17/03/2024
Myslíte si, že tělo obelstíte, když pojede přes své kapacity a hle. Ono se nic neděje a můžete v režimu autopilota fungovat hezkých pár let. Jakoby "nic se neděje" a kasáte se, jak svůj hektický život bravurně zvládáte. Jenže po čase přijde sklizňové období a to, co jste si zaseli si taky sklidíte. Možnosti organismu nejsou nekonečné.
Na velkou emoční zátěž, nebo-li trauma reagujeme strategií, kterou máme po ruce právě v ten daný moment.
Můžeme:
👉utéct,
👉zamrznout ze šoku a nevíme co na to říct (nemáme vybudované dostatečné vnitřní hranice / vůli / sebehodnotu),
👉začít se hádat a urážet hlava nehlava / vypustit hněv a vztek až se z nás stane chrlič ohně.
Na úrovni fyzického těla přijímá informaci v první řadě mozek, který je přijímačem okolního dějství. Pokud nastane situace, při které si připadáte emočně jako uvězněni v kleci, může dojít k uložení neprojevené emoce do některé části těla. Tato emoce měla v tu danou chvíli vyjít na povrch, ale člověk je prozatím limitovaný veškerými předchozími zkušenostmi a informacemi. Zkrátka nevíte jak reagovat v poklidu nebo si situaci vykomunikovat. Emoci si zapíše sval jakožto příhodný zprostředkovatel.
V reakci na emoční nálož může nastat:
⛔brnění v nějaké části těla,
⛔ztuhnutí svalu / zablokování (např. v páteři),
⛔třes v rukách / nohách,
⛔oslabení některých svalů,
⛔tiky,
⛔šumění v uších / nedoslýchavost aj. poruchy sluchu,
⛔rozostřené vidění,
⛔stažená krční páteř / ohnutá páteř / stažená ramena.
Svaly reagují na emoční otřes rychleji, než my vědomě zaregistrujeme, co se vlastně stalo. Naopak si v mnoha případech NE-uvědomujeme, že jsme emoci POTLAČILI a skrze svalové blokády se nám tělo snaží říct:" Haló, tady je tvá neprojevená emoce. Otevři mi vrátka. ". Do jaké části těla se tato blokáda / ztuhnutí / oslabení nebo třes uložil není náhoda. Části těla jsou přesnými obraznými indiciemi, které nás mají naučit zorientovat se v problému.
Jaký je první krok? Dělejme krůčky všímavosti k vlastnímu tělu. Naciťovat se na danou část těla není o kouzle, ale o přítomnosti. Vypněte na chvíli mysl, udělejte si čas pro sebe, zavřete oči a prodlužujte výdech. Vnímejte problematickou část těla a zaměřujte se na pocity.
