30/08/2026
Kdyby mi někdo před lety řekl, s kým budu jednou žít, asi bych mu nevěřila. ❤️
Dnes už ale vím, že věk, pohlaví ani dokonalost nejsou to nejdůležitější.
Důležité je, kdo před vámi skutečně stojí.
A já dnes vedle sebe mám svou „jehlu v kupce sena“. ❤️
Profi kuchaře i cukráře v jednom. 👨🍳
Ekonom. Pilot.
Ale hlavně člověka charakterního, čestného a férového, komunikativního a naprosto otevřeného.
A za to jsem hluboce vděčná. Tam nahoru… i Tobě.🙏❤️
Honza často říká jedno arabské přísloví:
„Kdo hledá ženu bez chyby a koně bez vady, spí sám a chodí pěšky.“
A čím déle ho znám, tím víc chápu jeho hloubku.
Protože láska není o nalezení dokonalého člověka.
LÁSKA JE ROZHODNUTÍ. ❤️
A my dva jsme si vzájemně řekli, že už spolu chceme prožít své životy až do samého konce.
A to pro mě není jen romantická věta.
Je to rozhodnutí, že když přijde něco těžkého, neutečeme od sebe, ale půjdeme k sobě.
Že budeme mluvit.
Otevřeně. Upřímně. Ale s láskou.
I o tom, co nám vadí.
I o věcech, které nejsou příjemné.
A hlavně včas.
Ne až se drobnosti začnou hromadit, až z nich vznikne křivda a nakonec všechno bouchne.
Je to také umění být skutečně přítomný, když ten druhý mluví.
Nečekat jen na svou odpověď.
Nevysvětlovat hned, proč to tak není.
Ale opravdu poslouchat a snažit se pochopit.
A během našeho vztahu jsem pochopila ještě něco, co mě hluboce zasáhlo.
Muži jsou minimálně stejně citliví a zranitelní jako my ženy.
Jen to často neumí ukázat.
Společnost je naučila být silní.
Nevypadat zranitelně.
Neplakat.
„Vydržet.“
A spoustu mužů to nikdo nikdy nenaučil jinak.
Proto je pro mě jako ženu mého muže něco nesmírně cenného.
Honza přede mnou dokáže plakat. ❤️
Ne proto, že je slabý.
Ale protože se vedle mě cítí natolik bezpečně, že už svou bolest nemusí schovávat.
A možná právě to je jedna z největších podob důvěry, jakou mi mohl dát.
Řekl mi, že si to dřív nedovolil.
Ani před přáteli.
Ani před rodiči.
Prostě nemohl.
A já si toho nesmírně vážím.
Stejně jako toho, že vedle něj nemusím být dokonalá ani já.
Protože bolest je součástí života.
Zklamání. Ztráty. Hádky. Strach. Nejistota. To všechno k životu patří.
Ale já dnes věřím:
Bolest je součást života. Utrpení je volba.
Bolest nemusíme popírat.
Můžeme ji cítit, přijmout a projít jí.
Ale nemusíme v ní žít navždy.
Nemusíme ji předávat dál.
Nemusíme z ní dělat svůj příběh ani způsob, jakým zacházíme s lidmi, které milujeme.
A právě proto je tak důležité pracovat na sobě.
Více cítit.
Méně přemýšlet.
Více vnímat.
Méně soudit.
Více dávat.
Méně brát.
Ale dávat tam, kde je to vzájemné.
Milovat tam, kde je respekt.
A růst s člověkem, který chce růst spolu s vámi, ne na váš úkor.
Můj muž říká:
„Opravdová láska je umění najít ve světě někoho, s kým si rozumíš lépe než se sebou samým.“ ❤️
A já dnes věřím, že cesta k takové lásce začíná u nás samotných.
Pracovat na své sebelásce.
Na svých hranicích.
Na své schopnosti odpouštět.
Na své odvaze říkat pravdu.
A hlavně na schopnosti milovat zdravě.
Protože možná největší životní štěstí není najít někoho bez chyby.
Možná je najít člověka, před kterým můžete být skutečně sami sebou.
A který před vámi může být skutečně sám sebou.
A pak už nejdete životem proti sobě.
Jdete spolu. ❤️🙏
