naopak nastartovat nové způsoby chování či komunikace
👉 Pojmenovává, co se děje, a jak to souvisí s kontextem dosavadního života.
👉 Zkoumá možnosti dalšího vývoje.
👉 Pomáhá vidět věci z jiného úhlu.

A hlavně: podporuje schopnost člověka rozhodovat se v souladu se svými životními hodnotami .

To může být pomalejší cesta….ale zato s trvalejším výsledkem.

29/03/2026

Vědci z Institut Pasteur objevili, že lidské tělo produkuje látku zvanou opiorfin - přirozené analgetikum, které bylo v testech až 6× účinnější než morfium, a to bez rizika závislosti. Nachází se ve slzách i slinách. 💦
Opiorfin tělo produkuje přirozeně jako odpověď na stres nebo bolest.
Co to znamená pro nás? To, že pláč není slabost, ale moudrá odpověď těla na bolest - tu emoční, ale i fyzickou. Tělo dobře ví, co dělá. 🥰
Jako bodyterapeutka vidím opakovaně, kolik energie lidé vynakládají na to, aby neplakali. A přitom právě v tom pláči může být úleva, na kterou tak čekají... 🫶🏻
Co Ty? Dáváš si v pláči vědomý prostor, nebo jej zadržuješ? 👇

23/03/2026

Milé ženy,
naše plachetnice, do jejíhož plachtoví bude foukat právě náš společný dech, vyplouvá už příští pátek 3. dubna v 19:00. 🍎 Své místo si, prosím, zajistěte prostřednictvím e-mailu [email protected] a dále se pak už domluvíme na dalším postupu.
Těším se na vás,
🫶 Blanka - Moje terapeutka

05/03/2026

🌿 Víkend pro ženy: transpersonální dýchání v ženském kruhu 4. - 5. dubna 2026

Jsou chvíle, kdy člověk už nepotřebuje nebo nechce další rady, knihy ani analýzy.
🌸 Stačí prostor, kde může být. Dýchat. A nechat věci v sobě přirozeně a jemně pohnout.

Za měsíc otevírám víkend transpersonálního dýchání pouze pro ženy. 🌷
Bez výkonu a bez hodnocení. V bezpečném ženském kruhu.

🪶 Transpersonální dýchání je jemná, ale hluboká práce s vědomím, emocemi i tělem. Pomáhá uvolnit nahromaděné napětí, dotknout se vlastních témat a někdy také najít odpovědi, které rozumem hledáme marně.

S touto metodou pracuji mnoho let. Dlouhodobě jsem působila jako facilitátorka v týmu psychiatričky Zdeny Kmuníčkové, která se zabývala technikou holotropního dýchání, a z této zkušenosti vychází i způsob, jakým dnes provázím dýchání pro jednotlivce a skupiny.

Tentokrát bude setkání pouze ženské. 🪷 Z předchozích zkušeností vím, že takový prostor má velmi specifickou atmosféru: více důvěry, jemnosti a sdílení.

Pokud tě to volá, jsi srdečně zvána. 🫂
A klidně předej pozvánku i ženám ve svém okolí.

Protože práce s dechem je hluboká metoda, je před účastí potřeba krátký anamnestický rozhovor.

📩 Prosím, napiš mi na:
[email protected]
nebo
[email protected]

Událost: Transpersonální dýchání pro ženy 4. - 5. dubna (Praha - Maitrea)
a podrobnosti o technice samé: www.transpersonalnidychani.cz

Těším se na společný prostor.
🫶

20/02/2026

Je právě teď něco, co Vás trápí? Vaše myšlenky toto téma možná vytěžuje ve dne a někdy i v noci? Nedaří se Vám nastalou situaci v sobě dobře zpracovat a cítíte se v tom sám/-a? Pokládáte si už dokonce otázku, zda přece jen nezačít navštěvovat terapeuta?
Pokud jste si na některou či více těchto otázek odpověděli "ano", možná je právě teď ten pravý čas. Otevírám svůj rezervační systém novým klientům. Objednání nebylo nikdy snazší.
Stačí jen pár kliknutí: https://admin.lumi-app.com/client-booking/ofXiDaF5ifg7d4l9dtwylxFyyBs1?&language=cs

Vítejte. Ráda vám budu průvodkyní na cestě po vašem nitru. Nebuďte na to sami.Pracuji zejména formou osobních setkání v samém srdci staré Prahy a kromě běžné terapie za pomoci slov využívám například všímavosti (mindfulness) a práce s tělem i dotekem.