03/12/2025
Pěkný a důležitý rozhovor. Diky Iva HM. Irena Smetáčková je výborná.
„Výzkumy ukazují, že české děti se setkávají s pornografickým obsahem dříve, než se o s*xu učí ve škole nebo o něm mluví s rodiči. To může mít nezdravé důsledky: vytvářet nerealistická očekávání, přání navazovat s*xualní vztahy příliš brzy, nebo to může naopak vést k úzkosti a strachu ze s*xu.“
„Často zaznívá názor, že s*xuální výchova je záležitost, o které by měla rozhodovat především rodina. Z mého pohledu je to však oblast, o níž děti s rodiči často nerady mluví, a naopak. Není proto dobře, aby společnost spoléhala na to, že s*xuální výchova bude probíhat výhradně v rodině.“
„Sexuální výchova by měla mít dvě roviny: jednu informativní, tedy vysvětlovat, jak funguje lidské tělo, a druhou zaměřenou na formování zdravého postoje k s*xualitě.“
„Děti bychom měli vést k pochopení, že s*xualita je přirozenou součástí života a může být zdrojem příjemných prožitků. Zároveň je ale důležité učit je poznávat vlastní potřeby, přemýšlet o nich a umět je bezpečně a s respektem komunikovat směrem k ostatním.“
„Zájem o s*xualitu je u dětí přítomný už od útlého věku. Když malé dítě zjistí, že mu je něco příjemné, je přirozené, že to opakuje. Není nutné reagovat přehnaně, stačí dítěti srozumitelně vysvětlit, že masturbace patří do soukromí.“
„Sexuální výchova je také o formování postoje k intimnímu životu. Do toho, kým jsem, patří například i moje genderová identita. Nejde o to dětem říkat, jak mají věci být, ale podporovat je v tom, aby si vytvořily postoj, který je pro ně přirozený, a dokázaly respektovat sebe i ostatní.“
„Experimentování v období dospívání je nesmírně důležité. Mladí lidé mají mít možnost zkoušet, co jim dělá dobře, a to nejen v oblasti s*xuality, ale i při hledání budoucí profese, zájmů nebo životního směru. To, kým jsme, bychom neměli přijímat pod vnějším tlakem. Ani ze strany rodiny, ani vrstevníků, ani sociálních sítí.“
„Co dělat, když za námi přijde dospívající dcera, že se cítí jako kluk? Tou nejhorší možnou reakcí je říct - ale prosím tě, to je jenom móda a nesmysl, to máš z internetu, to ti někdo nakukal. Co si z toho dcera odnese? Že jí shazujeme a že ji nechápeme. Uzavře se, vzdálí se od nás, zaženeme je do kouta, a pravděpodobně nastane to, že bude o to tvrdošídněji lpět na svém postoji. Optimální reakcí by mělo být něco ve smyslu: Vážím si toho, že jsi se mi svěřila, díky za to. No a pak se hodně ptát. Jak dlouho ty pocity máš? V jakých situacích je máš? Co bys teď potřebovala? Měli bychom zkrátka zmapovat, v jakých pocitech dítě momentálně žije. Dcera totiž možná říká - mně rostou prsa a mně v tom není dobře, a je to pouze dočasný pocit. Ale je také možné, že je to pocit, se kterým dívka žije už dlouhou dobu, možná už několik let vnímá, že je s ní něco jinak a dosud to neuměla pojmenovat."
„Někdo možná pár měsíců přemýšlí o tom, jaké by to bylo být klukem či dívkou, ale nakonec zjistí, že to není cesta. Ale u někoho může vést cesta ke skutečnému sebepoznání k závěru, že je trans, nebinární či jiný člověk."
„Měli bychom být rádi, že žijeme ve společnosti, ve které se o těchto tématech otevřeně hovoří. Je dobře, že u mladých lidí převažuje respektující postoj. Toto téma bylo dlouhou dobu tabuizované. Teď se o něm mluví, takže se může zdát, že jde o jakousi propagandu a je to všude. Ono se to zase za nějakou dobu ustálí."
S Irenou Smetáčkovou, vedoucí katedry psychologie na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity, o s*xualitě a genderu v novém dílu podcastu Poslouchej mě.
Co dělat, když vám dítě řekne: „Necítím se jako holka/kluk“? 💬 A jak reagovat, když se ptá na s*x nebo vztahy a vy nevíte, co odpovědět? ❤️🩹 Hostem Ivy Ha...
