Michal Raszka - psychoterapeut, psychiatr, lektor

30/05/2026

Tenhle text jsem zveřejnila, když se rozjela kauza Dominika Feriho.
Tak si říkám, že je na čase si ho připomenout.

Chcete vědět, "proč to ty ženský nenahlásily dřív"?
Tak já vám to teda povím.
Povím vám, proč tolik žen mlčí o tom, že byly sexuálně obtěžovány, napadeny, znásilněny.

🖤 Protože se bojí, že jim to nikdo neuvěří.
🖤 Protože jim útočník vyhrožoval, že jestli to někomu řeknou, tak...
🖤 Protože jim to udělal jejich přítel či manžel.
🖤 Protože se stydí.
🖤 Protože si vyčítají, že se "dost" nebránily.
🖤 Protože útočníka milovaly.
🖤 Protože mají pocit, že to nějakým způsobem byla jejich chyba.
🖤 Protože to bylo tak strašné, že se snaží to vytěsnit, jako by se to nikdy nestalo.
🖤 Protože neví, jak by to dokázaly.
🖤 Protože byly velmi mladé a nevěděly, co je vlastně v pořádku a co už ne.
🖤 Protože nechtějí být "za hysterku".
🖤 Protože se jednalo o někoho z rodiny.
🖤 Protože si vyčítají, že byly paralyzované a nedokázaly křičet.
🖤 Protože se bojí, co si o nich budou druzí myslet.
🖤 Protože nechtějí, aby je někdo litoval.
🖤 Protože se nechtějí cítit jako oběť.
🖤 Protože čtou na internetu hloupé příspěvky typu "proč to teda neřekla dřív?", "ta chce být akorát zajímavá" či "je to kampaň".

EDIT: Upozorňuju, že komentáře znevažující svědectví žen ohledně sexualizovaného násilí budu pod tímto příspěvkem prostě mazat.
EDIT 2: Mažu taky komentáře typu “mohly si za to samy”. Ty vago. 😒

25/05/2026

Neurobiologické okénko pokračuje🙂

INKONZISTENCE – když jedna část nás chce dopředu a druhá tahá za ruční brzdu

Odkazuji na knihu "Neuropsychoterapie" od Klause Graweho, kterou vřele doporučuji. Je to skvělá učebnice neurobiologie (až moc podrobná, pozor není moc čtivá ve smyslu příběhu a populárně naučného, hodně exaktní, ale komplexní). V ní se o jeho teorii o inkonzistenci dočteme.

Úzkosti, pocity bezmoci, nejistota, depresivní stavy. A k tomu obtíže s realizací změny. Jedním z autorů, kteří významně propojovali psychoterapii a neurovědy, byl Klaus Grawe. Ten používal slova jako inkongruence a inkonzistence.

Grawe vytvořil schéma, kde zdůraznil potřeby bezpečí, vztah, autonomie, kontroly a sebehodnoty. My se učíme strategie, jak je naplňovat (hlavní jsou přiblížení nebo vyhýbání). A snažíme se to udělat tak, aby se "to sladilo". Při tom typické je, že se vzájemně naplnění některých potřeb vylučuje. Dochází k vnitřní "bitce" = chci se přiblížit a zároveň vzdálit. Je to zákonité, nic patologického, jedná se o regulaci. A každý z nás se s tím různě vypořádává. Tato vnitřní "bitka" však zahrnuje aktivaci stresové osy a hledání řešní = NAPĚTÍ. Pak hledáme (nevědomě i vědomě) cokoli, co napětí sníží. Pokud se naučíme snižovat napětí nějakým způsobem, který není ideální pro naše dlouhodobé cíle a zdravé sebepojetí, tak často se to celé zacykluje a napětí roste.

Odborněji: Inkonzistence je stav nesouladu mezi aktivovanými psychickými procesy, cíli nebo motivačními systémy, který vede k přetrvávajícímu napětí.

Například:

potřeba blízkosti vs. potřeba samostatnosti
potřeba uznání vs. zkušenost selhávání

Mozek přitom neřeší primárně logiku. Spíše se ptá:

„Došlo k úlevě?"

Grawe přistupoval k psychoterapii odborně. Používal dotazníky, škáloval atd. Definoval tzv. motivační schémata a zdroje inkonzistence (není to můj styl). Řešil otázku:
„Jaké cíle a potřeby jsou v konfliktu?“ Takže náhledu. A následně šel na to dost behaviorálně.

Není to nic vyjímečného, jen jiný pohled, který je popsaný jinými slovy v psychodynamice, gestaltu apod. Viz teorie o konflitku, kontaktním cyklu, vnitřních částech, emocích a potřebách. Může dopomoci v přemýšlení a naší cestě pomáhání druhým. A o nás samotných :).

23/05/2026

Není to tak jednoduché... nebo ano? Každopádně metananalýuzy ukazují souvislost doby strávené v digitálu s potížemi se spánkem, depresivními prožitky a sebevražednými myšlenkami... odhadem cut off jsou tak 2h denně. Ale kratší do a narušuje soustředění. Paradox doby! Tyto informace šířime digitálem... uroboros... ;)

19/05/2026

Neurobiologické okénko pokračuje 🙂

Po oxytocinu a rekonsolidaci paměti téma, které je vlastně základem změny.

NEUROPLASTICITA – schopnost mozku měnit se, zapojovat nové spoje, odstraňovat nedůležité. Rád používám představu, že psychoterapie je taková "mentální a emoční fyzioterapie".

Jedná se o cílenou práci s neuroplasticitou – vytvářením nových zkušeností, které postupně mění biologii prožívání.
Mozek často vnímáme jako něco pevně zapojeného, co se "nastaví" během vývoje pak to už jen jede. Ale naštěstí to neodpovídá naší zkušenosti a neurovědeckým poznatkům.

Mozek se mění celý život, vznikají nové neurony, putují, zapojují se, vznikají nové spoje, jiné umírají. Mozek a vlastně celé tělo je neskutečné dynamický proces. Je zajímavé na naše tělo koukat jako na proces.

Každá zkušenost – vztah, pohled, emoce, opakované chování, učení nebo prožívání – zanechává určitou stopu.

Neuroplasticita není "jedna". Jedná se o komplexní děj. Její typy se "přelévají" mezi sebou:

🧠 Strukturální – vytváření a přestavba nervových spojení
🧠 Funkční – využívání stejných oblastí novým způsobem
🧠 Synaptická – zesilování nebo oslabování spojení mezi neurony
🧠 Aktivitou podmíněná – mozek se učí z toho, co opakujeme

A zde vstupuje na scénu zajímavá molekula:

BDNF (Brain-Derived Neurotrophic Factor) – někdy bývá zjednodušeně označován jako „hnojivo pro mozek“.

Podporuje neuroplasticitu. Podílí se na učení, paměti a schopnosti adaptace. Opakovaně se prokazují nižší hladiny BDNF u depresí a zdá se, že účinný stimul – ať už psychoterapie, pohyb nebo antidepresiva – může souviset s jeho zvýšením.

To je zajímavé i z pohledu psychoterapie.

Protože možná nejde jen o to, porozumět svému příběhu. Změna potřebuje i biologické podmínky, aby se mohla „zapsat“.

Psychoterapie pak nemusí být jen rozhovor.

Může být opakovanou zkušeností, která postupně pomáhá vytvářet nové cesty:

– místo automatické obrany větší všímavost
– místo studu větší přijetí
– místo izolace vztah
– místo naučené bezmoci možnost volby

Pro nás v pomáhajících profesích to možná znamená ještě něco dalšího:

Někdy chceme po lidech velké změny, zatímco jejich nervový systém je vyčerpaný, chronicky ve stresu nebo dlouhodobě ve stavu přežívání.

Mozek se totiž neučí optimálně v permanentním ohrožení.

A pro klienty to může znamenat jednu důležitou věc:

Nejde jen o „silnou vůli“. Nejde o to „se prostě změnit“. Někdy vytváříme podmínky, ve kterých se změna vůbec může stát možnou.

Co neuroplasticitu podporuje?

✔ pravidelný intenzivní pohyb
✔ kvalitní spánek
✔ vztahy a pocit bezpečí
✔ všímavost a meditace
✔ přiměřená míra výzvy a novosti
✔ psychedelika
✔ antidepresiva

15/05/2026

Neurobiologické okénko pokračuje🙂.
REKONSOLIDACE PAMĚTI jako jeden z biologických podkladů efektu psychoterapie a změny prožívání.

Dlouho jsme si mysleli, že paměť funguje trochu jako archiv. Něco prožijeme, uložíme a hotovo. Když se ale zamyslíme nad pamětí, která souvisí se sebeuvědomováním (kdo jsem, odkud, kam), schopností učit se a také s (v poslední době) tak veřejně probíraným tématem traumatizace (což není událost sama o sobě, ale reakce na ní, která nás tak nějak zasekne v prožívání a nelibě ovlivňuje naší existenci následně)... a mnoha dalšími věcmi....

Vidíme, že je zásadní v terapeutickém procesu jako takovém... tak můžeme zahlédnout, že MUSÍ BÝT FLUIDNÍ. Tak akorát. Nemůže být moc rigidní, ale také nemůže být zcela entropická - to bychom nevěděli, která bije.

Neurovědy dnes ukazují něco mnohem zajímavějšího. Když si vzpomínku znovu vybavíme, nestává se jen „přehráním záznamu“. Ta vzpomínka se na chvíli stává znovu tvárnou. Otevřenou změně. A teprve pak se znovu ukládá. Tomu se říká rekonsolidace paměti.

Jedná se o biologii, tvorbu nových spojů, proteinů... obrazně se otevírají brány a vzpomínka se v novém kontextu přebudovává.

Trvá to údajně cca 5 hodin po vybavení vzpomínky. Takže není jedno, co se po terapii, rozhovoru děje! Pominu aktuálně rozdělení paměti... je více druhů, které se navzájem prolínají. Bavíme o dlouhodobé paměti zejména tzv. epizodické - tedy na události.

Jinými slovy – minulost není v našem nervovém systému uložená úplně napevno.

A právě to je jeden z důvodů, proč má psychoterapie skutečný biologický dopad. Nestačí jen něco pochopit „hlavou“. Důležitá je nová emoční zkušenost. Jiný vztahový kontext. Jiný prožitek sebe sama. Bezpečí tam, kde dříve byl strach. Přijetí tam, kde byl stud.

Z TOHO DŮVOU je nutný bezpečný vztahový kontext při vyprávění příběhu. A proto si příběhy vyprávíme. A zasazujeme do širších souvislost - dalších příběhů. A do dalších a dalších... jedná se o osobní i kolektivní mytologii.

Paměť není jen informace. Je to živý proces.

Hezky to mimochodem ukazuje film Inside Out („V hlavě“). To, jak se vzpomínky v průběhu času mění, propojují s emocemi a získávají nový význam, je tam zpracováno překvapivě přesně. Samozřejmě v pohádce 🙂, ale neurobiologicky vlastně dost zajímavě.

Mě na tom fascinuje ještě jedna věc. Že změna často nevzniká tím, že něco „vymažeme“, ale tím, že stará zkušenost dostane nový význam v novém vztahu a novém prožitku.

A možná i proto některé rozhovory člověka mají větší potenciál změnynež dobře míněné rady.

Zajímavý dlooouhý článek, ale komplexní k tématu zde:

https://www.coherencetherapy.org/files/Ecker_2015_MR-Understood-&-Misunderstood.pdf

11/05/2026

Neurobiologické okénko :). OXYTOCIN jako bioklíč vztahovosti... současně spojený s ukončením pocitu hladu, pocitem bezpečí a rychlejším hojením. Nebo také výraznější agrese vůči někomu, kdo narušuje sounáležitost mojí skupiny... !

Neurovědy, poznatky z biologie a propojení s lidským prožíváním a chováním mě vždy zajímalo a vlastně fascinovalo. Jsou to takové výseče, ale skládají se do zajímavé mozaiky.

Postupně bych rád zde představil pár myšlenek, které mi při zkoumání utkvěly a jsou pro mě zajímavé z pohledu psychiatrie, psychoterapie a změny. Budeme prolétávat tématem neuroplasticity, paměti, emočního prožívání, odměny, neurozměny vlivem terapie, odolnosti a uvidíme, čeho dalšího.

Dnes teda OXYTOCIN. Jeden z hormonů a neurotransmiterů, který bývá někdy zjednodušeně označován jako „hormon lásky“. Pro mě je to spíše "skupinový hormon přežití". Není to vždy o lásce. Ve jménu jsme schopni zabíjet - a za tím je také oxytocin. Jeho hladiny se ovlivňují dotekem, kontaktem, spolubytím s druhými.

Ruth Feldmanonavá je velmi zajímavá neurovědkyně, takový analog našeho Zdeňka Matějčka, která zkoumá vazbu i z hlediska neura. Dle ní oxytocin hraje důležitou roli v lidském naladění, synchronizaci a vztahové vazbě. Když je člověk v bezpečném kontaktu s druhým – při pohledu, doteku, společném rytmu, autentickém zájmu – neděje se to jen „psychologicky“. Děje se to i biologicky. Mluví o tzv. BIO-BEHAVIORÁLNÍ SYNCHRONII.

Opakované zkušenosti synchronie pomáhají formovat nervový systém, regulaci emocí i naši schopnost být s druhými lidmi. Je to biologický odraz vazby. Proto ta hospoda a ťukání pivem, společný zpěv, jóga, či práce v kruhu ve skupině.

OXYTOCIN ÚZCE SOUVISÍ S ODOLNOSTÍ.

HOJENÍ. Navíc výzkum prokázal rychlejší hojení rány vlivem "lepšímu" vztahu s partnerem, kde oba dva měli vyšší hladiny oxytocinu.

UKONČENÍ POCITU HLADU. Kromě jiného je prokázané, že právě oxytocin působí na centrum sytosti... no, když sežereš všechno, máš menší šanci na přežití. To bylo kdysi... takže společné zasedání k večeři nebo nedělní oběd dostává teď ještě jiný rozměr. Mysleme na poruchy příjmu potravy. Nebo emoční přejídání...

A mohli bychom pokračovat. Třeba souvislostmi se závislostí - kdy oxytocinový systém je úzce napojený na dopaminový.

Přednáška zdehttps://www.michalraszka.cz/wp-content/uploads/2024/10/Oxytocin-jako-bioklic-konference-mezi-behy-2024.pdf

05/05/2026

Ráchel Bícová a její Mezi řečí je vždy inspirativní... díky za to.

MALÉ PSYCHOCVIČENÍ pro tento týden:
Vyber si jednu věc, kterou už nechceš odkládat. Udělej v této věci malý krůček vpřed. ❤

07/04/2026

ON-LINE KURZ "ÚVOD DO MOTIVAČNÍCH ROZHOVORŮ"

„Je jasné, co potřebuje změnit… ale stále jako by to nešlo.“

Tuto zkušenost má asi každý, kdo pracuje s lidmi.

Motivační rozhovory uchopují konkrétní situace snahy o změnu praktickým způsobem. Pomocí tzv. evokace řeči změny a posílením klienta.

Pomáhají porozumět, proč změna je náročná a často neprobíhá podle našich představ. Tím umožňují profesionálům ukotvení v praxi.

Tento kurz je úvod do přístupu (2× 2,5h):
🔹 nahrávka a její rozbor
🔹 co v rozhovorech spouští odpor a co změnu
🔹 proč nefunguje přesvědčování
🔹 a jak se na to celé dívat jinak

🎥 Přístupné hned, vlastním tempem.

Není to výcvik ani intenzivní nácvik dovedností.
Spíš způsob, jak začít věci vidět jinak – a zkusit to přenést do praxe.

👉 https://www.michalraszka.cz/motivacni-rozhovory-on-line/

31/03/2026

18/02/2026

K alkoholu jinak. Z druhé strany. Proč pijeme? Co nám to dává? Začnu z povrchu a pak zkusím archeologicky. Kdyžtak přeskočte začátek a jděte hned k poslednímu odstavci, pro mě důležitějšímu sdělení.

Tak jak suchý únor? Daří/není to můj šálek kávy/tak nějak napůl? U mě zatím daří i přes jeden super ples, kde to bylo na mále, ale nakonec jsem odolal :).

Alkohol
1) reguluje emoce = snižuje napětí, úzkost, nepohodlí. Tedy uvolňuje a poskytuje pocit nadhledu. Tedy takové "individuální anestetikum na existenciální tlak".
2) sociálně - posiluje soudržnost, je to rituál, podporuje společně prožívanou radost. Jinými slovy posiluje pocit sounáležitosti. A pokud se cítím být součástí skupiny (už tím, že si s někým ťuknu na zdraví), tak se biologicky cítím bezpečněji. Mám menší pravděpodobnost, že mi někdo ublíží, mám větší šanci přežití a to hluboce zasahuje celý nervový systém. Jsem v bezpečí.
3) Alkohol také poukazuje na určitý sociální status, sounáležitost k vybrané skupině.

Hlouběji přemýšlím nad tématem PŘESAHU, TEDY TRANSCEDENCE. Pro mě transcedence není spojena výlučně se "spiritualitou" (Jen potřebuji upřesnit, že spiritualita je pro mě pouze koncept, který může být zavádějící. Rozpadá se, pokud život vnímám.) Jedná se o potřebu změny, změny stavu. Jako bychom byli hnáni potřebou se posunout, rozšířit své možnosti. Myslím, že z důvodu schopnosti, vědomí, že mám pak více zdrojů = více možností. Prostě vypadnout ze zaběhlých kolejí, své ulity. Zahlédnout svobodu volby, možnosti, rozhled. Potřebuji překročit své vlastní "já", rozpustit to. A alkoholové opojení to vlastně nabízí. Aspoň na chvíli. Otazné je, jak to pak integruji a jak jsem schopen toho dosahovat i jinak.

A dohromady je to dost silný impulz, abychom alkohol měli rádi a společensky tolerovali. Kromě toho, dobrý kšeft, ne? :).