16/12/2019
Vánoční
Docela všední obyčejný den k večeru o půl šesté… Jdu z práce, ve fialovém šeru setmělých ulic poletují vločky jak roj bílých sarančat a já se zasním. Očima hladím křivky kostela Panny Marie Sněžné, a když se moje kroky stočí doleva, abych tu krásu obešla, lup a sedím jak přibitá v tom studeném peří. „Ujely Ti běháky“, řekl by táta a v hlavě slyším jeho potutelný smích. Než stihnu vychutnat úlek z náhlé změny polohy a stavu, tedy z „lejdy“ na vemeno ve sněhu se válící, zaslechnu za zády tlumený hovor dvou prošedivělých pánů v kvalitních kabátech, kteří právě v družném hovoru procházejí kolem. Aniž by situaci jakkoliv komentovali, aniž bych se sténáním nebo diblíkovským pištěním dožadovala něčí pomoci, dvoje silné paže mě chytí za křídla a už stojím. Moje zadnice ještě nepřestala vibrovat nárazem o dlažební kostky a už má zase pevně podpírat střed těla? No tedy! Člověk má po třiceti letech konečně opět zaděláno na andělíčka obtisknutého ve sněhu a nějací fešáci na něm spáchají dobrý skutek! Než se stihnu rozhodnout, jestli jsem víc polichocená, nebo pobouřená, že z andělíčka zase nic nebude, sedím podruhé. Tentokrát už se neleknu a spočívám tak nějak spokojeně. Do očí mě udeří přední světla vozu, vyjíždějícího z parkoviště u kostela. Auto zastaví metr přede mnou a temně zavrčí, jak tam dal řidič neutrál. Otevírají se dveře u řidiče a za okamžik i u spolujezdce a moji známí šedí vlci, stále stejně zabraní do nějaké odborné disputace, mě staví opět na nohy, tentokrát jen trošku víc doprava, aby mohli projet. Nezmůžu se na slovo. Tak je to věcné a samozřejmé. Až zpětných světlům řeknu „děkuju“ a napadne mě, že tak jako před Vánoci aranžujeme postavičky Betléma, tak ti dva neznámí postavili tu moji figurku kam podle nich patří.
Třeba to byli andělé. Ti skuteční, ne ti ze sněhu, co od té doby občas dělám, když se večer vydaří a stane se ten zázrak, že do hospody jde člověk po suchém a domů závějemi. A tak Vám všem přeji k Vánocům i do dalšího roku dobré uši, abyste nepřeslechli cinkání. To když se andělé sypou z nebe nebo z hospod a aut a zvedají nás na nohy a nechtějí za to ani „děkuju“. Vaše J*
