26/08/2026
Jsem na Žítkové. 🌿
Na místě, které má v sobě něco zvláštního. Krajinu Bílých Karpat, kopce, samoty… a příběhy žen, kterým se říkalo žítkovské bohyně.
Ženy, za kterými lidé přicházeli, když je něco bolelo, trápilo, když si nevěděli rady. Znaly byliny, lidské tělo i duši. Naslouchaly, léčily, radily. Jejich vědění se předávalo dál a po generace bylo přirozenou součástí života tady na Kopanicích.
Přijela jsem sem úplně z jiného důvodu. Na několik dní s maminkami a holčičkami. Tvořit, povídat si, být spolu, být venku… a svoji homeopatickou lékárničku jsem si přibalila spíš tak nějak pro jistotu. 😊
A dnes mi došlo, že se tu letos děje něco docela úsměvného.
Už jsem ji vytahovala asi pětkrát.
pět různý situací. Pět různý homeopatický léků. 🌿
A tak jsem se dnes musela pousmát.
Zrovna tady. Na Žítkové.
Ne, ze mě se žítkovská bohyně samozřejmě nestala. 😄
Ale něco na tom propojení mě baví.
Před mnoha lety sem lidé přicházeli za ženami, které měly svoje způsoby, jak pomáhat. Dnes jsme úplně někde jinde, máme jiné znalosti, jiné možnosti a jiné nástroje.
A přesto možná pořád zůstává něco stejného.
Že když je někomu vedle nás těžko, něco ho bolí nebo potřebuje pomoc, sáhneme po tom, co známe, a zkusíme mu ulevit.
Já mám ve své tašce malé lahvičky s homeopatiky.
A připadá mi vlastně krásné, že se mi letos moje malá domácí lékárnička rozhodla pracovat ze všech míst na světě právě tady.
V kraji žítkovských bohyní. 🌿✨
Náhoda?
Možná.
Ale Žítková je přesně ten druh místa, kde člověk nemá úplně potřebu všechno vysvětlovat. 🙂