Ymotion

30/05/2018

Dnes je tomu přesně 520 let, když se Kryštof Kolumbus vydal na svou třetí výpravu do Nového světa. Stejně tak my vyplouváme společně s Petrem Šafrou :-)

02/10/2017

A zase ty vztahy!

Mezilidské vztahy jsou bezpochyby příliš složité na to, abychom je mohli zcela pochopit a vysvětlit. Již Paul Watzlawick, který psychologii významně přispěl svými pěti komunikačními axiomy, tvrdil: „Jakýkoli vztah je něco, co přesahuje samotné osobnosti obou lidí… Jak se dáte s někým do kupy, už jste v tom tři – vy dva a vztah.“ Právě intimní partnerské vztahy nejvíce ovlivňují naši vnitřní pohodu a spokojenost, ale i zdraví a psychosociální fungování obecně. Již po pár sklenkách (lahvích) z přátel a kolegů pomalu leze, jak to vlastně „doma“ mají. Bez nadsázky zjišťujete, že každý vztah někdy zažívá těžké chvíle a že větší část není příliš funkční, natož ideální (i když navenek vypadají dokonale).

Nelze než se smířit s dnešní realitou – kromě pár statečných, kteří ještě drží klasický model manželství na celý život, se prosazují nejrůznější vzorce soužití, kterým by se naši prarodiče asi hodně podivili. Moderní fenomény jako singles či mingles zároveň přestávají stát na okraji zájmu seriózních vědeckých studií. A výsledky jsou velmi zajímavé. Například nedávný výzkum z Pensylvánské univerzity přesvědčivě boří mýty o tom, že ženatí a vdané žijí šťastnější, smysluplnější a delší život. Zkrátka o papíru a prstýnku to není. Proč tedy dnes, kdy si každý může „nastavit“ život ke své spokojenosti, aniž by se musel bát odsouzení okolím, je tolik lidí, kteří nejsou ve svém osobním životě šťastní? Bohužel univerzální recept neexistuje, protože každý to máme jinak. Ale rozhodně není k zahození na této oblasti svého života neustále pracovat.

Třeba vás bude inspirovat 8 tipů pro šťastnější partnerský vztah podle Jima Rohna (a o s*xu to dnes nebude):
1. Láska je něco mnohem hlubšího, než jen pocit náklonosti. Rohn ji chápe jako závazek, že se za všech okolností (i když je to někdy hodně těžké) snažíte se svým protějškem jednat správně a čestně.
2. Žít život pro druhé: jde o to se v životě orientovat na službu ostatním (ovšem rozhodně tím není myšleno patologické sebeobětování).
3. Pozitivní komunikace: v každém fungujícím vztahu najdete bohatou, otevřenou a upřímnou komunikaci.
4. Vlídnost: faktem je, že čím jste přátelštější, veselejší a vstřícnější, je vysoce pravděpodobné, že tím spokojenější bude i váš protějšek. Takže se rozveselte, usmívejte, občas prohoďte nějaké to laskavé slovo a uvidíte, jaké zázraky se budou dít.
5. Trpělivost: lidé nejsou dokonalí a neustále vás budou zklamávat a rozčilovat, ale upřímně, úplně stejně zklamáváme a rozčilujeme my je. Rohn se domnívá, že se dnes vztahy rozpadají hlavně proto, že to lidé vzdali a ztratili trpělivost.
6. Věrnost: věrnost je chybějícím prvkem v mnoha dnešních vztazích a spotřebitelská mentalita dnešní doby na tom určitě má svůj podíl.
7. Společná vize: jedním ze stavebních kamenů zdravých vztahů je mít nějaké společné směřování, náplň, záměr, vizi. Nehledět jen jeden na druhého, ale stejným směrem – společně.
8. Humor: ten okoření každý vztah a za dlouhých, nudných večerů, je to právě společný humor a smích, který vás drží pohromadě.

https://www.youtube.com/watch?v=QDZ191K53dw

Připravil/a: Jiřina Sněhotová, Alena Příhodová

CO K TÉHLE SCÉNCE DODAT?.....

01/09/2017

Ach ten stres!

Náš život nabírá stále zběsilejší tempo a my se jen těžko bráníme stresujícímu životnímu stylu. Na stres reagujeme známou obrannou reakcí, při které se vyplavuje koktejl hormonů, které velí celému našemu organismu být v pozoru, připraven k útoku či útěku. Tento stav je extrémně vyčerpávající. V případě, že mu čelíme dlouhodobě, mohou se dostavit celkem nepříjemné komplikace: kromě psychických poruch (úzkost či deprese) i psychosomatické poruchy jako žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, srdeční choroby či snížená obranyschopnost. Stres navíc prokazatelně snižuje náš výkon: nejsme schopni se správně rozhodovat, v důsledku oslabení kognitivních funkcí nevnímáme všechny detaily a navíc často lpíme na naučených vzorcích chování, které nemusí být zrovna adekvátní dané situaci.

Suma sumárum: jsou to celkem pádné argumenty pro to, abychom neustále hledali nové cesty ke snižování stresu v našem životě. Zde je pár tipů, kterými se můžete nechat inspirovat:

- Napište si seznam svých 5 největších stresorů: když je uvidíte před sebou napsané, už vás určitě také napadnou způsoby, jak s nimi zatočit.
- Prozkoumejte své projevy stresové reakce: každý reagujeme trochu jinak, někdo inklinuje k sebeobviňování, jiný k agresivitě. Napříště se pokuste zvolit jinou – účinnější strategii.
- Pečujte o sebe: je prokázáno, že lidé, kteří vedou zdravý životní styl, podléhají stresu méně.
- Řiďte svůj život tak, aby v něm bylo stresu méně a méně.
- Buďte připraveni: některým stresům se zkrátka asi nevyhneme, ale můžete být, až udeří, na ně připraveni: pomáhá například hluboké, pomalé dýchání, technika mindfulness, nebo jakákoliv fyzická aktivita.
- Pozor na vnitřní stresory: je prokázáno, že vnitřní zdroje stresu – jako např.: nezpracovaná traumata z minulosti či vnitřní konflikty nás ničí stejně spolehlivě, jako ty vnější.

Připravil/a: Jiřina Sněhotová, Alena Příhodová

https://www.youtube.com/watch?v=fPxsVzR7Gqs&list=RDU84PSYgAeeM&index=2

Real video!! (Russia)

07/07/2017

Nejdůležitější vztah ve vašem životě: ten, který máte sám/a k sobě

Pěkný a zdravý vztah k sobě samému je bezesporu jedním ze základních kamenů spokojeného a úspěšného života. Naše sebepojetí se vytvořilo v raném dětství a ovlivnilo ho mnoho faktorů. Zásadní vliv však měli naši rodiče a jejich způsob, jak s námi zacházeli. Pokud jste měli to štěstí, že jste měli doma idylu, díky které jste vstoupili do dospělosti se zdravou sebedůvěrou a upřímnou sebeláskou, tak vám gratuluji. Jestliže patříte do té (větší) skupiny lidí, kteří dětství a dospívání přežili s nejedním šrámem na duši, ale přesto se chcete stát sám/a sobě nejlepším přítelem, zde je pár tipů, jak na to:

- Rozhodněte se, že se od této chvíle budete mít za všech okolností a už napořád rád/a. A to i přesto, že nejste ve všem zdaleka perfektní. Přestaňte se neustále obviňovat a jednejte se sebou jemně a laskavě.

- Odpusťte sobě a svým rodičům. S odpouštěním ostatním už nějaké zkušenosti máte. Teď zkuste něco podobného na sobě. Odpustit rodičům může být oříšek. Chce to čas a trpělivost, ale výsledkem je velká úleva. Jestliže s tím máte problém, pátrejte, kdo vám s tím může pomoci (například nejrůznější terapie či sebezkušenostní techniky).

- Žijte jednoduše. Udělejte si inventuru svého života i svého domova. Co vám nepřináší radost, ze svého života odstraňte.

- Stanovte si priority a plánujte. Vytyčte si reálné cíle a ty postupně následujte. Nesnažte se měnit vše naráz, ale postupujte pomalu, krok za krokem. Za splněné cíle se poctivě odměňujte.

- Mějte se sebou trpělivost. Uvědomte si, že změna může být bolestná, ale je nevyhnutelná.

- Pečujte o sebe. Spánek, výživa, tělesná aktivita, odpočinek, rekreace a mentální návyky jsou základem péče o sebe. Uvidíte, jak vám každá pozitivní změna v této oblasti udělá dobře.

- Najděte si spojence. Obklopte se lidmi, kteří vás podporují a nabíjí. Střetům s „toxickými“ lidmi se sice úplně nevyhnete, ale nebuďte moc dlouho v jejich přítomnosti, případně si proti nim zkuste vybudovat „ochranu“.

- Věnujte se smysluplné práci. Nic vám tak nedodá dobrý pocit ze sebe sama, jako dobře odvedená, smysluplná práce.

- Pěstujte dobré návyky a rituály. Začínejte svůj den tak, abyste se pozitivně naladili. Někteří lidé si píšou své denní cíle na papír, jiní nedají dopustit na to, říci si pozitivní afirmaci před zrcadlem. Najděte si rituál, který vyhovuje právě vám.

- Umožněte svým dětem získat zdravou sebedůvěru a sebelásku. Nic nepokazíte tím, že se budete chovat podle zásady: respektovat a být respektován. Děti se nejvíce učí pozorováním, proto se doma ke svým blízkým chovejte laskavě a ohleduplně.

Máte-li pocit, že k vašemu sebe-uzdravení nezbytně potřebujete malý návrat do dětství, tak hurá do toho. (jen pozor, ať vás u toho nikdo nevidí :-))
https://www.youtube.com/watch?v=A0m_o2gxbsU

Připravila: Alena Příhodová, Jiřina Sněhotová

OFFICIAL MR BEAN. The famous Mr Bean turkey sketch. In this hilarious clip, Mr Bean tries to cook christmas dinner for him and his girlfriend but gets the tu...

09/06/2017

Jak si nastavit pravidla pro práci z domova?

Práce z domova se v posledních letech stala vcelku běžnou alternativou každodenní návštěvy kanceláře. Někomu absolutně vyhovuje, jiný by bez kancelářského cvrkotu ze sebe nevymáčknul ani „ň“. Aby byla práce z domova efektivní, odborníci upozorňují na nutnost stanovit si hranice mezi prací a soukromým životem. Proto, abyste se vyhnuli možnému stresu a zklamání, je také dobré si uvědomit, jaké jsou v této oblasti vaše preference. Jestliže si práci domů přinášíte jen, když opravdu musíte, zřejmě patříte mezi tzv. segmentátory. Ti preferují přísné oddělení práce a rodiny, a proto si často vedou oddělené pracovní a osobní kalendáře, emaily a telefony. Naopak vyhovuje-li vám pracovat na více různých úkolech najednou a mísit pracovní a osobní život, pak jste typ integrátora. Integrátoři by si rovnou mohli zřídit kancelář doma ve své kuchyni.

Oba přístupy mají své výhody, ale i nevýhody. Segmentátorům, protože si umí svůj čas striktně rozdělit mezi práci a soukromí, se lépe daří psychicky „vypnout“, což napomáhá snížit stres a vyčerpání. Integrátoři zase ke snižování stresu využívají pohodlí svého domova. Také se zjistilo, že prolínáním pracovního a osobního života dochází k vzájemným inspiracím a tím k přínosnému obohacení obou těchto světů. Integrátoři profitují z pozitivních emocí, které doma načerpají, a ty jim pak pomáhají při dosahování pracovních cílů. Kromě vlastní preference je důležité také zohlednit, jaká očekávání na vás klade zaměstnavatel a kolegové a jaká je firemní kultura.

Níže naleznete několik tipů pro úspěšné fungování z vašeho domova:

• Komunikujte své preference a očekávání zúčastněnými (především šéfovi, kolegům a rodině)
• Využívejte moderní nástroje a technologie ve svůj prospěch („virtuální pracoviště” vs. oddělené pracovní a osobní emaily, kalendáře, telefony apod.)
• Řiďte efektivně svůj čas a harmonicky vyvažujte práci a osobní život (např. blokováním konkrétních termínů jako přísně nepracovní)
• Uzpůsobte si pracovní místo podle svých preferencí (integrátoři například oceňují fotky svých blízkých a kytky, zatímco segmentátorům vyhovuje co největší separace pracovního prostoru)
• Prozkoumejte firemní kulturu a pravidla (hledáte-li novou práci, taktně se zajímejte, jestli je možná práce z domova a s jakou flexibilitou v nastavování work-life balance můžete u svého potencionálního zaměstnavatele počítat)

Moderní technologie nám umožňují si nastavovat hranice mezi osobním a pracovním životem stále více podle svých preferencí. Je ale dobré se smířit s tím, že někdy zkrátka hranice mezi osobním a profesním životem neuhlídáte, ať se snažíte, jak chcete 😊

Uhádnete, jaký typ prezentuje video s prof. Kellym v rozhovoru pro BBC a se Zdeňkem Svěrákem v roli prof. Zajíce?

https://www.youtube.com/watch?v=QU48FaWx7cM
https://www.youtube.com/watch?v=cm4OHn4C1Sg

Připravil/a: Jiřina Sněhotová, Alena Příhodová

BBC TV interview interrupted by playful toddlers, but watch how their mother reacts. Professor Robert Kelly was talking about the serious Korean political si...

26/08/2016

Věděli jste, že bohatí lidé nejsou z dlouhodobého hlediska šťastnější a spokojenější než ti, kteří mají peněz méně?

Říká se, že si štěstí za peníze nekoupíš, a potvrzují to i současné výzkumy. Proč tomu tak ale je, když si mohou bohatí zdánlivě koupit vše, po čem touží? Podle výzkumu, vedeného Elizabeth Dunn, mají bohatí nejen lepší „hračky“, ale také lepší stravu či zdravotní péči, více volného času i smysluplnější práci – tedy více ze všeho, co je důležité pro šťastný život. A přesto nejsou z dlouhodobého hlediska o nic více šťastnější a spokojenější než ti, kteří mají peněz méně. Výzkumníci vysvětlují tento paradox tím, že máme přirozenou tendenci maximalizovat své peníze, protože je lidská mysl překvapivě omezená v uvědomování si toho, co nás skutečně činí šťastnými a spokojenými (Dunn et al., 2011).

Co z toho vyplývá?
Mnoho z forem štěstí je velmi krátkodobých a pomíjivých, obzvláště když je možné si takové „štěstí“ jednoduše koupit. Ukazuje se však, že z dlouhodobého hlediska jsou pro vnitřní spokojenost nejdůležitější právě splněné sny a opravdové a trvalé mezilidské vztahy, které nám pomáhají překonávat nejrůznější závažné problémy – nejen finanční, ale také vztahové a zdravotní.

Níže naleznete krátké inspirující video.
https://www.youtube.com/watch?v=iqqbqo7WhZQ

How to be happy? 7 Strategies for wealth and happiness. -------------------- In my blog, I posted the full transcript -------------------- To Buy or Not: Yes...

17/08/2016

Věděli jste, že největším nepřítelem kreativity je stres?

Náš mozek zaznamenává informaci o stresu jako první, aby vzápětí zátěž vyhodnotil a vedl nás k tomu, abychom ji překonali. V těle přitom dochází k mnoha fyziologickým reakcím, které umožňují krátkodobě aktivovat rezervy pro boj nebo útěk. Jedním z významných stresových hormonů, který je ve zvýšené míře ve stresu vyplavován do krevního řečiště, je kortizol. Ten přímo působí na imunitu a zvýšením krevního tlaku a hladiny krevního cukru se stará o pohotovost těla a přísun dostatečného množství „paliva“. Čím vyšší je hladina kortizolu v krvi, tím se zhoršuje ukládání informací do paměti, protože mozek přerozdělí své zdroje do primitivních neboli „zvířecích“ částí mozku (viz příspěvek níže) a automaticky upřednostní primární emoce a motorickou kontrolu před abstraktním myšlením či kreativitou. Rovněž výzkumy z reálného pracovního prostředí ukazují, že jedinci, kteří se nacházejí v organizační hierarchii výše, také vykazují vyšší kreativitu, ne však proto, že by získali tuto pozici díky svému kreativnímu myšlení, ale spíše proto, že zažívají menší mezilidskou a organizační zátěž (Achor, 2010).

Co z toho vyplývá?
Z posledních výzkumů na divergentní myšlení a tvořivost vyplývá, že vnitřní štěstí a spokojenost vedou k vyšším výkonům na kreativních úkolech spíše než stresové a neutrální situace. Rovněž změněné stavy vědomí, jako je třeba opilost, mohou zvýšit naši kreativitu právě tím, že redukují stres a úzkost. Současné výzkumy shodně potvrzují, že ve většině případů stres kreativitu zabíjí. Výjimkou je úzký rozsah úkolu anebo silná vůle k jeho dokončení.

Níže naleznete velmi zábavné video Shawna Archora na téma štěstí a pracovní výkonnost.
https://www.ted.com/talks/shawn_achor_the_happy_secret_to_better_work -717979

We believe we should work hard in order to be happy, but could we be thinking about things backwards? In this fast-moving and very funny talk, psychologist Shawn Achor argues that, actually, happiness inspires us to be more productive.

10/08/2016

Věděli jste, že jsme snadněji ovlivnitelní známou značkou či logem, když jsme smutní nebo když máme strach?

Na základě dlouholeté výzkumné práce Marieke de Vries bylo potvrzeno, že, když jsme smutní nebo vyděšení, obvykle toužíme po něčem dobře známém. Na druhou stranu, když máme dobrou náladu, jsme daleko méně citliví k již známým objektům a jsme ochotni vyzkoušet také něco nového a jiného (De Vries et al., 2010). Tato touha po známém pravděpodobně úzce souvisí s naším strachem ze ztráty. Když jsme smutní nebo vyděšení, naše „zvířecí“ části mozku (viz příspěvek z 28. 7. 2016) jsou v pohotovosti a jsou připraveny nás chránit. Akceptací něčeho dobře známého se jen snažíme rychle dostat zpět do bezpečí.

Co z toho vyplývá?
Měli bychom vždy reflektovat naše aktuální pocity a prožitky a zvědomovat si, proč jsme si vybrali danou možnost a co nás k této volbě přivedlo. Ukazuje se totiž, že obzvláště v krátkodobém horizontu je velmi snadné ovlivnit něčí emoce a změnit tak chování a činnost lidí (po zbytek nákupu).

Z hlediska organizace, pokud je vaše značka na trhu již dobře etablovaná a známá, docílíte vyšší aktivity, když budete vysílat poselství s aspekty strachu či ztráty. Pokud je ale vaše značka nová, zvýšíte aktivitu tím, že vaše zprávy budou obsahovat nějakou zábavu, humor nebo nadsázku.

Více o strachu ze ztráty se dozvíte na videu níže.
https://www.youtube.com/watch?v=8IXVikvg0Jk

Dr. Susan Weinschenk shows a re-enactment of the 1997 Bechara gambling study described in her book Neuro Web Design: What makes them click? The video shows h...

03/08/2016

Věděli jste, že ve většině případů nedokážeme vykonávat několik činností najednou?

Pravděpodobně jste se již setkali s oblíbeným termínem multi-tasking, který odkazuje na schopnost vykonávat několik činností zaráz. Ačkoliv je multi-tasking očekáván v dnešní době nejen v práci, ale často i doma, výzkum ukazuje, že lidé vlastně nedokážou, až na jednu specifickou výjimku, dělat několik činností najednou. Po mnoho let psychologické výzkumy potvrzují, že v daný moment dokážeme vykonávat právě jednu kognitivní činnost a že tak můžeme přemýšlet právě o jedné věci. Můžeme si číst, nebo si můžeme s druhými povídat, ale stěží budeme dělat obě věci zároveň. Protože dokážeme svou pozornost velmi rychle rozptylovat mezi více činností, můžeme mít tendenci sami sebe v tomto ohledu obelhávat – někdy se proto můžeme domnívat, že děláme několik činností najednou, ale ve skutečnosti, až na jedinou výjimku, jen přeskakujeme z jedné činnosti na druhou a zpět.

Jedinou výjimkou, kterou výzkum odhalil, je případ, kdy vykonáváme nějakou fyzickou činnost, kterou děláme velmi často a jsme v ní opravdu dobří. Právě zautomatizované fyzické činnosti, které jsou uloženy v tzv. implicitní paměti, dokážeme vykonávat také při činnostech, vyžadující mentální aktivitu. Tedy, pokud jste se již naučili jezdit na kole, dokážete jet na kole a přitom si povídat s ostatními. Bohužel ani tato výjimka nefunguje vždy nejlépe. Studie Standfordské univerzity ukazuje, že lidé, kteří jdou po ulici a v daný moment volají z mobilního telefonu, mají tendenci častěji vrážet do ostatních lidí a nevšímat si svého okolí – a to, i když jsou stimuly velmi výrazné. Jiná Nassova studie zase ukazuje, že když jsou lidé vyzváni, aby vykonávali několik činnosti zaráz, nedokážou jim věnovat dostatečnou pozornost, vzpomenout si na některé důležité aspekty, ani efektivně přeskakovat z jedné činnosti na druhou, jak se původně domnívali (Ophir, Nass, Wagner, 2009).

Co z toho vyplývá?
Zdá se, že multi-tasking je jedním z mýtů a populárních termínů dnešní doby, který však není možné ve většině případů efektivně provozovat. Pokud pracujete převážně mentálně, nejlepší strategií, jak daný úkol účinně splnit, je záměrně soustředit svou pozornost na jednu činnost, kterou v daný moment vykonáváte.

Níže naleznete zábavné video ze Show Ellen DeGeneres o výzvách vykonávání několika činností najednou.
https://www.youtube.com/watch?v=Q45cUHfvMZU

Check out Ellen's monologue on multitasking... if you missed it because you were too busy tweeting about the sweater you were knitting while you watched.

28/07/2016

Věděli jste, že vždy zpozorníme, když se jedná o jídlo, s*x nebo nebezpečí?

Všimli jste si někdy, že se provoz vždy přirozeně zpomalí, když projíždíte kolem nehody, a ačkoliv nemáte rádi krev, neodoláte pohledu na takovou scénu? Možná jste již slyšeli o teorii, že náš mozek je složen z 3 částí, z tzv. mozku plazího, savčího a lidského. Plazí mozek nebo také „starý“ mozek (evolučně nejstarší) je tvořen mozkovým kmenem, který kontroluje základní instinktivní chování, řídí nepodmíněné (jednoduché a automatizované) reflexy a je v pohotovosti v situacích ohrožení. Mozkový kmen řídí ty činnosti, které jsou důležité pro právě probíhající okamžik a pro zachování života. Protože se však takové informace neukládají do dlouhodobé paměti, stěží si vybavujeme třeba okamžik nehody. Savčí mozek je tvořen limbickým systémem, který zpracovává emoce a účastní se koordinace mnoha tělních funkcí, jako je žvýkání, slinění, dýchání, polykání, vyprazdňování, a který koordinuje také naši s*xuální aktivitu. Kromě toho se podílí na ukládání a vybavování informací do/z dlouhodobé paměti a způsobuje reakce, které jsou spojeny se zachováním jedince a rodu. Tzv. lidský mozek je tvořen šedou kůrou mozkovou (neboli neocortexem), která je vývojově nejmladší vrstvou centrální nervové soustavy a kterou se lišíme od opic a ostatních savců. Jednoduše řečeno, neocortex je částí mozku, která je zodpovědná za vědomé a logické uvažování.

Právě staré struktury mozku neustále podvědomě kontrolují naše životní prostředí a vyhodnocují, co můžeme jíst, s kým mít s*x nebo zda nás něco ohrožuje na životě. Když se nad tím zamyslíme, je jasné, že bez jídla zemřeme, bez s*xu vymře daný druh, a pokud bude člověk zabit, tak jsou již dvě předchozí otázky zcela zbytečné. Naše „zvířecí“ části mozku se intenzivně starají o tato 3 klíčová témata a nevědomě zajišťují, abychom si zachovali vlastní život.

Co z toho vyplývá?
To znamená, že jednoduše nedokážeme odolat tomu, aby se naše pozornost neobrátila k jídlu, s*xu nebo nebezpečí. I kdybyste se snažili si takových věcí ve svém okolí nevšímat, vždy je zaznamenáte. Takto fungují naše „zvířecí“ mozky, aniž byste vyvíjeli jakoukoliv vědomou aktivitu…
Mnohé organizace dnes na základě této znalosti využívají obrazů a výjevů s gastronomickou, s*xuální či nebezpečnou tématikou, aby přilákali pozornost potenciálních klientů. Vždy je však vhodné zvážit daný kontext.

Níže naleznete zábavnou scénu z oblíbeného seriálu Přátelé, kdy debatují, zda by dali přednost jídlu nebo s*xu.
https://www.youtube.com/watch?v=HiMBRsD79a8

Season 10.They are all talking about they would give up.SEX or FOOD? Funny!!

20/07/2016

Věděli jste, že většinu našeho rozhodování děláme nevědomě?

Jedním z mnoha příkladů našeho rozhodování je třeba koupě něčeho dražšího. Většinou se domníváme, že jsme při rozhodování pečlivě a logicky zvážili všechny dostupné faktory, jako např. velikost, značku, spolehlivost, konkurenční cenu apod. Nicméně poslední výzkumy z oblasti rozhodování ukazují, že, přestože si myslíme, že činíme naše rozhodnutí vědomě, většinu mentálních procesů i rozhodování děláme nevědomě. To ale neznamená, že jsou taková rozhodnutí iracionální nebo špatná. Každou sekundu náš mozek zpracovává přibližně 11 miliónů dat a naše vědomí to prostě nemůže všechno zpracovat (Ariely, 2008). Teorie nevědomého myšlení předpokládá, že nevědomí je schopno plnit úkoly mimo naše vědomí a že nevědomé myšlení je efektivnější při řešení složitých úloh, kde je zvažováno mnoho proměnných, zatímco vědomé myšlení je vhodnější při řešení úloh s menším počtem proměnných. (Dijksterhuis, 2004).

Co z toho vyplývá?
Naše podvědomí se vyvinulo k tomu, aby zpracovávalo většinu dat a rozhodovalo za nás v souladu s obecnými zásadami a pravidly, které jsou obvykle v našem nejlepším zájmu. Pokud budete naslouchat a důvěřovat svému „šestému smyslu“ či intuici, obvykle vás nezklame…
https://www.youtube.com/watch?v=ph7LcupAENw

Nobel-Prize winning neuropsychiatrist Eric Kandel describes new research which hints at the possibility of a biological basis to the unconscious mind. Eric K...

13/07/2016

Věděli jste, že jsou krásné ženy méně sobecké a egocentrické než atraktivní muži?

Nová studie odhalila poměrně nečekaný rozdíl mezi atraktivními ženami a muži v jejich míře egoismu. U 125 účastníků byl změřen pomocí 3D scanneru poměr pasu-boků u žen a pasu-hrudi u mužů, na jehož základě byla stanovena míra atraktivity. Tito účastníci byli také požádáni, aby vyplnili osobnostní dotazníky, měřící jejich postoj k sobectví a rovnosti mezi druhými. Další skupina lidí byla požádána, aby ohodnotila těla těchto lidí na fotkách a uhádla, jak moc sobecká nebo obětavá by daná osoba mohla být v realitě. Výsledky této studie ukazují, že lidé obecně očekávají, že atraktivní lidí jsou více sobečtí a egocentričtí. To se však potvrdilo pouze u mužů, zatímco atraktivní ženy nevykazovaly významně vyšší tendenci k egoismu či vyžadování nejrůznějších výsad (Price et al., 2015).

Co z toho vyplývá?
Mnoho studií poukazuje na fakt, že bohatší lidé více tíhnou k egocentrickým postojům, avšak tato studie ukazuje, že egocentrické postoje u mužů významně ovlivňuje také jejich atraktivita. Přesto jistě existují i velmi atraktivní muži, kteří jsou opravdu obětaví a nesobečtí. Na druhou stranu, mnoho atraktivních žen nejsou tak egocentrické, jak si o nich ostatní lidé myslí.